NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8584 —
Č. 8584.

Horní právo: * Ani podle zákona o závodních a revírních radách při hornictví č. 144/20, ani podle vlád. nař. č. 434/20, provádějícího tento zákon, ani podle vzorných stanov pro revírní rady, vydaných vlád. nařízením č. 554/20, nezaniká členství člena revírní rady, zvoleného z řad voličů, rozvázáním příslušnosti jeho k odborové organisaci, z jejíž kandidátní listiny byl zvolen.
(Nález ze dne 5. května 1930 č. 14241/26.)
Věc: Revírní rada horníků v Praze se sídlem na Kladně proti báňskému hejtmanství v Praze o členství v revírní radě.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Přípisem z 23. října 1925 oznámila revírní rada v Praze báň. revírnímu úřadu tamtéž, že člen představenstva jejího Václav K. vystoupil z odborové organisace, následkem čehož trvale pozbyl funkce člena revírní rady, a že se za něj jak ve funkci člena této rady, tak i ve funkci člena představenstva povolávají příslušní náhradníci. Báň. rev. úřad vzal výměrem z 29. října 1925 obsah přípisu toho na vědomí. Přípisem z 26. října 1925 oznámil Václav K. báň. rev. úřadu, že předseda rev. rady nehodlá ho již zváti do schůzí rady, prohlásil, že trvá na svém členství, poněvadž nepřestal přináležeti k odborové organisaci, nýbrž toliko přestoupil do odborové organisace jiné, a žádal, aby v té věci bylo rozhodnuto. Na to sdělil báň. rev. úřad výměrem z 5. listopadu 1925 Václavu K. obsah přípisu revírní rady z 23. října 1925 s dodatkem, že připiš ten výměrem z 29. října 1925 byl vzat na vědomí.
Podáním z 12. listopadu 1925, označeným jako námitky proti zbavení členství v rev. radě, adresovaným báň. hejtmanství v Praze, protestoval Václav K. proti rozhodnutí rev. rady i proti rozhodnutí báň. rev. úřadu z 23. října 1925, trval na svém názoru, že podle § 26 vl. nař. č. 554/20 mohl by býti zbaven členství v rev. radě jen tenkráte, kdyby přestal býti vůbec členem jakékoli odborové organisace dělnické, a žádal, aby rozhodnutí báň. rev. úřadu i rev. rady byla zrušena. Podání toto vyřídil žal. úřad nař. rozhodnutím, jímž prohlásil, že dává místa včas podanému odvolání Václava K. proti výnosu báň. rev. úřadu z 29. října 1925, že výnos ten pro nezákonnost zrušuje a rozkazuje báň. rev. úřadu, aby co dozorčí úřad předsedu rev. rady v Kladně vyzval k pozvání Václava K. k dalším schůzím rev. rady i jejího představenstva. Rozhodnutí své odůvodnil takto:
Dle zák. o záv. a rev. radách z 25. února 1920 č. 144 Sb. mají pasivní volební právo pro záv. radu zaměstnanci závodu za podmínek — Č. 8584 —
v § 6 odst. 2 uvedených, pro rev. radu mimo zaměstnance (§ 6 odst. 2) po případě též nevoliči a sice zástupci odborových organisací dělníků a zřízenců. Jak do závodní, tak i do revírní rady volí se dle poměrného zastoupení. Funkce člena záv. rady končí (§ 10) vystoupením z práce u závodu, ztrátou volitelnosti (§ 6), rozpuštěním záv. rady (§ 24). Funkce člena rev. rady končí z důvodů, uvedených v § 26 vl. nař. z 26. září 1920 č. 554 Sb. V cit. § 26 jest uvedeno, že členství u rev. rady odpadne také zřeknutím se funkce a vystoupením z odborové organisace dělníků neb zřízenců. Toto odlišné ustanovení oproti ustanovení pro záv. radu jest odůvodněno různým pasivním vol. právem, ježto u rev. rady též nevoliči, jsou-li zástupci odborových organisací, mají pasivní vol. právo. A právě ti ztrácejí členství, když ze své odborové organisace vystupují, kdežto pro závodní radu, pro kterou také platí poměrné zastoupení, takového ustanovení není. Václav K. však byl voličem a proto se ustanovení § 26 o ztrátě funkce pro vystoupení z organisace na něj vůbec nevztahuje a jest proto nadále členem rev. rady a jejího představenstva.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí revírní radou uvážil nss takto: — — — —
