Čís. 2056.


Honební zákon pro Moravu ze dne 26. července 1912, čís. 4 zemského zákona na rok 1914.
Nestačí (§ 1 čís. 16 ex. ř.), by opis výroku rozhodčího byl doručen stranám poslem a by pouze prvopis byl podepsán všemi rozhodčími, nýbrž nutno doručiti stranám poštou nebo notářem opis podepsaný všemi rozhodčími.

(Rozh. ze dne 28. listopadu 1922, R 2 405/22.)
Nález rozhodčího soudu, zřízeného dle honebního zákona pro Moravu, byl doručen povinnému poslem v opise, podepsaném pouze předsedou. Návrhu na povolení exekuce na základě nálezu toho soud prvé stolice vyhověl, rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: Má-li-rozhodčí výrok tvořiti soudní titul exekuční, musí nejen všemi rozhodčími býti podepsán, nýbrž jeho vyhotovení (pakliže strany nepřijaly jej osobně před soudem rozhodčím) býti doručeno poštou nebo notářem (§§ 594—592 c. ř. s., § 1 čís. 16 ex. ř.). Tento způsob doručení výroku rozhodčího je podstatnou částí řízení rozhodčího, předpokladem jeho vykonatelnosti. Jiný způsob doručení je neplatný. Teprv tím skončí se rozhodčí řízení. V tomto případe byl rozhodčí výrok sice podepsán všemi rozhodčími, byl však doručen povinnému jiným způsobem než shora uvedeným. Tento způsob doručení neodpovídá zákonu (§ 592 c. ř. s.). Bylo proto rekursu vyhověno. Nesouhlas mezi vyhotoveními rozhodčího výroku a prvopisem je pouze stilistického rázu; ve věci samé není rozporu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dle § 90 honebního zákona pro Moravu ze dne 26. července 1912, čís. 4 z. zák. z r. 1914, který se shoduje s §em 592 c. ř. s., musí vyhotovení výroku rozhodčího soudu honebního, pokud stranám nebyl doručen osobně opis jeho u rozhodčího soudu, býti doručeno poštou nebo notářem. Toto vyhotovení, jakož i prvopis rozhodčího výroku mají býti opatřeny udáním dne, kdy byl rozhodčí výrok učiněn, a musí býti, nemá-li výrok rozhodčí pozbýti platnosti, všemi rozhodčími podepsáno. Tento zákonný předpis jest předpisem ryze formelně procesuálním, jejž dlužno přísně zachovati. Není přípustno tento zákonný postup nahraditi jiným, byť i poskytoval touž jistotu. Nestačí tudíž, aby předseda dal doručiti nález rozhodčího soudu poslem, aneb jej několik dnů po jednání sám proti stvrzence doručil. Nestačí též, když pouze prvopis rozhodčího výroku je podepsán všemi rozhodčími. Správně tudíž posoudil rekursní soud případ, když neuznal doručení vyhotovení rozhodčího soudu, jež se stalo straně povinné 6 dnů po jednání proti potvrzení stranou povinnou, za správné proto, že se nestalo ani poštou, ani notářem. Avšak nelze za správné uznati ani vyhotovení rozhodčího výroku, když, jako v tomto případě, nebylo podepsáno všemi rozhodčími, leč toliko předsedou. Náhledu rekursního soudu, že stačí, když prvopis rozhodčího výroku vykazuje podpisy všech rozhodčích, sdíleti nelze.
Citace:
č. 2056. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 1121-1122.