NPD documents search: Boh. adm., 5 (1923), sv. 2

Č. 2572.

Honební právo (Morava): I. Kdy lze zrušiti nájem honitby podle § 32 mor. zákona? II. Co jest smlouvou o pronájem honitby?
(Nález ze dne 28. června 1923 č. 10 473).
Věc: Rudolf W. v H. jako správce svěřenské pozůstalosti K-ova prvorozenství na Moravě proti zemské správě politické v Brně (za zúčastněný obecní honební výbor ve S. adv. Dr. Josef Los z Prahy) o zrušení nájmu honitby.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výnosem býv. okr. hejtmanství ve Vyškově z 26. června 1918 byl na žádost centrálního ředitelství panství hraběte z K. ve S. a vzhledem k usnesení obecního výboru ve S. z 10. ledna 1918 prodloužen tomuto ředitelství jako dosavadnímu nájemci pronájem obecní honitby ve S. na základě § 29 mor. hon. zák. na další honební období tj. od 1. ledna 1918 do 31. prosince 1923 za roční nájemné 1200 K. V období 1912-1917 byla honitba tato pronajata Dru Václavu hraběti K., jemuž okresní hejtmanství ve Vyškově výměrem z 10. září 1911 prodloužilo jako posavadnímu nájemci nájem této honitby, kterýžto výměr potvrzen byl výnosem mor. místodržitelství ze 17. listopadu 1911.
V březnu r. 1922 obrátila se řada občanů S. spolu s obecním výborem na zsp-ou v Brně podáním, ve kterém uvedeno:
Centrální ředitelství není osobou fysickou ani právnickou, a skutečně se panství v poslední době o honitbu nestará. Po smrti centrálního ředitele Frant. N. osvojila si v r. 1921 právo této honitby domnělá společnost (Adolf J., Josef K., Karel P., Josef W., Frant. P. a Josef Š.), která ji i v r. 1921 vykonávala. Dle sdělení opatrovníka svěřenského panství nebyla honitba někomu dána do pronájmu a totéž tvrdí i lesní správa. Ona společnost i panství odpírají platiti náhradu škod, čímž i obec trpí. Proto žádáno, aby z uvedených důvodů dosavadní nájem byl zrušen a provedena byla na příští 6leté období dražba nová.
Opatrovník svěřenské pozůstalosti K-ova prvorozenstva podal, byv k tomu vyzván, toto vyjádření:
Nájemce oné honitby není centrální ředitelství panství, nýbrž panství samo. Ředitelství jednalo, uzavírajíc smlouvu, nikoli jménem vlastním, nýbrž jako orgán panství a vznikla tedy smlouva mezi panstvím a majiteli honitby (§ 1017 o. z. o.). Proto je otázka, je-li ředitelství panství právnickou osobou, zcela bez významu. Co se týká onoho podnájmu, má se věc takto: Ve spisech zemřelého ředitele N. nalezl opatrovník návrh podnájemní smlouvy, kterou panství dává honitbu do podnájmu společnosti, jejímž členem mimo osoby ve svrchu zmíněném podání uvedené měl býti i ředitel N.
Poněvadž tedy šlo i o jeho osobní právo, nemohl ovšem při tomto jednáni zastupovati velkostatek. Opatrovník pozůstalosti, který jediný ji po dobu opatrovnictví zastupuje, o této smlouvě ničeho nevěděl. Proto, když tento stav dodatečně zjistil, prohlásil že dojednání neuznává a o tom jednotlivé účastníky společnosti uvědomil. Není proto pravda, že honitba byla proti právu dána do podnájmu.
Honební obecní výbor podal zprávu, že opatrovník pozůstalosti ovšem honitbu nedal do podpachtu, ale trpěl, že členové oné společnosti fakticky ji vykonávali.
Konečným šetřením zjištěno toto:
Plnou mocí z 28. září 1907 zmocnil Dr. Václav hrabě z K. ředitele Františka N., aby ho a jeho dědice ve všech věcech zastupoval, jakékoli smlouvy uzavíral, věci movité i nemovité jakož i práva za něho nabýval, zcizoval, dával do nájmu i podnájmu. Dr. Václav K. zemřel 14. října 1913, poslední držitel panství z rodu Kounicova Dr. Eugen K. dne 9. září 1919 a ředitel František N. dne 13. ledna 1921.
Adolf J. a Josef K. vypověděli, že v r. 1918 spolu s jinými osobami na straně jedné a ředitel František N. na straně druhé uzavřeli smlouvu, dle níž centrální ředitelství K. velkostatku přenechalo jim jako společnosti obecní honitbu slavkovskou od 1. ledna 1918 do 31. prosince 1923. Ředitel N. se zavázal, že společnost tu ohlásí k schválení osp-é. Nájemné platila společnost a to městské radě ve S.
