NPD documents search: Boh. adm., 15 (1933), sv. 1

Čís. 1967.

Povoliti exekuci na základě exekučních titulů, lež až do 28. října 1918 vznikly na území nyní Rakouském (vládní nařízení ze dne 19. března 1919, čís. 145 sb. z. a n.), není příslušným soud, naznačený v § 82 ex. ř., nýbrž soud příslušný podle všeobecných ustanovení exekučního řádu.
(Rozh. ze dne 7. listopadu 1922, R I 1180/22.)
Na základě usnesení okresního soudu ve Vídni z doby před 28. říjnem 1918 povolil tuzemský okresní soud exekuci. Rekursní soud usnesení to zrušil a nařídil prvému soudu, by o návrhu vymáhajícího věřitele jednal dle § 44 j. n., ježto jde o exekuční titul cizozemský a jest proto příslušným povoliti exekuci sborový soud prvé stolice (§ 82 ex. ř., čl. 8. zákona ze dne 1. června 1914, čís. 118 ř. zák.).
Nejvyšší soud zrušil usnesení rekursního soudu a nařídil mu, by o rekursu povinného znovu rozhodl.
Důvody:
Nařízením vlády Československé republiky ze dne 19. března 1919, čís. 145 sb. z. a n. bylo (předposlední odstavec) ustanoveno, že exekuční tituly, které vznikly až do 28. října v území nynějšího rakouského státu, mají býti v území Československé republiky vykonány jako zdejší exekuční tituly. Toto nařízení, vydané na základě § 84 ex. ř., klade tedy tyto exekuční tituly na roveň zdejším exekučním titulům, takže ustanovení § 82 ex. ř. na ně užiti nelze, nýbrž platí pro ně všeobecná ustanovení exekučního řádu o příslušnosti k povolení exekuce. Jest proto podle § 4 poslední odstavec ex. ř. (nový doslov) k povolení exekuce příslušným okresní soud v T. Rekursní soud neprávem zrušil usnesení prvého soudu, a poněvadž se obmezil jen na otázku příslušnosti a o rekursu povinného ve věci samé nerozhodl, bylo uznáno, jak shora uvedeno.

Citace:

č. 1967. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 989-989.