Čís. 8876.

Ručení drah.
Dráha ručí za lidi, jichž používá v provozu, aniž by se vyhledávalo, by jich užívala při provozu toho vlaku, u něhož se přihodil úraz.
(Rozh. ze dne 12. dubna 1929, Rv I 1644/28.)
Žalobce, vypadnuv za jízdy dveřmi vagonu, jež nebyly uzamčeny, se poranil. Žalobní nárok proti dráze na náhradu škody neuznal procesní soud prvé stolice důvodem po právu. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud uznal žalobní nárok důvodem po právu.
Důvody:
Důvodná jest výtka dovolatele, že nižší soudy neposoudily věc správně po právní stránce. Žalovaná strana vedla vyviňovací důkaz podle § 2 zák. ze dne 5. března 1869, čís. 27 ř. zák. v tom směru, že příhoda v dopravě byla zaviněna neodvratným jednáním třetí osoby, za jejíž zavinění dráha neručí, pokud se týče, že ji zavinil sám žalobce. Jak správně vystihl prvý soud, jest spatřovali příhodu v dopravě v tom, že dveře vagonu, jimiž žalobce vypadl a jež na ochranu cestujících mají býti za jízdy vždy uzamčeným když žalobce na ně narazil, se samy otevřely, nebyvše uzamčeny. Že žalobce uzamčené dveře sám odemkl a takto příhodu v dopravě sám zavinil, nebylo prokázáno, naopak bylo zjištěno, že žalobce tak neučinil, nýbrž, že dveře, jež sice byly průvodčím těsně před odjezdem vlaku podle předpisu zavřeny na všechny tři zámky, v době, kdy již bylo dáno návěstí k odjezdu, tedy v posledním okamžiku, než se vlak rozejel, byly odemčeny dvěma železničními nebo dílenskými zřízenci, kteří do vozu nastoupili, dveřmi jen bouchli, tedy je opět neuzamkli, a odešli do posledního vagon«. Náleželo tedy při tomto stavu věci žalované straně, chtěla-li se zprostiti povinnosti k náhradě škody, dokázati, že zřízenci, kteří podle zjištění dveře od vozu odemkli, byli osobami, za jejichž zavinění dráha neručí. Břímě průvodní stíhá podle § 2 cit. zák. výhradně žalovanou stranu. Aby byla prosta ručení, musí podati positivní a úplný, každou pochybnost vylučující důkaz a jakákoliv pochybnost jde na úkor žalované strany. Podle § 1 cit. zák. ručí dráha za lidi, jichž ve svém provozu používá, nikoli, jak chybně citují nižší soudy, za lidi, jichž užívá při dopravě toho vlaku, u něhož se úraz přihodil. Zjištěno bylo sice, že oni zřízenci nenáleželi k personálu určenému k obsluze vlaku, ze kterého žalobce vypadl, nebylo však prokázáno, že to nebyli ani zřízenci, jichž dráha užívá při »železničním provozu«, t. j. zřízenci, jichž užívá v dopravní službě ve smyslu předpisů pro službu dopravní čís. XIX, kterouž se rozumí veškerá opatření a výkony, jichž jest třeba, by udržováním dráhy, službou dozorčí, službou dopravní a komerční, službou ve výtopnách a v dílnách byly osoby a věci bezvadně dopravovány. O tento důkaz se žalovaná strana ani nepokusila a není tedy ani třeba vyvraceti tvrzení žalované strany, že jednání těchto zřízenců bylo neodvratné. Je-li tomu tak, platí předpoklad § 1 cit. zák., podle něhož se má vždy za to, že příhoda nastala zaviněním železničního podniku, nebo lidí, jichž dráha v provozu užívá, a ručí proto žalovaná strana v souzeném případě podle §§ 1325 až 1327 obč. zák.

Citace:

č. 8876. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 530-531.