Osp ve Vyškově rozhodnutím ze 4. května 1922 prohlásila ve smyslu ustanovení bodu 6 § 32 zák. z 26. července č. 4 z. z. z r. 1914 nájem obecní honitby za zrušený. V rozhodnutí uvedeno, že bylo konaným šetřením zjištěno, že dosavadní nájemce této honitby, centrální ředitelství panství, zastoupené plnomocným centrálním ředitelem dalo přiřčenou mu honitby do podnájmu honební společnosti sestávající z osob v rozhodnutí jmenovaných, kterážto smlouva nebyla předložena osp-é ke schválení. Tím a úmrtím ředitele N. povstal stav jakési nejistoty, jenž má neblahý vliv jak na stav zvěře tak pro ty, jimž zvěř působí škody.
Proti tomuto rozhodnutí podal Rudolf V.-K. jako správce svěřenské pozůstalosti spolu s drem B. jako opatrovníkem potomků tohoto svěřenstva stížnost.
Nař. rozhodnutím zamítla zsp po slyšení mor. zemského výboru tuto stížnost, podstatně z těchto důvodů:
Je nerozhodným, zda podnájem byl či nebyl s hlediska civilního práva platný. Rozhodným je pouze, že honební právo na území s-ské obecní honitby bylo postoupeno za plat. To plyne z §§ 26 a 27 hon. zák. Ale nehledě k tomu je prokázáno, že honitbu onu do pronájmu dal nájemce honitby. Tím bylo dle pravoplatného výměru okr. hejtmanství ve V. pronájem schvalujícího centrální ředitelství velkostatku ve S. a právě centrální ředitel dal honitbu do pachtu, jak stížnost doznává, třeba bez plné moci. § 32 č. 6 hon. zák. nežádá, aby podnájem trval ještě v době, kdy se nájem prohlašuje za zrušený. Opačný názor vedl by k obcházení zákona, poněvadž by strany vždy mohly prohlásiti, že podnájem od určité doby zrušily. Nemělo by smyslu, prohlásiti pouze podnájem za neplatný a ponechati nájem nedotčeným.
O stížnosti, kterou proti tomuto rozhodnutí podal u nss Rudolf W. K. jako správce svěřenské pozůstalosti K-ova prvorozenství uvažoval nss takto:
Dle § 27 zákona z 26. července 1912 č. 4 z. z. z roku 1914 zapovězeno je bez svolení obecního výboru honebního a schválení okr. pol. úřadu postoupiti najatou honitbu obecní zcela nebo z části v podnájem nebo třetí osobě za plat, jinak by taková úmluva byla neplatná. Nebylo-li tedy tohoto zákazu šetřeno, může okr. politický úřad i nájem prohlásiti za zrušený (§ 32 č. 6).
Tento v odst. druhém §u 27 citovaný § 32 stanoví pod č. 6, že politický úřad může prohlásiti každý nájem za zrušený, jestliže nájemce dal v podnájem honitbu bez svolení obecního výboru honebního a schválení politického úřadu (§ 27).
Opíraje se o tato zákonná ustanovení prohlásila osp ve V. výnosem ze 4. května 1922 nájem obecní honitby S. za zrušený, když byla zjistila, že v letech 1918-1921 honitbu onu neprovozoval nájemce, jemuž na dobu od 1. ledna 1918 do 31. prosince 1923 byla pronajata, nýbrž honební společnost sestávající z více osob, jíž za úplatu byla postoupena; žal. úřad výnos tento nař. svým rozhodnutím potvrdil.
Stížnost nepopírá skutečnost, že ve svrchu uvedené době honitba ta fakticky onou honební společností, které za úplatu byla postoupena, byla vykonávána, přece však vytýká nař. rozhodnutí nezákonnost a řízení vady.
Pokud stížnost spatřuje nezákonnost nař. rozhodnutí v tom, že nájem honitby prohlášen by za zrušený, ač v době, kdy se tak stalo, honitba nebyla více provozována onou honební společností, neshledal nss námitku tu důvodnou.
