NPD documents search: Všehrd, 11 (1930) - Kursy pro výcvik soudních aktuárských úředníků

Čís. 4239.

I všeobecná výzva, by se dělnictvo snažilo dosíci splnění svých (krajních) požadavků revolučním třídním bojem (občanskou válkou), je po případě podněcováním ve smyslu § 15 čís. 3 zák. na ochr. rep.
Subjektivní stránka.
Hanobení republiky ve smyslu § 14 čís. 5 zák. na ochr. rep. výtkou, že záhony republiky jsou dělány proti dělnictvu, že dělníci jsou utlačováni ve prospěch továrníků a že to republika trpí a podporuje.
Subjektivní stránka.
(Rozh. ze dne 27. srpna 1931, Zm II 287/30.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Moravské Ostravě ze dne 16. května 1930, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem podle § 15 čís. 3 zákona na ochranu republiky a přečinem podle § 14 čís. 5 téhož zákona, mimo jiné z těchto důvodů:
Po věcné stránce (čís. 9 a) § 281 tr. ř.) namítá stěžovatel proti odsouzení pro zločin podle § 15 čís. 3 zák. na ochr. rep., že ve zjištěném jeho výroku: »Dělnictvo si musí pomoci samo, musí se spojiti, musí se dáti do třídního revolučního boje, jen tak zvítězí nad kapitalisty« — nelze spatřovati podněcování k občanské válce a k násilné změně demokraticko-republikánské ústavy, jak za to má prvý soud, poněvadž výrok je jen kritikou vládnoucího hospodářského systému, »použitím socialistického učení na praktické soutěžení mezi dělnictvem a kapitalisty«, není v něm vůbec zmínky o republice, a pro svou povšechnou povahu není ani způsobilý vyvolati v posluchačích náladu pro páchání zločinu podle § 1 zák. na ochr. rep. Než zmateční stížnost nedbá skutkového zjištění napadeného rozsudku, z něhož by měla vycházeti, kdyby prováděla hmotněprávní zmatek po zákonu. Soud nalézací totiž, uváživ doslov výroku, obhajobu obžalovaného a okolnosti, za nichž výrok pronesl, najmě známý revoluční program komunistů, jichž exponentem byl v osudnou dobu obžalovaný, dospěl k přesvědčení, že obžalovaný, mluvě o revolučním třídním boji, měl na mysli občanskou válku a v důsledku jejím násilnou změnu demokraticko-republikánské formy státní ve stát komunistický; proto odmítl obhajobu obžalovaného, že mínil jen boj mzdový, jako nepravděpodobnou. Z tohoto skutkového zjištění jest vycházeti při věcném přezkoumání rozsudku. I všeobecná výzva, by se dělnictvo snažilo dosíci splnění svých (krajních) požadavků revolučním třídním bojem, tedy občanskou válkou, je podněcováním, způsobilým vyvolati v posluchačích duševní stav náchylný k budoucímu poškozování statků chráněných v § 1 zák. na ochr. rep. Nenáleží na tom, zda obžalovaný při tom jmenoval republiku výslovně čili nic, ana se jeho řeč týkala poměrů v republice, .jak soud zjišťuje; i kdyby obžalovaný opravdu aplikoval socialistické učení nebo program strany komunistické na hospodářské poměry ve státě, nesmí se to státi způsobem zakládajícím skutkovou podstatu trestného činu, jak se stalo v souzeném případě, vychází-li se ze skutkových předpokladů rozsudku. Ve směru subjektivním zjistil soud, že obžalovaný svými výroky chtěl podněcovali své posluchače k násilnému převratu ve státě, by jím byla odstraněna demokraticko-republikánská forma státní a nahozena státem komunistickým po způsobu sovětů. Mělo-li podněcování účinek čili nic, na tom nezáleží. Stačí, že bylo objektivně způsobilé vyvolati účinky, jimž chce zákon zabránili trestní sankcí § 15 čís. 3 zák. na ochr. rep.
Proti odsouzení pro přečin podle § 14 čís. 5 zák. na ochr. rep. namítá zmateční stížnost, že část pozastaveného výroku, proneseného obžalovaným, v němž soud shledal skutkovou podstatu tohoto přečinu, totiž »zaměstnavatelé neplatí dělnictvu tolik, by mohlo býti slušně živo, továrníci vydělávají miliony, daně však neplatí«, — jest trestně nezávadná, ana prý jest jen zjištěním zjevů dnes se vyskytujících, — a druhá část , výroku (že »v Československé republice jsou dělníci moderními otroky, že máme celou řadu zákonů, které jsou dělány proti dělnictvu«). nebyla prý pronesena způsobem, by mohla vyvolat! v posluchačích nepřátelské smýšlení proti republice, nýbrž spíše roztrpčení proti osobám obcházejícím zákon; obžalovaný prý jimi vysvětloval jen hospodářskou stísněnost pracujících lidí a kritisoval ostře, ale případně hospodářsky silné třídy, ale nehanobil republiku. Než ani toto provedení hmotně- právního zmatku nedrží se skutkových) zjištění rozsudku, který vyslovil a náležitě odůvodnil, že obžalovaný svými výroky vytýká republice, že její zákony jsou dělány proti dělnictvu, že dělníci jsou utlačováni ve prospěch továrníků, že to republika trpí a podporuje; soud zjistil, že tyto skutečnosti, obžalovaným tvrzené, pravdě neodpovídají, a že byly způsobilé vyvolat! rozruch a pohoršení. Tato zjištění odůvodňují právní závěr, že obžalovaný hanobil republiku způsobem štvavým a způsobilým snížiti její vážnost i ohroziti obecný mír v ní. Poněvadž soud zjistil formálně bezvadně i subjektivní stránku viny výrokem, že obžalovaný hanobil republiku úmyslně a u vědomí, že jeho štvavá řeč může u posluchačů vyvolati nepřátelské smýšlení a tím ohroziti obecný mír, — odpovídá odsuzující výrok zjištěnému stavu věci i správnému použití zákona.

Citace:

Kursy pro výcvik soudních aktuárských úředníků. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1930, svazek/ročník 11, číslo/sešit 2, s. 73-73.