NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Čís. 8473 —
Č. 8473.

Zaměstnanci veřejní: * úředníkem »jmenovaným do VII. hodn. třídy« ve smyslu § 170, odst. 1 plat. zákona není úředník, který má toliko titul a charakter VII. hodn. třídy.
(Nález ze dne 7. března 1930 č. 31864/28.)
Prejudikatura: Boh. A 5456/26.
Věc: Karel H. v P. proti ministerstvu financí v Praze o převod do nových platů zákona č. 103/26 Sb.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Usnesením vlády republiky z 24. června 1921 byl st-1 jmenován správcem úřadu potravní daně v VIII. hodn. třídě, a usnesením vlády z 28. listopadu 1924 udělen mu byl s účinností od 28. října 1928 titul a charakter vrchního správce úřadu potravní daně. Po propočtení služ. doby podle zák. č. 222/22 byly mu přiznány požitky 2. stupně VII. hodn. třídy od 1. října 1923 (den nápadu práva 10. září 1923). Na to byl dekretem zem. fin. ředitelství v Praze z 26. července 1926 jako správce úřadu potravní daně od 1. ledna 1926 převeden do nových platů zák. č. 103/26 tím způsobem, že byl zařaděn do služného III. plat. stupnice stupně 6 f) s jedním náslužnym přídavkem s tím, že se zvýší jeho platy dnem 1. července 1928. Proti tomuto dekretu podal námitky, které byly zamítnuty výměrem zem. fin. řed. z 30. září 1926. — — — —
St-lovo odvolání vyřídil žal. úřad nař. rozhodnutím takto: Vyhovujíce stížnosti Karla H. v tom směru, že nutno opraviti původní dekret jeho co do titulu a co do označení platové stupnice (6. plat. stupnice nikoli 3. plat. stupnice), zamítáme jinak stížnost z důvodů uvedených v dekretu. K námitce st-ově, že měl již plat Vil. hodn. třídy, podotýkáme, že pro převod do 5. plat. stupnice vyžaduje se výslovně jmenování do VII. hodn. třídy; st-1 však nebyl jmenován, a není rozhodno, měl-li snad časovým postupem v důsledku zák. č. 222/20 o propočítání služ. doby stát. zaměstnanců požitky VII. hodn. třídy«.
O stížnosti nss uvážil:
St-l uplatňuje nárok na převod do platů 5. plat. stupnice zák. č. 103/26 z důvodu, že byl dne 1. ledna 1926 správcem úřadu potravní daně s titulem a charakterem vrch. správce úřadu potravní daně, tedy úředníka VII. hodn. tř., a že měl také již požitky VII. hodn. třídy, že byl tudíž úředníkem »do VII. hodn. třídy jmenovaným«, který podle § 170 plat. zák. má býti převeden do platů 5 plat. stupnice. — Stížnosti nebylo lze dáti za pravdu.
Platový zákon má pro převod úředníků, kteří při počátku účinnosti jeho byli již ustanoveni, zvláštní předpisy v §§ 166 — 172. Podle těchto předpisů jsou pro stanovení platových nároků převedeného úředníka v platovém systému zák. č. 103/26 směrodatny tři momenty: hodn. třída, do níž úředník v den účinnosti plat. zák. jest jmenován, skupina časového — Čís. 8473 —
postupu, k níž náleží, a konečně požitky, které v uvedený termín má. Pro určení stupnice platové je především směrodatno, do které hodn. třídy úředník jest jmenován. Paragrafy 167 až 169 obsahují převodová ustanovení pro úředníky jmenované do XI.—VIII. hodn. tř., §§ 170 a 171 pro úředníky jmenované do VII. hodn. tř. a § 172 pro úředníky jmenované do VI.-II. hodn. třídy.
St-1 opírá svůj nárok na převod do platů 5. stupnice plat. o ustanovení § 170 plat. zák. Tento paragraf jedná o »úřednících jmenovaných do VII. hodn. třídy«103/1926 sb., § 170. Mohl by se tedy st-1 s úspěchem o tento předpis opírati jenom tehdy, kdyby byl »úředníkem jmenovaným do VII. hodn. třídy.«103/1926 sb., § 170
Platový zákon sám nepraví výslovně, co rozumí ve svých převodových ustanoveních §§ 166—172 »jmenováním do hodn. třídy« a které úředníky dlužno tedy pokládati za »jmenované do hodn. třídy« ve smyslu předpisů právě citovaných. Je proto na snadě závěr, že béře pojem ten ve smyslu zákonodárství dosavadního. Podle toho však — srov. §§ 1, 2, 7, 8 zák. z 15. dubna 1873 č. 47 ř. z., čl. I a §§ 6, 36, 49 služ. pragm. — dlužno úředníkem jmenovaným do určité hodn. třídy rozuměti pouze toho úředníka, kterému bylo zvláštním konstitutivním aktem uděleno služ. místo v této hodn. třídě.
