Čís. 16300.

Nejde vůbec o změnu žaloby, nýbrž o vstup jiného právního předmětu do sporu, podal-li tichý společník žalobu o zrušení tiché společnosti nejprve na veřejnou obchodní společnost a k námitce nedostatku pasivního oprávnění k žalobě navrhl změnu žaloby tak, že na místě žalované veřejné společnosti mají býti žalováni veřejní obchodní společníci osobně.
(Rozh. ze dne 16. září 1937, R I 793/37.)
Srv. rozh. č. 7781, 8399 Sb. n. s.
Žalující tichý společník žalované firmy podal na protokolovanou firmu »Autodopravní společnost Jiří K. a spol. v P.« žalobu o zrušení tiché společnosti. Proti žalobcovu: návrhu, aby byla připuštěna změna žaloby tak, že na místě původně žalované obchodní společnosti jsou žalováni oba veřejní společníci žalované společnosti Jiří K. a Anna S., se žalovaná firma ohradila. Soud prvé stolice vyhověl návrhu a uzavrženou změnu žaloby připustil. Důvody: Jest nesporné, že jedinými veřejnými společníky původně žalované firmy jsou Jiří K. a Anna S. Žaloba byla doručena žalované společnosti k rukám veřejného společníka Jiřího K., procesní plná moc byla podepsána firmou kolektivně oběma společníky. Ježto původně žalovanou společnost tvoří výhradně tito dva společníci a jsou s ní totožní, nejde vlastně vůbec o změnu žaloby, nýbrž pouze o změnu jména a označeni žalované firmy beze změny subjektu (srv. čl. 112 obch. zák.). Byla proto změna žaloby připuštěna (§ 235 c. ř. s.). Rekursní soud zamítl návrh na změnu žaloby. Důvody: Nejde vůbec o změnu žaloby podle § 235 c. ř. s., nýbrž o vstup jiného žalovaného subjektu do sporu. Navrženou změnou byla podána vlastně úplně nová žaloba, což není dovoleno. Nejde také o dovolenou opravu resp. doplnění označení žalované firmy, neboť veřejná obchodní společnost není týmž právním subjektem, jakým jest veřejný společník nebo společníci. To plyne z ustanovení čl. 119 až 122 obch. zák. Na této právní povaze nic nemění, že veřejní společníci ručí podíle čl. 112 obch. zák. za veškeré závazky společnosti svým veškerým jměním. Že nejde o změnu žaloby, nýbrž o žalobu zcela novou, plyne dále z úvahy, že by mušek býti novým žalovaným subjektům žaloba teprve doručena, konán první rok, či jinak spor by musel býti prováděn úplně znova. Nejde tedy o dovolenou změnu žaloby.
Nejvyšší soud nevyhověl do volacímu rekursu.
Důvody:
Podle čl. 111 obch. zák. jest veřejné obchodní společnosti propůjčeno právo nabývati práv a přejímati závazky, nabývati vlastnictví a jiných věcných práv na pozemcích, před soudem žalovati a býti žalována. Společenské jmění jest zcela samostatnou částí jmění společníků, oddělenou fakticky a právně od soukromého jmění společníků, kteří ovšem ručí za závazky společnosti solidárně celým svým jměním (čl. 112 obch. zák.). Tím,, že žalobce podal původně žalobu proti společnosti, rozhodl, že chce své právo uplatniti proti právnímu podmětu oprávněnému s hlediska čl. 111 obch. zák. ve vztahu na společenské jmění. Byla-li proti žalobě žalovanou firmou vznesena námitka nedostatku pasivního oprávnění k žalobě, nemůže žalobce beze všeho žádati, aby na místě původně žalované společnosti byli za žalované připuštěni veřejní společnici, jiné podměty. Tím mělo býti dosaženo obejití námitky nedostatku pasivní legitimace, to však není dovoleno. Je proto souhlasiti s názorem rekursního soudu, který nepřipustil navrhovanou změnu v označení žalované strany.

Citace:

č. 16300. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/2, s. 181-182.