Výraz »skutečné odevzdání« (§ 943. obč. z) značí naproti pouhému slibu darování okamžitou realisaci právního výsledku smlouvy, jejíž podkladem je darování.

J. Kz V. žaloval svou sestru M. M. z H. L. na zaplacení obnosu 130 K, který r. 1907 zapůjčil jí na hotovosti.
Žalovaná doznala, že žalobce zapůjčil jí na hotovosti 130 K, namítala však, že žalobce daroval obnos ten později jejímu dítěti.
Dne 1. září 1910 byl totiž žalobce kmotrem jejímu dítěti.
Jako kmotr ihned po křtu daroval pak žalobce dítěti do vínku desetikorunu a k tomu dodal: »Těch 65 zlatých, co jsem ti půjčil, daruji dítěti do vínku. Přidejte 30 zlatých, dítě bude mít i 100 zlatých a můžete mu je uložiti do záložny.«
Za dar tento ihned poděkovali se žalovaná i její manžel Št. M., který jako otec dítěte dar ten přijal.
Žalobce popřel, že by býval daroval svou pohledávku 130 K dítěti žalované a namítal, že darování to nestalo se ve způsobě notářského spisu, jak § 943. obč. z. a § 1. odst. d) zákona ze dne 25. července 1871, č. 76. ř. z., toho vyžadují, pák že pro dítě obnos 200 K vůbec uložen nebyl, nýbrž že má žalovaná peníze ty v obchodě.
Prvý soudce žalobu odkázal. Neb vzal za prokázáno, že žalobce svou pohledávku 130 K darem postoupil dítěti žalované, že otec dítěte dar ten přijal a že žalovaná jako dlužnice postup ten vzala na vědomí a s ním úplně souhlasila.
Jelikož postup souhlasnou vůlí stran byl ihned uskutečněn, původním věřitelem byl prohlášen, zákonným zástupcem nové věřitelky přijat a dlužnicí na vědomí vzat a schválen byl, tedy prvý soudce uznal, že nevyžaduje postup ten formálností §. 943. obč. z. a notářského spisu.
Proti tomuto rozsudku odvolal se žalobce uváděje, že postup nebyl ihned uskutečněn a že ku postupu bylo by třeba notářského spisu.
Soud odvolací odvolání nevyhověl z těchto
důvodů:
Nelze přisvědčiti názoru odvolatelovu, že postup nebyl ihned uskutečněn a že nanejvýše bylo by lze mluviti o darování podmíněném složením peněz pro dítě, že tu jde o darování bez předání a že by platné bylo jen tehdy, kdyby byly dítěti ihned peníze vyplaceny (složeny). Také názoru jeho, že ku platnosti darování nedostává se potřěbné formy notářského spisu, nelze přisvědčiti. Ustanovení, dle něhož smlouvy darovací bez skutečného odevzdání potřebují — 81 —
ku své platnosti sepsání not. spisu, vztahuje se zřejmě na případ v §. 943. obč. z. uvedený. Tento § jedná však o slibu darovacím, o smlouvě, jíž pouze připovídá se majetkový předmět darování, ale zároveň se neodevzdává, nýbrž má teprve v budoucnosti býti odevzdán, a tím vlastnictví jeho obdařenému má býti předáno.
Při cessi pohledávky však, ať úplatné neb bezplatné, přechází tato již uzavřením postupní smlouvy na cessionáře, (§ 1392. obč. z.) a není potřebí dalšího odevzdání, tak že ustanovení lit. d) zákona ze dne 25. července 1871, č. 76. ř. z., na bezúplatnou smlouvu postupní se nevztahuje.
I když v onom vyjádření žalobcově bylo by spatřováno vzdání se pohledávky (§ 1444. obč. z.) a vyslovení přání, aby obnos její rodiče pro děcko Uložili, nebylo by potřebí k jeho platnosti notářského spisu.
Dovolání žalobcovu nejv. soud nevyhověl v podstatě z těchto
důvodů:
S hlediska právnického není výrok stolice druhé, potvrzující zamítnutí prosby žalobní, nesprávným.
Obě stolice nižší shledávají v prohlášení žalobcově, jež přijímají za zjištěné na základě svědecké výpovědi Št. M., podporované seznáním svědků jiných, skutečnost darování obnosu 130 K, půjčeného žalované žalobcem, ve prospěch dítěte žalované M., a to nikoliv neprávem, poněvadž ono prohlášení žalobcovo nepřipouští výkladu jiného, než že obnos tento má bez výjimky příslušeti jmenovanému děcku a jmenovitě nepřipouští předpokladu darování, které by bylo podmíněno okamžitým složením peněz.
Toto darování pohledávky listinou nedoložené bylo však pokládáno také právem za perfektní postup pohledávky dítěti ve smyslu §ů 1392.—1396. obč. z. K názoru dovolatelovu, že by se tu mohlo jednati jen o darování bez skutečného odevzdání a že by toto bylo tudíž vyžadovalo zřízení spisu notářského, přisvědčiti nelze. Výraz »skutečného odevzdání« (§ 943. obč. z.) značí naproti pouhému slibu darování okamžitou realisací právního výsledku smlouvy, jejíž podkladem je darování. K realisaci této zde však došlo. Při darování, o které tu běží, byli všichni účastníci přítomni, jak strana k pohledávce oprávněná, tak dlužnice a otec vystupující jako zástupce obdarovaného děcka, takže mohla dlužnice přijati převod pohledávky na dítě k vědomosti a na druhé straně bylo otci a zákonitému zástupci obdarovaného možno, přijati pro tohoto ihned věnování.
V postupu tomto, při němž byla, jak zjišťují stolice nižší, nepochybně patrna vůle žalobcova, aby pohledávka darovaná děcku ihned připádla, nutno shledávati již proto akt zakládající skutečné odevzdání pohledávky, poněvadž se udála v přítomnosti a s vědomim - — 82 —
dlužnice, a poněvadž žalobce projevil při tom, že pohledávka: darovaná se převádí a osoba k tomu oprávněná prohlásila, že darování přijímá.
(Rozhodnutí c. k. nejvyššího soudu ze dne 11. prosince 1912 Rv III 500/12 / 1.) Dr. Adolf Procházka.

Citace:

Výraz »skutečné odevzdání« (§ 943. obč. z.) značí naproti pouhému slibu darování okamžitou realisaci právního výsledku smlouvy, jejíž podkladem je darování.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1913, svazek/ročník 22, číslo/sešit 2, s. 106-108.