NPD documents search: Váž. civ., 7 (1925), sv. 1

Č. 10133.

Obecní dávky a poplatky (Praha): I. * Za účinnosti pravidel o vybírání obec. dávky k nájemnému v Praze, schválených rozhodnutím min. fin. z 21. ledna 1925, č. j. 2379 resp. z 25. října 1925 č. j. 69985/25, nevztahuje se osvobození od obecních dávek, stanovené v § 51 zák. o stav. ruchu č. 44/27, na onu kvótu dávky k nájemnému, která podle § 6 odst. 4 a 6 připadá na všeobecné vodné, resp. na poplatek za používání obecní stoky. — II. Před účinností zák. č. 77/27 byl min. fin. podle § 57 odst. 3 fin. nov. č. 329/21 příslušný schvalovati dávková pravidla o vybírání dávky z nájemného. — III. Všeobecné vodné a poplatek za používání obecních stok jsou poplatky ve smyslu § 28 ob. fin. nov.
(Nález ze dne 10. listopadu 1932 č. 14639.)
Prejudikatura: ad II.: Boh. A 7468/28, ad III.: Boh. A 4669/25, 9317/31, 9352/31.
Věc: Firma »Akciová společnost dříve Škodovy závody« v Plzni (adv. Dr. Jos. Pilař z Prahy) proti zemskému úřadu v Praze o všeobecné vodné a poplatek za používání obecních stok.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Výměrem ze 17. dubna 1929 zamítl Sbor hlavního města Prahy pro vyřizování stížností stížnost Akciové společnosti dříve Škodovy závody v Plzni do plat. listu magistrátu hlavního města Prahy z 18. října 1928 a jeho výměru ze 7. ledna 1929, jimiž byla st-lce z jejího domu čp... v Praze za r. 1927 předepsána obecní dávka k nájemnému sazbou vypadající na všeobecné vodné a poplatek za používání stok; zamítnutí se stalo podstatně z důvodů, že podle § 51 zák. č. 44/27 osvobození od státní daně činžovní zahrnuje v sobě sice i osvobození od obecních dávek vybíraných na podkladě nájemného (nájemní hodnoty), ale s výjimkou těch, které mají povahu poplatku za zvláštní výhody nebo plnění se strany obcí a jejich podniků; takovými poplatky jsou podle § 28 ob. fin. nov. i vodné a stočné, jež se vybírají jen tehdy, je-li u budovy dána možnost odběru vody z obecního vodovodu nebo veřejné studně a je-li dům připojen na obecní stoku uliční.
Další stížnost zamítl zemský úřad v Praze nař. výměrem z důvodů rozhodnutí nižší stolice a dodal, že zákon č. 44/27 v § 51 nepoužívá slova »dávek« v technickém smyslu §§ 35 a 38 ob. fin. nov., nýbrž zahrnuje v to i poplatky podle § 28, jimiž jsou i vodné a stočné; pravidla pro vybírání obecní dávky k nájemnému v hlavním městě Praze pro léta 1925/1928, sloučivše dávku k nájemnému, všeobecné vodné a poplatek za používání stok v jeden celek, nezměnila nic na právní povaze plnění požadovaných z titulu § 28 ob. fin. nov., nýbrž běží jen o zjednodušení vybíracího řízení.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss takto:
Stížnost především namítá, že pravidla o vybírání obecní dávky k nájemnému (nájemní hodnotě) v hlavním městě Praze pro léta 1925 až 1928, schválená výn. min. fin. z 21. ledna 1925 č. 2379, nejsou zákonným podkladem vyměřovacím, ježto nebyla schválena vládou, která byla jedině kompetentní schváliti pravidla formelně i věcně se odchylující od vzorných pravidel vl. nař. č. 143/22.
Otázkou tou měl nss příležitost obírati se podrobně v nál. Boh. A 7468/28 a dospěl tam k závěru, že min. fin. byl v důsledku specielního ustanovení § 57 odst. 3 ob. fin. nov. kompetentní tato dávková pravidla schváliti. Cit. předpis § 57 odst. 3 ob. fin. nov. byl sice zrušen § 29 zák. č. 77/27, avšak okolnost ta je v daném případě bez právního významu, ježto pravidla shora uvedená byla schválena min. fin. ještě před účinností zák. č. 77/27, kdy min. fin. bylo kompetentní schválení to uděliti.
St-lka namítá dále, že shora uvedenými pravidly zavedena byla pro léta 1925 až 1928 proti periodě dřívější i pozdější jednotná dávka k nájemnému, která odstranila dosavadní všeobecné vodné i poplatek za používání stok, že se proto osvobození podle § 51 zák. č. 44/27 týká celé této jednotné dávky, a že tedy neprávem byly jí předepsány obnosy z titulu všeobecného vodného a poplatku za používání stok.
Nss nemohl této námitce přisvědčiti.