Druhý odstavec § 27 stanoví zcela všeobecně, že nebylo-li zákazu stanoveného v § 27, odst. 1. šetřeno, může okr. pol. úřad i pronájem honitby prohlásiti za zrušený a § 32 stanoví totéž pod č. 6 uváděje: »dal-li (nájemce) v podnájem - - - .« Slovné znění těchto ustanovení svědčí tomu, že protiprávní stav nemusí trvati v době, kdy okr. pol. úřad své rozhodnutí učiní, poněvadž předpoklad ten není tam uveden. Vyplývá to však i z povahy věci. Jdeť o opatření, které může okr. pol. úřad učiniti pro přestoupení určitého zákazu, tedy o opatření, které má i povahu trestu za přestoupení zákazu zákonem daného a tu není-li ze zákona zřejmo, že zamýšlel stanoviti opak — nelze předpokládati, že by ten, kdo zákaz přestoupil, mohl se vyhnouti následkům přestoupení toho prostě tím, že by před rozhodnutím úřadu odstranil protiprávní stav přestoupením zákazu vzniklý.
Proto nebylo by lze shledávati nezákonnost v tom, že nájem honitby prohlášen byl ve smyslu § 32 č. 6 za zrušený, ač v době, kdy rozhodnutí I. stolice bylo vydáno, honitba již v podnájmu nebyla....
Stejně bezdůvodnou jest námitka stížnosti dovozující, že úřady neměly rušiti nájem honitby, když dané poměry toho nevyžadovaly.
Je ovšem pravda, že jak § 27 tak § 32 stanoví, že okr. pol. úřad může nájem honitby prohlásiti za zrušený a že v § 27 uvedeno slovíčko »i«, z čehož správně stížnost dovozuje, že úřad nemusí pro překročení zákazu v § 27 1. odst. nájem honitby vždy prohlásiti za zrušený, nýbrž může učiniti i jiné snad vhodné opatření. Avšak nelze tvrditi, že prohlásí-li nájem za zrušený, porušil zákon. Volné úvaze úřadu v tom směru neklade zákon žádných mezí. Zajisté je účelem předpisu §§ 27 a 32 mor. z. hon. zaručiti řádné vykonávání honitby a řádné plnění povinností nájemních. Ale § 27 obsahuje i určitý zákaz a v případě překročení jeho dává okr. pol. úřadu právo i nájem honitby prohlásiti za zrušený právě proto, že zákaz ten by překročen. Je-li takové zakročení úřadu účelným či nikoli, toho nss přezkoumávati nemůže, nýbrž může pouze zkoumati, je-li rozhodnutí na základě zakročení takového zákonným. A tím, jak z § 27, 2 odst. a § 32 č. 6 vyplývá, je a bylo proto i tuto námitku zamítnouti jako bezdůvodnou.
Nezákonnost spatřuje dále stížnost v tom, že žal. úřad neprávem použil ustanovení § 27 a § 32 č. 6 cit. zákona hon. a to proto neprávem, poněvadě honitba nebyla nikdy nájemcem t. j. svěřenským panstvím S. dána do podnájmu, nýbrž že smlouvu se společností uzavřel ředitel František N., který nebyl pachtýřem a nebyl zmocněn honitbu dáti do podpachtu. Ostatně smoluva, kterou František N. se společností uzavřel, byla prý i dle občanského práva neplatná.
Touto námitkou zabýval se již žal. úřad a vyslovil, že není potřebí, aby smlouva o podpachtu byla dle práva civilního platnou a že mimo to nájemcem honitby bylo centrální ředitelství svěřenského panství s-ského a právě centrální ředitel onu podpachtovní smlouvu uzavřel.
Nss nesdílí názor stížnosti, že by zákon mluvě v § 27 o smlouvě podnájemní a smlouvě za plat měl na mysli právní poměr upravený 25. hlavou obecního zákona občanského. Vždyť zákon, jak stížnost sama uvádí, chce ustanovením § 27 chrániti a zaručiti řádné vykonávání honitby a řádné plnění povinností nájemních a chce tedy zákazem v §u tom uvedeným docíliti toho, aby pánem honitby (§ 37 hon. zák.) byl ten, kdo se jím stal nájmem resp. podnájmem řádně schváleným. A proto zakázal podnájem a postup honitby za plat osobě třetí, bez svolení obecního výboru a schválení úřadu politického, při čemž ovšem je lhostejno, zda podnájem takový nebo postup za plat je platný dle zásad občanského práva či nikoli. Nemělo by zajisté smyslu prohlašovati za zakázané podnájmy a postupy honitby za plat dle obč. zákona platné a dávati úřadům právo v případě nešetření zákazu takového učiniti určité opatření a odpírati jim právo to, kdyby smlouva o honitbu byla dle obč. zákona neplatnou byvši uzavřena na př. s nezletilcem, osobou stojící pod opatrovnictvím nebo pod. Bylo by naprosto protimyslným v takovém případě odpírati úřadu právo k zakročení dle § 27 2. odst. s poukazem na to, že smlouva ona je dle obč. zákona neplatnou, když přece překročen byl zákaz zákonem daný a smlouva taková je v rozporu s tímto zákazem. Je tedy otázka, zda smlouva, kterou ředitel František N. dal nájem obecní honitby do podnájmu, je smlouvou dle obč. práva platnou či neplatnou, zcela irelevantní a nemusel se nss vývody stížnosti, které dovozují, že smlouvy platné tu vůbec nebylo, zabývati.
