NPD documents search: Váž. civ., 7 (1925), sv. 1

Čís. 14343.

Kandidát advokacie, žádající o zápis do seznamu kandidátů, nemusí sice býti úplně bezúhonný, avšak nesmí býti odsouzen pro trestný čin, uvedený v § 3 soudní instrukce čís. 81/1853 ř. zák.
Ustanovení § 2 a) novely k advokátnímu řádu čís. 40/22 Sb. z. a n., nelze použíti ani obdobně na zápis do seznamu kandidátů advokacie.
(Rozh. ze dne 2. května 1935, R I 434/35.)
Výbor advokátní komory v P. odepřel zapsati do seznamu kandidátů advokacie JUC. F. B-a, odsouzeného pravoplatně v roce 1928 pro zločin zpronevěry podle §§ 181, 192, 193 tr. z. a pro přečin zaviněného úpadku podle § 486 čís. 2 tr. z. k trestu těžkého žaláře na 15 měsíců, odůvodniv svoje rozhodnutí ustanovením §§ 2 a 3 soudní istrukce a § 15 disciplinárního statutu pro advokáty. Vrchní soud v P. potvrdil rozhodnutí výboru advokátní komory. Důvody: Odvolatel odvozuje z ustanovení § 2 zákona čís. 40/22 sb. z. a n., podle něhož advokacie nemůže dosáhnouti, kdo pravoplatným rozsudkem trestního soudu byl odsouzen pro čin, pro který podle platných ustanovení nastává ztráta volebního práva do obcí, pouze po dobu této ztráty, že jest přípustný zápis osoby odsouzené do listiny kandidátů advokacie po svrchu uvedené době, je-li možno dosíci advokacie takové osobě po této době; dále popírá právo výboru advokátní komory, ač-li se naň (odvolatele) vůbec vztahují předpisy §§ 14 a 15 disciplinárního statutu pro advokáty, kdyžtě nebyl ani advokátem, ani kandidátem advokacie, odmítnouti bez dalšího zápis odvolatele do listiny kadidátů advokacie s poukazem na jeho odsouzení, aniž by výbor advokátní komory zkoumal jeho chování po tomto odsouzení. Ustanovení § 15 disciplinárního statutu pro advokáty se nevztahuje na odvolatele, ježto nebyl ani advokátem, ani kandidátem advokacie v době podání žádosti za zápis do listiny kandidátů advokacie. Ustanovení § 2 zákona čís. 40/22 sb. z. a n. nevztahuje se pak na odvolatele, ježto předpis tento předpokládá, že jinak splněny jsou podmínky pro výkon advokacie, což není u stěžovateli, který se teprve domáhá zápisu do listiny kandidátů advokacie. Splnil-li odvolatel podmínky pro zápis do listiny kandidátů advokacie, dlužno posouditi pouze s hledisek ustanovení § 30 adv. řádu a §§ 2 a 3 soudní instrukce, z nichž poslední předpis výslovně stanoví, že z ustanovení u soudu a tedy také ze zápisu do listiny kandidátů advokacie jest vyloučen, kdo byl odsouzen pro zločin. Odkazuje-li § 30 adv. řádu na předpisy platící o vstupu k soudu, nemá toto ustanovení na mysli pouze podmínky určené co do školního vzdělání, ale také co do předchozí mravní bezúhonnosti. Právem tedy výbor advokátní komory odmítl zapsati odvolatele do listiny kandidátů advokacie, když odvolatel podmínku mravní bezúhonnosti nesplnil. Na věci ničeho nemění, že krajský soud v L. vyslovil, že přestala ztráta notářské způsobilosti vyslovená rozsudkem shora uvedeným, neboť tímto výrokem nebyl odčiněn fakt předcházejícího odsouzení, které samo již vylučuje odsouzeného z přijetí do služby u soudu a tím také ze zápisu do listiny kandidátů advokacie, aniž by záleželo též na tom, jak se odvolatel po svém odsouzení později choval, neboť § 3 soudní instrukce o pozdějším chování odsouzeného ničeho
