NPD documents search: Boh. adm., 10 (1928), sv. 1

Č. 7272.

Zaměstnanci veřejní: * Za účinností platového zákona č. 103/1926 jsou zaměstnanci, kteří bez připočtení doby, započtené pro vyměření pens. požitků z titulu civilní nebo vojenské služby za světové války, nemají dosud nároku na plné výslužné, povinni platiti pensijní příspěvek podle § 165, odst. 1 cit. zák. z celé pensijní základny, třebaže podle dosavadních předpisů byli již zcela nebo z části zproštěni povinnosti, platiti pensijní příspěvek.
(Nález ze dne 11. května 1928 č. 12363).
Věc: František K. a Jaroslav N. v P. proti ministerstvu pošt a telegrafů (pošt. kom. Jan Pech) o placení pensijních příspěvků.
Výrok: Stížnosti se zamítají jako bezdůvodné. Důvody: Dekrety min. pošt. ze 7. července 1926 o převodu do nových platů předepsán byl oběma st-lům pens. příspěvek z celé pens. základny. Proti tomu podali jmenovaní námitky, dovolávajíce se svých nabytých práv a uvádějíce, že podle § 163 č. 3 plat. zák. jsou zaměstnanci, kteří dosáhli nároku na plné výslužné, povinni platiti pens. příspěvek pouze ze zvýšení pens. základny, kterého nabyli po dni účinnosti tohoto zák.
Námitky byly nař. rozhodnutím zamítnuty, poněvadž zák. č. 103/26 praví v § 165 odst. 3, že všichni zaměstnanci v činné službě jsou povinni platiti pens. příspěvek z celé pens. základny, dokud nedosáhli nároku na plné výslužné beze zřetele k připočteným válečným půlletím; jelikož st-lé tohoto nároku dosud nenabyli, jsou povinni platiti pensijní příspěvek ve stanovené výši; při tom nemohou se dovolávati nabytého práva v tom směru, že měli již nárok na plné výslužné s připočtenými vál. půlletími podle čl. IV. zák. č. 2/1920, poněvadž předpis tento byl ve smyslu § 214 odst. 1 plat. zák. zrušen a nahražen ustanovením § 165 tohoto zák.
O stížnostech nss uvážil: —
St-lé nepopírají, že nemají nároku na plné výslužné beze zřetele k připočtení vál. doby, tvrdí však, že přes to nejsou povinni platiti pens. příspěvky z celé pens. základny, nýbrž jen ze zvýšení pens. základny, poněvadž již před účinností plat. zákona nabyli z dekretů vydaných na základě zákonů tehdy platných nároku na plné výslužné a tím na placení pens. příspěvků jen ze zvýšení pens. základny.
Námitky ty nejsou důvodny.
Dle § 165 odst. 1 plat. zák. č. 103/26 jsou státní zaměstnanci povinni platiti pens. příspěvek ve výši 6% pens. základny. Dle § 165 oddst. 3 jsou povinni platiti pens. příspěvek, »dokud nedosáhli nároku na plné výslužné beze zřetele k době připočtené pro vyměření pens. požitků z titulu civilní nebo vojenské služby za světové války. Zaměstnanci, kteří dosáhli takového nároku na plné výslužné, jsou povinni platiti pens. příspěvek pouze ze zvýšení pens. základny, kterého nabyli po dni účinnosti tohoto zákona«.
Předpisem tímto upravena jest otázka placení pens. příspěvků způsobem odlišným, než jak upravena byla článkem IV. zák. č. 2/1920, a dlužno tedy od 1. ledna 1926 předpis čl. IV. zák. č. 2/1920 pokládati za derogovaný. St-lé nemohou se v té příčině brániti poukazem na to, že čl. IV. zák. č. 2/1920 není uveden v taxativním výpočtu zrušených dosavadních zákonů, ježto výpočet zrušených zákonů, uvedený v § 214 plat. zák., není taxativní, nýbrž toliko demonstrativní, jak plyne již z té okolnosti, že odst. 2. cit. paragrafu vypočítává zákony, které »zejména se zrušují«. Dle všeobecné derogační klausule odstavce 1. § 214 plat. zák. pozbývají dnem účinnosti tohoto zák. platnosti — pokud tento zákon výslovně jinak nestanoví nebo se z něho jinak nepodává — všechna v jiných předpisech obsažená ustanovení o předmětech, které jsou upraveny v tomto zákoně. Ježto tedy otázka placení pens. příspěvků jest upravena platovým zákonem, pozbyl čl. IV. zák. č. 2/1920, jednající o témže předmětu, platnosti. St-lé nemohou s úspěchem odkazovati ani na to, že prý dle prvé věty odst. 2 § 214 plat. zák. výslovně ponechávají v platnosti dosavadní ustanovení o nároku na odpočivné požitky i těch zákonů, které §em 214 plat. zák. v dalších větách byly zrušeny, ježto i tato ustanovení o nárocích na odpočivné platy a jejich výměry se ponechávají v platnosti jen potud, »pokud neodporují tomuto zákonu«.
St-lé mají arciť za to, že ustanovení § 165 nelze na ně použiti proto, že, nabyvše již před účinností tohoto zák. nároku na plnou pensi a tím nároku na omezení příspěvku pensijního jen na eventuelní po tom nastalé zvýšení pens. základny, nemohou v tomto svém nabytém právu býti dotčeni. Ani v tom nelze jim přisvědčiti. Předpis § 165 ukládá akt. stát. zaměstnancům zcela všeobecně a bez rozdílu povinnost platiti 6% pens. příspěvek z celé pens. základny až do té doby, dokud nedosáhnou nároku na plné výslužné beze zřetele k době připočtené pro vyměření pens. požitků z titulu civ. nebo voj. služby za světové války. Upravuje tedy nově povinnost platiti pens. příspěvky, a to jednotně pro všechny zaměstnance, kteří jsou v činné službě, proti dosavadnímu stavu ji prodlužuje, a z tohoto prodloužení nevylučuje ani těch, kteří podle předpisů až do té doby platných příspěvkové povinnosti již zcela nebo z části byli zproštěni, pokud nesplnili předpokladu §em 165 plat. zák. nově normovaného. Dává tedy jasně na jevo, že i ti zaměstnanci, kteří podle dosud platných předpisů nabyli nároku na plné výslužné, jsou přes to povinni platiti pens. příspěvky z celé pens. základny z plat. zák. č. 103/ 1926 resultující na tak dlouho, dokud nevysloužili dobu požadovanou jinak pro nabytí nároku na plné výslužné beze zřetele k době připočtené z titulu služby za světové války.
O nějakém zásahu do nabytých práv nelze při tom mluviti, neboť nabytého nároku na plné výslužné se zákon nedotkl, a na to, aby zákon neukládal někomu nové povinnosti — v konkrétním případě povinnost platiti pens. příspěvky —, kterých dosud neměl, resp. jichž byl již splněním určitých faktických předpokladů, zde vysloužením předepsané doby, zproštěn, třebas i toto zproštění bylo úředním aktem zjištěno, právního nároku není.
Ani z tendence zákona, zlepšiti požitky státním zaměstnancům, nemohou stěžovatelé ve svůj prospěch ničeho těžiti, ježto zák. v § 196 odst. 3 stanoví, že služ. plat příslušející podle tohoto zák. s případnými přídavky po srážce pens. příspěvku, nesmí býti menší, nežli úhrn služ. požitků dřívějších po srážce pens. příspěvku v den účinnosti zákona. Případnou diferenci vyrovnává zákon zvláštním vyrovnávacím přídavkem. Srážka pens. příspěvků z plné pens. základny nemůže tedy míti v zápětí snížení služ. požitků pod míru, jaká tu byla v den účinnosti plat. zák. Tedy ani v tomto směru nemůže žádné »nabyté právo« býti porušeno. Analogie § 207 a 215 plat. zák. nemohou se st-lé s úspěchem dovolávati, ježto ustanovení tato upravují otázky zcela odlišné, a ostatně vzhledem k předpisu § 165 pro nějakou analogii není tu vůbec místa.

Citace:

č. 7272. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 667-669.