Ovšem je pro zakročení úřadu ve smyslu § 27, odst. 2 a 32 č. 6 potřebí, aby najatá honitba obecní byla postoupena v podnájem nebo třetí osobě za plat nájemcem (arg. § 32 č. 6), při čemž ovšem dle názoru nss-u není potřebí, aby nájemce sám nebo osoba jím výslovně k tomu zmocněná smlouvu takovou uzavřela. Vzhledem k tomu, že jak svrchu dovozeno, § 27 1. odst. nemá na mysli pouze smlouvy dle obč. práva platné, stačí dle názoru nss-u, že nájemce ví o takovém podnájmu neb postupu za plat a jej trpí.
Žal. úřad se touto otázkou vůbec nezabýval, vycházeje jednak z právního názoru, že rozhodným je čistě stav faktický, jednak ze zjištění, že nájemcem honitby bylo centrální ředitelství velkostatku v S., jehož representantem byl právě centrální ředitel František N.
Že by pro zakročení dle § 32 č. 6 rozhodným byl pouze faktický stav, toho nelze ze zákona dovoditi. Ovšem je každá smlouva o podnájem bez souhlasu honebního výboru a schválení okr. úřadu politického ipso jure neplatná. Avšak § 32 č. 6 citovaný v odst. 2 § 27 stanoví, že nájem může býti zrušen, dal-li nájemce v podnájem honitbu.
V pravidelných případech — a ty zákon mívá na mysli — ovšem bude to nájemce sám, který zákaz § 27 1. odst. překročí. Ale není nemyslitelný případ, že faktický stav mohl by býti založen i bez vědomí nájemce. A v takovém případě je dle názoru nss-u vyloučeno zakročení dle § 32 č. 6. Je tedy právní názor žal. úřadu v tom směru mylný.
Proto nutno se obírati otázkou, kdo byl v období 1918—1923 pachtýřem. Výnos býv. okr. hejtmanství z 26. června 1918 uvádí jako pachtýře centrální ředitelství panství hraběte K. ve S. a uvádí, že se ředitelství tomu jako dosavadnímu pachtýři pronájem ten dle § 29 mor. hon. zák. prodlužuje. Centrální ředitelství není však ani osobou fysickou ani právnickou, nýbrž pouze nejvyšším hospodářským orgánem vlast níka panství. K tomu přistupuje, že dle výměru okr. hejtmanství ve Vyškově z 10. září 1911 potvrzeného výnosem mor. místodržitelství ze 17. listopadu 1911 byl v předešlém období nájemcem této honitby Dr. Václav hrabě K. Šlo-li tedy o prodloužení pachtu témuž nájemci, nelze vykládati výměr okr. hejtmanství z 26. června 1918 jinak, než že schvaluje se nájem svěřenskému panství S. resp. jeho držiteli a že centrální ředitelství uvedeno ve výměru tom pouze jako representant tohoto, nikoli jako pachtýř. Pak ovšem názor žal. úřadu, že nájemcem honitby bylo centrální ředitelství, je mylný. Mylná je pak i dedukce žal. úřadu, že dal-li centrální ředitel Frant. N. honitbu do podnájmu, dal ji tím do podnájmu nájemce, t. j. centrální ředitelství.
Vycházeje z těchto mylných názorů, opomenul žal. úřad vyšetřiti po případě zaujati stanovisko k tomu, zda smlouva, na jejímž základě vykonávala honební právo obecní honitby v letech 1918—1921 společnost honební, uzavřena byla se souhlasem nájemce honitby té, třeba i bez výslovného jeho zmocnění, po případě, zda věda o ní, mlčky to trpěl. Okolnosti skutkové pro rozřešení otázky té na váhu padající jako na př. zjištění, dlel-li držitel fideikomisu ve S., zajímal-li se o honitbu tu, byl-li někým z orgánů lesní správy o pronájmu tom zpraven a pod. dají se i nyní zjistiti.
Bez tohoto zjištění jeví se skutková podstata nař. rozhodnutí neúplnou a muselo nař. rozhodnutí, poněvadž neúplnost zaviněna byla nesprávným názorem žal. úřadu, býti zrušeno dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 2572. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 417-422.