Na sporu jest otázka, zda člen rev. rady. který vystoupil z odborové organisace dělnické, na jejíž kandidátní listinu byl zvolen jako volič — t. j. nikoli jako zástupce této odborové organisace ve smyslu § 18 zák. č. 144/20 — ztrácí tím svůj mandát v revírní radě a tím i v jejím představenstvu. Žal. úřad založil rozhodnutí své na ustanovení § 26 vl. nař. č. 554/20, slušelo tedy v prvé řadě zkoumati, zda ustanovení to jest vůbec normou o poměru právním, o který běží. Poměry rev. rad upraveny jsou v prvé řadě zákonem z 29. února 1920 č. 144 Sb. Zákon tento, třebas upravoval některé otázky, týkající se organisace rev. rad, zejména též některé otázky, jak se revírní rada volbou tvoří, nemá ustanovení o tom, jak zaniká členství v těchto sborech během volebního období. Tím není ovšem řečeno, že by za vlády tohoto zákona důvody zániku členství nemohly býti i jiným způsobem nežli zákonem vůbec normativně stanoveny. Bylo by lze připustili, že důvody zániku mohou stanoviti ministerstva, pokud se týče vláda cestou prov. nař., k jehož vydání byla v čl. II. zák. zmocněna. To však se dosud nestalo, neboť v žádném z prov. nařízení k řečenému zákonu vydaných, t. j. ani ve vl. nař. z 18. května 1920 č. 358 Sb., ani z 13. července 1920 č. 434 Sb. ustanovení takové obsaženo není.
Je však myslitelný ještě jiný způsob normativní úpravy této otázky. Podle § 21 shora cit. zák. je dáno rev. radám právo usnésti se na stanovách, jimiž se mají nadále říditi, při čemž arci je stanoveno, že stanovy ty musí býti vypracovány podle vzoru vydaného min. prací. Ustanovení toto, podobně jako již ustanovení § 17 cit. zák., propůjčuje rev. radám širokou autonomii, na základě které mohou dáti si stanovami další závazné normy, ovšem se samozřejmou výhradou, že stanovy nesmějí býti v rozporu se zákonem a prov. nařízeními a že musí se držeti vzoru, jehož vypracování zákon.min.-u prací uložil. Tyto vzorné — Č. 8584 —
stanovy vskutku byly vydány vl. nař. z 28. září 1920 č. 554 Sb. a v § 26 odst. 3 vzorných stanov je uvedeno, jakým způsobem mandát v rev. radě během vol. období pomíjí.
Z úvah těchto se podává, že vl. nař. č. 554/20, na němž žal. úřad rozhodnutí své založil, není onou normou, jež spornou dnes otázku upravuje, nýbrž že normu takovou sluší hledati ve stanovách rev. rady na K., ježto se tato rev. rada na stanovách podle § 21 zák. č. 144/20 platně usnesla a stanovy ty se v obdobném ustanovení § 7 odst. 3 kryjí se vzorem vydaným vl. nařízením č. 554/20. Dovolával-li se žal. úřad ve svém rozhodnutí nařízení právě citovaného a nikoli stanov rev. rady, lze mu vytýkati toliko nepřesnou citaci použité normy, což však není nezákonností ani podstatnou vadou řízení.
Ustanovení § 7 odst. 3 stanov k-ské rev. rady má toto textování: Vzdal-li se během období člen své funkce neb jiným způsobem trvale odpadl, zvláště vystoupil-li ze zaměstnání na závodě v revíru, vystoupil-li z organisace dělnické neb zřízenecké, ztratil-li vol. právo do obce nebo nemůže-li již požívati dle reciprocity stejných práv jako ostatní občané čsl. republiky, povolá předseda na jeho místo náhradníka.
Žal. úřad vyložil toto ustanovení v ten smysl, že vztahuje pouze na ony členy rev. rady, kteří ve smyslu § 18 zák. č. 144/20 byli zvoleni ze řad nevoličů jako zástupci odborových organisací dělnických a zřízeneckých, že však ho na členy ze řad voličů vůbec použíti nelze. K tomuto výkladu dospěl žal. úřad úvahou, že ustanovení právě uvedené jest dáno pouze pro zánik členství v revírní radě, nikoli však také v závodní radě, a že tedy — poněvadž pro oba tyto orgány platí zásada poměrného zastoupení, — důvod, proč právě pro rev. radu má platiti ono specielní ustanovení, dlužno hledati v odchylné úpravě organisace rev. rad. Tato odchylka záleží však v tom, že do rev. rad nevysílají se členové pouze z řad voličů, nýbrž i z nevoličů, t. j. ze zástupců odborových organisací.
