Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní, 64 (1925). Praha: Právnická jednota v Praze, 704 s.
Authors:
= Právník, 64 (1925)
PDF

Příspěvek k výkladu §u 187 tr. z. — Přednosta okresního soudu civilního není vrchnosti neb soudem ve smyslu §u 187 tr. z.
Nalézací soud zprostil obžalovaného N. N. z obžaloby pro zločin úřední zpronevěry (§ 181 tr. z.), jelikož byl toho názoru, že obžalovaný stal se účastným beztrestnosti dle §§ 187, 188 tr. z., když nahradil veškeru škodu ještě před tím, než vrchnost, v daném případě prý president zemského civilního soudu, se o spáchaném činu dozvěděla.
Zmateční stížnost brojí proti zprošťujícímu rozsudku důvody zmatečnosti dle č. 5 a 9 lit. b § 281 tr. ř. a potírá z důvodů č. 9 lit. b jako právně mylný názor nalézacího soudu, že vrchností ve smyslu § 187 tr. z. nelze rozuměti přednostu okresního soudu pro B.
Výtce státního zastupitelství nelze přisvědčiti.
§ 187 tr. z. předpokládá, že celá škoda byla dříve nahražena, nežli soud, neb jiná vrchnost o provinění pachatelově zví. Ze přednosta okresního soudu representuje soud, nemůže býti vzhledem k předpisům o soudní organisaci (§ 24 a násl., § 1 a násl. jedn. řádu) pochybným. Avšak § 187 tr. z. mluvě o soudu, má na mysli pouze trestní soud, jak tomu nasvědčuje spojení s výrazem »vrchnost«, kterým míněny jsou orgány veřejné správy, jimž obdobně jako soudům (trestním) jest zvláště uloženo, by s hlediska zachování veřejného řádu dbaly o bezpečnost majetku stíháním majetkových deliktů. Pojem vrchnosti je pojmem užším než v § 68 tr. z., kde vrchností míněný jsou všechny úřady a osoby, jež vykonávají moc státní. (Viz rozhodnutí býv. víd. nejv. soudu sb. č. 471 a rozhodnutí uveřejněné ve sbírce Vážný č. 117/20). Dlužno proto vykládati slovo soud v souvislosti se slovem »vrchnost«. Dle toho pak nelze přisuzovati okresnímu soudu pro věci civilní, jenž jest vybaven pouze civilní pravomoci nikoliv právem magistrátu, povinnost, dbáti o bezpečnost a stíhati delikty majetkové. Soudy civilní jsou zvláštní soudy pro sebe. Samostatnost civilního soudnictví byla uznána již nařízením ministerstva spravedlnosti ze dne 17./5. 1905 věstník min. sprav. č. 10, kterým bylo provedeno oddělení pravomoci civilní od trestní. Této samostatnosti jurisdikce nebrání okolnost, že administrativně jsou různá, t. j. trestní a civilní oddělení, podřízena jednomu nadřízenému presidiu. Nutno proto při použití § 187 tr. z. rozlišovati, zda oznámení, pokud se týče vědomost o trestním činu, došlo na soud civilní, či trestní.
V tomto případě byl o spáchaném činu (zločin zpronevěry dle § 181 tr. z.) zpraven okresní soud pro B., pokud se týče přednosta soudu, obstarávající výhradně agendu civilní. Sdělením M. M. nenabyl o trestním činu vědomosti soud ve smyslu § 187 tr. z., jelikož sdělení stalo se u soudu civilního, 1 ani ne vrchnost, ve smyslu téhož §u, jelikož přednosta soudu civilního není orgánem veřejné správy, jemuž by bylo s hlediska zachovávání veřejného řádu zvláště uloženo, by dbal o bezpečnost majetku stíháním majetkových deliktů.
Měl-li dle § 84 tr. ř. povinnost učiniti jako představený »úřadu« o věci oznámení státnímu zástupci, čili nic, nepadá za těchto okolností pro posouzení věci na váhu.
Vrchnost v tomto smyslu nabyla o trestním činu obžalovaného vědomosti teprve dne 26./5. 1924, kdy proti obžalovanému jako soudnímu zřízenci bylo u presidia zemského civilního soudu na základě oznámení zavedeno disciplinární řízení. Do této doby však, jak nalézací soud zjistil, nahradil obžalovaný N. N. kancelářské pomocnici M. M. ze zpronevěřeného služného per 659 Kč dne 3./5. 1924 400 Kč a ve dnech 8. a 9. května 1924 zbytek per 259 Kč.
Byly proto u obžalovaného splněny předpoklady beztrestnosti ve smyslu §§ 187 a 188 tr. z., důsledkem čehož bylo jej osvoboditi.
Rozhodnutí nejvyššího soudu v Brně ze dne 19. února 1925 č. j. Zm II 564/24-4.
Dr. F—k.
  1. Pozn. redakce. Správněji po našem soudu odůvodnění rozh. n. s. z 16. března 1925 Zm I. 66/25. »Zákon mluví o »soudu« vůbec, aniž by označení toto nějak omezoval nebo co do instančního poměru soudů neb co do oboru jejich působnosti blíže určoval.« Toto rozhodnutí týkalo se ovšem soudu, jenž vykonával jak pravomoc civilní tak i trestní a nepočítalo se patrně s případem, kdy soud vykonává pouze pravomoc civilní.
Citace:
Příspěvek k výkladu §u 187 tr. z.. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1925, svazek/ročník 64, číslo/sešit 17, s. 560-562.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).