Jest otázka, lze-li z plat. zák. vyvoditi, že plat. zákon — aspoň ve svých převodních předpisech shora cit. — béře pojem ten ve smyslu jiném, širším, jak za to má st-1. Plat. zákon především důsledně rozlišuje mezi úředníkem »jmenovaným do (určité) hodn. třídy« a úředníkem »s požitky (určité) hodn. třídy«. Z toho je tedy patrno, že pouhá okolnost, že úředník časovým postupem dosáhl požitků určité hodn. třídy, nečiní jej ještě úředníkem »do této hodn. třídy jmenovaným«. Výše požitků má podle §§ 166—172 plat. zák. význam vůbec jen pro stanovení platového stupně uvnitř určité plat. stupnice, nikoli však pro určení platové stupnice samé.
Mohlo by se jednati tedy jen ještě o to, zda ve smyslu §§ 166-172 plat. zák., a specielně § 170, dlužno za úředníka »jmenovaného do (určité) hodn. třídy« pokládati také — na rozdíl od dosavadního stavu — úředníka, jemuž — aniž mu propůjčeno služ. místo v této hodn. třídě — byl udělen titul a charakter této třídy. To tvrdí právě stížnost, odvolávajíc se k podpoře svého stanoviska na nál. Boh. A 5456/26. Ani na tuto otázku nelze odpověděti kladně.
Především dlužno uvážiti, že úředníku, jemuž propůjčen charakter vyšší hodn. třídy, příslušejí sice — jak také v nál. Boh. A 5456/26 bylo uvedeno — všechna práva s hodn. třídou tou spojená, ale vyjímajíc požitky. Při převodu úředníků do platů zák. č. 103/26 jedná se však právě především o tuto požitkovou stránku služ. poměru, a není proto myslitelno, že by plat. zákon byl chtěl při převodu úředníkům ve smyslu dosavadních předpisů do určité hodn. třídy jmenovaným rovnati úředníky toliko s charakterem této hodn. třídy, kteří právě v relaci pro převod nejpodstatnější se od nich podstatně lišili.
Potvrzení tohoto závěru podávají také další ustanovení odst. 2. a násl. § 170 plat. zák. Zákon určuje tu, jaké požitky »úředníci jmenovaní do VII. hodn. třídy«103/1926 sb., § 170 mají v 5. plat. stupnici, dává ustanovení pro úředníky — Č. 8474 —
takové s požitky VII,. VI. nebo vyšší hodn. třídy, nikoli však pro úředníky nižší hodn. třídy, a předpokládá tedy zásadně, že úředník do VII. hodn. třídy jmenovaný má při nejmenším požitky VII. hodn. třídy zřejmě již jako důsledek jmenování do VII. hodn. třídy. Kdyby slovy »úředníci jmenovaní do VII. hodn. třídy«103/1926 sb., § 170 byli míněni také úředníci pouze s charakterem VII. hodn. třídy, nebylo by pro ty z nich, kteří nedosáhli aspoň časovým postupem požitků této třídy, vůbec převodního předpisu. Takovou mezeru v zákoně nelze však bez nutkavého důvodu předpokládati.
Posléze mluví proti stanovisku stížnosti i předpis § 201 odst. 2. plat. zák., kterýž praví, že, má-li úředník charakter vyšší hodn. třídy, počítá se mu, když mu bude propůjčeno služ. místo systemisované v nejblíže vyšší plat. stupnici, než do které byl převeden, pořadí ode dne, kterým mu byl propůjčen charakter vyšší hodn. třídy. Zákon vychází tu patrně ze stanoviska, že úředník s charakterem vyšší hod. třídy se převádí podle hodn. třídy, dosažené jmenováním ve shora uvedeném smyslu. V plat. stupnici, do níž byl na podkladě skutečného jmenování převeden, zůstane mu dosavadní pořadí zachováno. Bude-li však po účinnosti plat. zákona povýšen, bude pro stanovení jeho pořadí v plat. stupnici dosažené nyní povýšením směrodatným den, jímž mu byl propůjčen charakter vyšší hodn. třídy.
Pro konkrétní případ plynou z předeslaných úvah tyto závěry:
St-li služ. místo v VII. hodn. třídě ve smyslu § 49 služ. pragm. uděleno nebylo. Tím, že mu byl udělen titul a charakter úředníka VII. hodn. třídy, nebyl »jmenován do VII. hodn třídy« ve smyslu § 170 plat. zák. A okolnost, že nabyl časovým postupem požitků této hodn. třídy, nemůže ani o sobě, ani ve spojení s momentem v předešlém odstavci zmíněným, založiti nárok jeho, aby mu při převodu do platů zák. č. 103/26 byla přiznána určitá plat. stupnice. Nemá tedy nárok jeho, aby byl převeden podle § 170 plat. zák. do platů 5. plat. stupnice, v zákoně opory, pročež bylo stížnost jeho bezdůvodnou zamítnouti.

Citace:

č. 8473. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 482-484.