Č. 9245.


Zaměstnanci veřejní. — Řízení před nss-em: * V důsledku předpisů § 89 odst. 2 služ. pragm. není nss příslušným rozhodovati o stížnosti na administrativní nález, jímž byl pragmatikální státní úředník na základě svého služebního poměru odsouzen k náhradě škody.

(Nález ze dne 5. května 1931 č. 6954.)
Prejudikatura: Boh. A 130/23.
Věc: Dr. Štěpán M. v P. proti generálnímu finančnímu ředitelství v Bratislavě o náhradní nález administrativní.
Výrok: Stížnost se odmítá jako nepřípustná.
Důvody: Nař. rozhodnutím, řízeným na st-le, vyslovil žal. úřad v podstatě toto: Býv. kancelista Ladislav Č. zpronevěřil v době od počátku ledna 1922 do 17. února 1924 na stavebních losech 24700 Kč a obnos 48000 Kč, složený firmou Sch. u berního úřadu v P. za účelem zakoupení stavebních losů pro ni ve výši 10% jejího provozovacího kapitálu. Poněvadž jste v době od 2. ledna do 30. dubna 1923, od 10. do 14. května, od 31. května do 5. června, od 26. června do 30. července, od 12. do 30. září a od 22. listopadu 1923 do 11. března 1924 byl zástupcem nepřítomného finančního ředitele, bylo mezi jiným Vaší povinností též dohlížeti na prodej a na vyúčtování stav. losů. Tím, že jste nevěnoval důkladnou pozornost akci prodeje stav. losů a nedohlížel řádně na jich prodej a vyúčtování, byl poškozen erár na stav. losech o 24700 Kč a 48000 Kč s připočtením k tomu úroků a kursovní diference vzniklé tím, že losy nebyly zakoupeny v r. 1922, nýbrž nyní. Vzhledem k tomu předpisujeme Vám k náhradě 48000 Kč a kursovní diferenci vzniklou tím, že losy nebyly zakoupeny již roku 1922 a to v měsíčních částkách à 400 Kč počínajíc 1. srpnem 1928. Výšku diference sdělíme Vám dodatečně.
Maje rozhodovati o stížnosti podané do tohoto rozhodnutí, musil nss předem z moci úřední řešiti otázku své vlastní příslušnosti.
Z vylíčeného skutkového základu jest zřejmo, že nař. rozhodnutím byl st-l konečnou stolicí správní na základě svého služebního poměru jako úředník státní finanční správy uznán povinným k náhradě škody, udánlivě vzniklé nepřístojnostmi v úřadování. Jde tudíž zcela patrně o nález podle 2. odst. § 89 služ. pragmatiky. Podle cit. normy, je-li úředník na základě služebního poměru odsouzen adm. nálezem k náhradě škody, může ve 30 dnech po tom, co adm. nález nabyl právní moci, popírati nárok žalobou určovací proti státu u věcně příslušného soudu, v jehož obvodu má v době doručení nálezu svůj obecný soud ve věcech sporných. Vyhoví-li se žalobě, pozbude nález o náhradě účinnosti. Zákon mluví sice v ustanovení tom o pravoplatném nálezu adm. úřadu, jímž byl úředník odsouzen k náhradě škody, z dalšího znění ustanovení toho je však patrno, že zákonodárce pohlížel na nález ten jen jako na projev zjišťující požadavek a nárok státní správy na náhradu škody. Povahou svou je nárok ten nárokem soukromoprávním (srov. materialie k zák. č. 15/1914 ř. z., zvláště zprávu zvl. komise pro služ. pragmatiku panské sněmovny býv. říš. rady, z jejíhož podnětu k předpisu § 89 odst. 2 došlo). Z toho jest patrno, že domáhati se nápravy proti takovémuto nálezu adm. lze se jedině před řádnými soudy a že jedině těmto soudům náleží přezkoumávati vůbec a jak dalece jest nález takový odůvodněn.
Z přednesu st-lova při veř. ústním líčení jest pak patrno, že st-l tuto cestu skutečně nastoupil, čehož dokladem jsou st-lem při veř. líčení předložené rozsudky krajského soudu v Prešově z 22. října 1930. Jde tudíž o záležitost spadající do kompetence řádných soudů a jest proto příslušnost nss-u podle § 3 lit. a) zák. o ss vyloučena.
Citace:
č. 9245. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 816-817.