Nss neshledal, že by výklad, který ustanovením § 7 odst. 3 stanov rev. rady dává žal. úřad, bylo lze nazvati nesprávným. Ustanovení toto shoduje se v podstatě s § 26 odst. 3 vzorných stanov vydaných vl. nařízením č. 554/20. Tyto vzorné stanovy jsou vydány na základě § 21 zák. o záv. a rev. radách při hornictví č. 144/20, sluší tedy, pokud obsah jejich dopouští, předpokládati, že tyto vzorné stanovy drží se v mezích tohoto zák. (§ 55 úst. list.). Třeba bylo připustiti, že meze tyto jsou dosti široké, ponechávajíce nařízení a stanovám úpravu mnohých otázek, zákonem samým neupravených, podávají se právě v příčině volitelnosti a v příčině zániku členství v záv. a rev. radách předpisy nebo aspoň směrnice dostatečně určité. V § 6 odst. 3 cit. zák. stanoveny jsou zákonné předpoklady volitelnosti do záv. rady, v § 10 stanoví se důvody zániku členství v záv. radě. Nehledí-li se k zániku členství následkem uplynutí vol. období a následkem rozpuštění záv. rady, zaniká podle § 10 individuelní členství v záv. radě, jestliže dodatečně odpadne některá ze skutečností, jimiž je volitelnost podmíněna. — Č. 8585 —
Naproti tomu není zákonným důvodem zániku členství v záv. radě, jestliže zvolený přestal býti příslušníkem odborové organisace, z jejíž kandidátní listiny byl zvolen. Zákon o záv. a rev. radách prostě nezná tohoto důvodu zániku mandátu. Ani vl. nařízení č. 358/20, vydávající vol. řád do záv. a rev. rad, takovýto důvod zániku nepředpokládá, neboť zná (v § 8) vedle kandidátních listin odborových organisací i kandidátní listiny neorganisovaných skupin voličů.
Je-li však zákonným důvodem zániku individuelního členství v záv. radě jen dodatečné odpadnutí skutečností, volitelnost podmiňujících, a chce-li zákon, jak textování § 18 dokazuje (»pasivní právo volební do rev. rad je stejné jako do záv. rad ....«144/1920 sb., § 18), upraviti volby do obou druhů organisací hornických zásadně stejně, pak sluší míti za to, že i individuelní členství v revírní radě zaniká jen následkem odpadnutí skutečností volitelnost podmiňujících, tedy u členů, zvolených nikoli z voličů, nýbrž ze zástupců odborových organisací, odpadnutím tohoto jejich poměru k odborové organisaci, kdežto u členů zvolených z řad voličů rozvázání příslušnosti jejich k odborové organisaci, která je kandidovala, nemá pro trvání jejich mandátu právního významu.
Je sice pravda, že řád volení do obcí v § 10 arci teprve podle novely č. 253/22 pojí ztrátu členství v obecním zastupitelstvu k vystoupení a vyloučení ze strany, na jejíž jméno zněla vol. skupina, která zvoleného kandidovala, a také podle zák. č. 126/20 (nyní zák. č. 125/27, §§ 15 a 66), jakož i podle zák. o vol. soudě § 13 ve znění novely č. 145/24 nastává buďsi vůbec nebo za určitých předpokladů ztráta mandátu následkem rozvázání příslušnosti zvoleného k vol. straně, která ho kandidovala.
Avšak zákon z 25. února 1920 č. 144 Sb. ani slovem nenaznačuje že zásady této ostatně teprve v zákonech z 29. února 1920 č. 125 a 126 Sb. poprvé a to jen podmínečně (t. j. jen pro případ rozvázání příslušnosti ke straně z důvodů nízkých a nečestných) vyslovené, jest použíti obdobně i na volby do rad záv. neb revírních. Schází-li však v zák. č. 144/20 takovéto ustanovení, není možno do něho je vkládati a to tím méně, ježto v době jeho vydání ona přísná vázanost mandátu na příslušnost k vol. straně ještě zákonodárství vůbec známa nebyla. Dav se vésti předeslanými úvahami, nemohl se nss připojiti k opačnému právnímu názoru stížnosti.

Citace:

č. 8584. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 719-722.