nestanoví.
Nejvyšší soud nevyhověl odvolání.
Důvody:
Kandidát advokacie, žádající o zápis do seznamu kandidátů, nemusí sice býti úplně bezúhonný, avšak nesmí býti odsouzen pro trestný čin uvedený v § 3 soudní instrukce čís. 81/1853 ř. z. Předpoklady zápisu kandidáta advokacie do seznamu kandidátů advokacie jsou různého druhu. Především se vyžaduje kromě tuzemské státní příslušnosti odborná způsobilost (§ 6 novely k adv. řádu čís. 40/22 sb. z. a n.). Leč odborná způsobilost sama o sobě nestačí. K zápisu do seznamu kandidátů advokacie se vyžaduje podle odst. 1 § 30 adv. řádu splnění náležitostí vyžadovaných ke vstoupení do soudní praxe. Vyloučen z přijetí do soudní praxe a tudíž podle § 30 odst. 1 adv. řádu i ze zápisu do seznamu kandidátů advokacie jest, kdo byl odsouzen pro zločin anebo přečin nebo přestupek ze ziskuchtivosti nebo proti veřejné mravopočestnosti anebo pro jakýkoliv přestupek k trestu na svobodě nejméně 6 měsíců trvajícímu, anebo byl-li z určitých důvodů propuštěn ze státní služby (§ 3 soud. instr. čís. 81/1853 ř. z.). Ustanovení § 16 org. zák., jímž byl na¬ hrazen § 11 soud. instr. čís. 81/1853 ř. z. nemluví sice o bezúhonnosti, nýbrž praví, že žadateT o přijetí do soudní praxe musí prohlásiti, zda se hodlá věnovati soudcovskému úřadu nebo jinému právnickému povolání, ale z toho nijak neplyne, že ten, kdo se nemíní věnovati soudcovskému povolání a žádá o přijetí do soudní praxe, nepodléhá ustanovení § 3 soudní instrukce čís. 81/1853 ř. z., poněvadž s prohlášením toho neb onoho obsahu zákon nespojuje různé právní účinky co do podmínek přijetí do soudní praxe, nebo zápisu do seznamu kandidátů advokacie. Není-li žadatel způsobilým pro přijetí do soudní praxe, není podle § 30 odst. 1 adv. řádu způsobilým ani k zápisu do seznamu kandidátů advokacie. Odvolatel byl odsouzen pro zločin a není proto způsobilým podle § 3 soudní instrukce ani k přijetí do soudní praxe, ani k zápisu do seznamu kandidátů advokacie. Usnesení krajského soudu v L. nemění nic na skutečnosti, že odvolatel byl odsouzen pro zločin, ano pouze vyslovuje, že přestala ztráta způsobilosti k vykonávání notářství. Opak nelze vyvozovati ani obdobně z § 2 a) novely k adv. řádu čís. 40/22 sb. z. a n. Tam se praví, že advokacie nemůže dosáhnouti, kdo pravoplatným rozsudkem soudu trestního odsouzen byl pro čin, pro který podle platných ustanovení nastává ztráta volebního práva do obcí, po dobu této ztráty. Avšak tohoto ustanovení nelze použiti ani obdobně na zápis do seznamu kandidátů advokacie, poněvadž předpokladem dosažení advokacie jest (s výjimkou stanovenou v § 6 adv. řádu) podle § 30 odst. 1 adv. řádu a podle §§ 1 odst. 2 písm. e), 5 a 6 novely k adv. řádu též, aby předcházel zápis do seznamu kandidátů advokacie. Scházela-li žadateli způsobilost pro tento zápis, nemůže ovšem dosáhnouti ani advokacie, nehledíc k ustanovení § 2 písm. a) novely k adv. řádu.

Citace:

Čís. 14343. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 377-379.