—Zprávy spolkové.Týdenní schůze. Na schůzích konaných dne 30. října a 6. listopadu t. r. přednášel p. c k. okr. soudce Karel Skřipský o thematě: »Kdo jest při spoluvlastnictví legitimován k žalobě vlastnické«, zdali každý ze spoluvlastníků, či majorita jich rozsahem podílů kvalifikovaná či jen všichni společně (dohromady). Přednášející odůvodňuje názor, že hlavu obč. zák. o spoluvl. dlužno vykládati v souvislosti s hlavou o společnosti výdělkové. Zákl. ustanovení § 366. obč. z. nelze na spoluvl. užiti resp. neřeší otázky dané, poněvadž týče se jen samo vlastníka. Ustanovení ohledně práv společníkůvi ohledně správy platí jen ohleduě těchto mezi sebou, nikoli vůči osobám třetím. Jednala-li část spoluvlastníků bez souhlasu resp. proti ustanovením zák., jest jednání její s třetími osobami neplatné (jinak Randa). Majorita nerepresentuje tedy spoluvl. v ten smysl, že by mohla samostatně žalovati osoby třetí svým jménem, nýbrž jen jménem všech společníků. Judikatura kolísá, literatura rovněž.Přednášející dovolává se pro svůj názor § 829. obč z. a contr., § 847 (cf. 1203) a analogie §§ 888.—896. obč. z. Dospívá k závěru, že reivindikaci ohledně celé věci legitimováni jsou jen všichni spoluvlastníci souhrnem, jednotlivec jen k reivindikaci svého podílu. De lege ferenda ovšem by se doporučovalo přiznati i jednotí, spoluvlastníku právo k reivindikaci celé věci, jak stalo se již v jednotlivých zákonech speciálních (o právu autorském, patentním) a v něm. obč. zák.V debatě, která na to se rozvinula, míní dr. J. Stránský, že by přiznáním reivindikace ohledně celku i jednotlivci ostatním křivda se neděla, jinak souhlasí, že jen součet všech spolu vlastníků —a ne majorita jsou k ní oprávněni, r. v. z. s. Šimeček má za to, že legit. jednotí, spoluvl. dá se dobře srovnati s pojmem vlastn. práva (neobmez. vlády nad věcí), ježto spoluvlastník vykonává reivindikací jen své právo vlastn.; dr. Bulín myslí, že by k reivindikaci stačila majorita — zcizit a ev. submittovat ovšem nemůže jednotí, než svůj podíl; předseda dv. r. dr. Podbrdský uvádí, že co platí o fys. podílu, musí platiti i o ideálním; jednotlivec může vindikovati jen svůj podíl.Přednášející podotýká vůči dru. Stránskému, že při vzdání se podílu jednotlivcem nenastává akrescence druhým — vůči dru. Bulínovi, že podávání žalob nelze dle rak. práva pokládati za úkon správy. Námitky r. v. z. s. Šimečka platí jen ohledně žalob konfes. a negat.Před zahájením první přednášky věnoval předseda vroucí posmrtný proslov zesnulému mecenáši českého studentstva a zakládajícímu i čestnému členovi naší jednoty, dru. Václavu hraběti Kaunicovi, kterýž přítomni vyslechli stojíce a ve zřejmém hlubokém pohnutí.Předseda končí díkem přednášejícímu, jenž odměněn hojnýmpotleskem.Ve schůzi dne 13. listopadu 1913 přednášel p. r. v. z. s. Boubela »O principu publicity při hypotékách dle § 469. obč. z.« Hypotéka není nositelem pohledávky. Zásada publicity může se vztahovati jen na zástavní právo samo, ne na existenci pohledávky. Cesse pohledávky zaplacené, třeba ještě knihovně váznoucí, je neplatná. Důkaz o opačném stavu knihovním je přípustný. Na předpokladu o nesprávném stavu knihovním spočívá i předpis § 118. kn. z. Judikatura do roku 1870 drží se litery zák., později dopouští úchylky alespoň při exekučním právu zást., ohledně smluvního kolísajíc. V liter, převládá názor, že třeba chrániti zástavní právo smluvní, nikoliv i exekuční. V debatě jest dr. Heidler pro rigorosní výklad v zájmu bezpečnosti právního obchodu.Ve schůzi dne 27. listopadu 1913 přednášel sekretář zem. výboru Fr. Janík »O lhůtách ke stížnostem proti usnesením obecního výboru«.Přednáška tato vyvolala čilou debatu, jíž súčastnili se sekr. zem. výboru Janáček, dr. Bulín, r. v. z. s. Boubela, sekretář zem. výboru Soukop a přednášející, uvádějíce různé drastické nedostatky našeho obecního zřízení i jeho praxe. Přednášku tu uveřejňujeme v čele dnešního čísla.