NPD documents search: Váž. civ., 6 (1924), sv. 2

Č. 12559.

Živnostenské právo. — Řízení správní. — Řízení před nss: O odnětí hostinské koncese podle § 73 odst. 2 živn. zákona č. 259/1924 Sb. rozhoduje v prvé stolici zemský úřad, ve druhé min. obchodu.
(Nález z 13. října 1936 č. 7613/34.)
Věc: Lazar H. v Bratislavě proti rozh. zem. úřadu v Bratislavě ze 16. ledna 1934 o odnětí živnostenského oprávnění.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: Výměrem z 21. listopadu 1933 odňal městský notářský úřad v Bratislavě jako živnostenský úřad I. stolice st-li podle § 73 živn. zákona živnostenské oprávnění k provozování živnosti ochutnávárenské, vydané mu bývalým městským policejním kapitanátem v Bratislavě, z důvodu, že podle vyšetření dotyčnou živnost od listopadu 1932 již neprovozuje.
Žal. úřad nař. rozhodnutím v cestě instanční tento výměr potvrdil. Vycházeje z právního názoru, že sporné živnostenské oprávnění spadá podle nyní platného živn. zákona pod ustanovení § 23 (živnost hostinskou), uznal, že následkem neprovozování dotyčné živnosti po dobu delší 6 měsíců nastal předpoklad pro její odnětí ve smyslu odst. 2 § 73 živn. zákona. Rozhodnutí toto bylo označeno za konečné.
Maje rozhodovati o stížnosti podané na toto rozhodnutí musil se nss, zkoumaje podle § 4 svého zákona v prvé řadě z moci úřední svou pří- slušnost, v rámci těchto úvah zabývati též otázkou, je-li nař. rozhodnutí rozhodnutím konečným, v cestě instanční již nenaříkatelným, jež podle § 5 zákona o ss jedině může tvořiti předmět kognice tohoto soudu. Otázku tuto zodpověděl si soud na rozdíl od stanoviska žal. úřadu, který své rozhodnutí označil za konečné, záporně.
Jak shora uvedeno, kvalifikoval žal. úřad živnostenské oprávnění st-lovo, o jehož odnětí jde, jako živnost hostinskou ve smyslu § 23, resp. § 22 č. 15 živn. zákona č. 259/1924 Sb. V § 73 živn. zákona, na základě něhož bylo st-li jeho živnostenské oprávnění odňato, se stanoví: »Jestliže při některém živnostníku dodatečně se shledá, že již od počátku neměl a ještě dosud nemá nějaké zákonné náležitosti pro samostatné provozování živnosti, může úřad, k přijetí opovědi živnostenské nebo k propůjčení koncese příslušný, další provozování živnosti jemu zapověděti a list živnostenský, vztažmo koncesi odníti.« Na tento prvý odstavec navazuje pak odstavec druhý tohoto znění: »Při živnostech uvedených v § 22 pol....15...koncese může býti odňata také tehdy, jestliže živnost do šesti měsíců...po propůjčení koncese nepočne se provozovati anebo když provozování přeruší se později po dobu právě tak dlouhou.« Ze stylistické souvislosti odst. 2 s odst. 1 právě cit. paragrafu je patrno, že stejně jako v případech odst. 1 je také v případech stanovených v odst. 2 k odnětí živnostenského oprávnění povolán úřad příslušný k jeho udělení. Úřadem příslušným k udělení koncese hostinské (§ 22 pol. 15) je podle § 239 odst. 2 živn. zákona č. 259/1924 Sb. živn. úřad II. stolice, jímž je za platnosti org. zákona č. 125/1927 Sb. zem. úřad. Je tudíž podle toho, co svrchu řečeno, tento úřad také v I. stolici povolán k odnětí tohoto živnostenského oprávnění podle § 73 odst. 2 cit. živn. zákona. Z rozhodnutí jeho je pak podle čl. 8 odst. 1 org. zákona a § 240 živn. zákona — ježto opravný prostředek není positivním předpisem vyloučen — přípustno odvolání k min. obchodu, jež rozhoduje s platností konečnou (srov. nález Boh. A 12362/36).
Podle uvedeného nebylo nař. rozhodnutí — jež vzhledem k nepříslušnosti městského notářského úřadu rozhodovati o odnětí koncese hostinské, za niž žal. úřad živnostenské oprávnění st-lovo považoval, kvalifikovati jako rozhodnutí I. stolice — aktem konečným a byla by tedy stížnost na nss proti němu ve smyslu § 5 zákona o ss vlastně nepřípustná. Ježto však k nesprávnému postupu, t. j. že na místo instančního odvolání podána byla stížnost na nss, byla strana svedena žal. úřadem, jehož rozhodnutí, byvši označeno za konečné, jevilo se na venek jako akt v cestě instanční již nenaříkatelný, musilo nař. rozhodnutí pro porušení podstatných forem řízení podle § 6 odst. 2 zákona o ss býti z moci úřední zrušeno, aniž soud za tohoto stavu věci mohl vejíti na meritorní řešení sporu, zejména ani co do otázky, má-li sporná živnost skutečně povahu živnosti hostinské.

Citace:

Č. 12559. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 883-884.