Podle § 1 pravidel vybírá se na podkladě nájemného nebo nájemní hodnoty z budov na místo dřívější dávky z nájemného, všeobecného vodného a poplatku za používání stok jednotná obecní dávka k nájemnému, určená na úhradu obecních potřeb, nákladů na zřizování a udržování vodovodů a opatřování vody a na kanalisaci (srov. i § 15). Podle odst. 1 § 6 sazba této jednotné dávky rovná se souhrnu dřívější dávky z nájemného, všeobecného vodného a dávky za používání obecních stok. Podle odst. 4 a 6 § 6 snižuje se pak tato sazba o případná procenta dřívějšího vodného i poplatku za používání stok tam, kde není vodovod nebo veřejná studna zřízena, aniž voda jiným způsobem obcí opatřována, resp. kde není provedena stoka uliční, nebo není domovní kanalisace svedena do takových zařízení, která stoku nahražují a jež obec musí vlastním nákladem čistiti a vyklízeti. Vybírá se tedy dávka v plném rozsahu jenom tam, kde je dána možnost použití vody z vodovodu, veřejné studně nebo jiného opatření obecního, resp. kde se užívá obecní stoky nebo její náhrady, obcí čištěné. Z toho je patrno, že i po zavedení jednotné dávky k nájemnému byl do všech důsledků zachován charakter dosavadních tří druhů dávek obecních, a že běží jen o jiný způsob výběrčí techniky, podle níž zavádí se místo dosavadního trojího samostatného předpisu předpis jediný s případnými srážkami tam, kde není předpokladů pro placení všeobecného vodného a poplatku za používání stok. Tomu svědčí i současně schválená pravidla o vybírání zvláštního vodného, která v § 1 stanoví všeobecnou povinnost platiti »vodné«, v § 2 rozeznávají vodné všeobecné a zvláštní, a sub lit. a) podotýkají, že se všeobecné vodné, které je od 1. ledna 1925 sloučeno s obecní dávkou z nájemného, vybírá podle pravidel o vybírání dávky k nájemnému.
Nutno tudíž míti za to, že ani za platnosti shora uvedených pravidel všeobecné vodné a poplatek za používání stok jako součást jednotné dávky k nájemnému neztratily dosavadního svého právního charakteru. Stížnost má ovšem za to, že — i když se připustí tento výklad — všeobecné vodné a poplatek za používání stok nejsou »poplatky za zvláštní výhody nebo plnění se strany obce a jejích podniků«, jichž by se osvobození podle § 51 zák. č. 44/27 netýkalo, tvrdíc, že jsou obecními dávkami v technickém smyslu, daněmi účelovými, stihajícími daňovou schopnost poplatníkovu, vyjádřenou nájemným jím placeným, ježto prý nevyměřují za skutečné užívání obecního vodovodu, resp. za připojení na obecní stoku, a dále, že neběží prý o »zvláštní« výhody nebo plnění se strany obce a jejích podniků.
Námitkami stejného obsahu zabýval se nss již v nál. Boh. A 4669/25, 9317/31 a 9352/31 a dospěl v nich k závěru, že všeobecné vodné i poplatek za používání obecních stok jsou poplatky ve smyslu § 28 ob. fin. novely za zvláštní výhody nebo plnění se strany obce a jejích podniků, a že se na ně osvobození § 51 zák. č. 44/27 nevztahuje.
St-lka má ovšem za to, že nss v nál. Boh. A 9317/31 dovolává se pro svůj názor, že vodné je obecním poplatkem, neprávem ustanovení 2. odst. § 28 ob. fin. nov. č. 329/21, tvrdíc, že předpis ten, mluvě o vodném a stočném jako o zvláštním druhu obecních poplatků, má na mysli toliko vodné za skutečně odebranou vodu a poplatek za vpuštění potrubí do obecních stok. Než argumentace tato je zřejmě jen závěrem a důsledkem st-lčina předpokladu, že 1. odst. § 28 má na mysli toliko skutečné užívání toho kterého veřejného zařízení obecního. Názor ten vyvrátil však nss v nál. Boh. A 4669/25 z důvodů čerpaných z pojmu poplatku podle § 28 ob. fin. nov.
Pojetí všeobecného vodného a poplatků za používání obecních stok jako poplatků není posléze na překážku — jak stížnost míní — ani okolnost, že sazba jejich v budovách, pro něž uděleno stavební povolení po 27. lednu 1927, se snižuje. Neboť nelze nahlédnouti, proč by nebylo možno u poplatků pro některou kategorii uživatelů dotyčného zařízení stanoviti i z důvodů jiných nežli souvisejících s mírou tohoto užívání sazby nižší nežli normální.
Posléze dlužno k vývodům stížnosti podotknouti, že § 51 zák. č. 44/27, mluvě o »poplatcích za zvláštní výhody nebo plnění«, nemá na mysli individuelní výhody, jež obec poskytuje určité osobě, nýbrž výhody, které vznikají obecenstvu ze zvláštních zařízení a ústavů obecních na rozdíl od výhod, jež obecenstvu plynou ze všeobecné správní činnosti obce. Že zákon má tu na mysli poplatky, které se vyměřují nikoliv individuelně, nýbrž podle předem stanovených sazeb, a nikoliv konkurence podle § 25 ani příspěvky podle § 26 ob. fin. nov., bylo dovoženo již v nál. Boh. A 9352/31. Zákon v § 51 zřejmě intendoval poskytnouti novostavbám osvobození od obecních dávek pouze potud, pokud mají povahu daní, nikoli však od těch, které jsou ekvivalentem za výhody, jež obec — ať obligatorně, ať fakultativně — poskytuje zřizováním a provozem zvláštních zařízení, která právě stavebním ruchem ponejvíce jsou vyvolávána a obci způsobují značné náklady. Osvobození od těchto poplatků znamenalo by jednostranné a neúměrné zatěžování obcí, pro které by nebylo vnitřního důvodu.
Ježto podle toho, co uvedeno, námitky stižní nebyly s to, aby vyvrátily právní názory, na nichž jsou shora uvedené nálezy zbudovány, stačí jinak podle § 44 jedn. ř. odkázati na důvody těchto nálezů.

Citace:

č. 10133. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 542-545.