Č. 9954.

Řízení správní: * Také nedopatření zaměstnance při manipulaci se spisy může býti pro zaměstnavatele nepředvídatelnou událostí a důvodem restitučním podle § 84 odst. 1 č. 1 vlád. nař. č. 8/28.
(Nález ze dne 11. června 1932 č. 9580.)
Věc: »Slavie« vzájemně pojišťovací banka v Praze (adv. Dr. Jan Hochmann z Prahy) proti ministerstvu sociální péče o navrácení v předešlý stav ve věci pensijního pojištění.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Zemský úřad v Praze nevyhověl výnosem z 11. května 1929 žádosti stěžující si banky, aby jí bylo povoleno navrácení v předešlý stav pro zmeškání lhůty k podání námitek proti výměru zemské úřadovny I. Všeobecného pensijního ústavu v Praze z 27. prosince 1928, kterým byl František J. ve svém zaměstnání jako provisní agent u stě- — Č. 9954 —
žující si banky prohlášen za pojištěním povinného, a odmítl zároveň jako opožděné námitky bankou proti výměru tomu podané. Odvolání, jež stěžující si banka z tohoto rozhodnutí podala, min. soc. péče nař. rozhodnutím nevyhovělo, ježto v daném případě nebyly splněny předpoklady § 84 vl. nař. ze 13. ledna 1928 č. 8 Sb., neboť nával korespondence a nedopatření úředníků nelze považovati za nepředvídanou nebo neodvratitelnou událost podle § 84 cit. vl. nař. V odpor vzatý výměr zemské úřadovny doručen byl straně 29. prosince 1928, námitky byly však dány na poštu teprve dne 1. února 1929, tedy po uplynutí 14denní lhůty odvolací, ač bylo dáno správně poučení o opravných prostředcích.
O stížnosti uvažoval nss takto:
Stěžující si banka domáhala se v řízení správním, aby jí bylo povoleno navrácení v předešlý stav pro zmeškání lhůty k podání námitek proti výměru zemské úřadovny I. Všeobecného pensijního ústavu v Praze, jímž byla vyslovena pensijní pojistná povinnost jejího provisního agenta a který jí byl doručen dne 29. prosince 1928. Svou žádost odůvodňovala po stránce skutkové tím, že výměr ten, vyhotovený na tenkém papíře, v návalu korespondence, docházející do ústřední podatelny banky koncem roku, náhodou založen do jiných spisů, a do oddělení, zvaného ústřední organisace a povolaného podle vnitřního zařízení banky k vyřizování záležitostí týkajících se provisních agentů, byl dodán teprve dne 19. ledna 1929. Po stránce právní opírala st-lka svojí žádost o ustanovení § 84 č. 1 vl. nař. č. 8/28.
Předpis tento stanoví: »Pro zmeškání procesního úkonu nebo úředního jednání budiž k návrhu strany, které vznikla ze zmeškání právní újma, povoleno navrácení v předešlý stav: 1. jestliže strana osvědčí, že jí bylo nepředvídatelnou nebo neodvratitelnou událostí bez její viny znemožněno, aby dodržela lhůtu nebo se dostavila k jednání. . . . . .« Z obsahu této normy plyne, že předpokladem pro povolení navrácení v předešlý stav pro zmeškání procesního úkonu jest, aby tu byl zákonem uznávaný důvod restituční (justa causa restitutionis in integrum). Za důvod takový uznává pak 1. odst. § 84 cit. vl. nař. nepředvídatelnou nebo neodvratitelnou událost.
Žal. úřad vyslovil v nař. rozhodnutí, že nával korespondence a nedopatření úředníků nelze považovati za nepředvídatelnou a neodvratitelnou událost ve smyslu § 84, odst. 1 vl. nař. č. 8/28. Stížnost spatřuje v tom mylné nazírání žal. úřadu na právní instituci navrácení v předešlý stav a vytýká, že za nepředvídatelnou událost nutno pokládati také prostou náhodu, že výměr byl založen do jiných spisů a dovozuje, že výkladem, jaký dává žal. úřad cit. ustanovení, pojem navrácení v předešlý stav stal by se prázdnou literou, ježto případ, oprávňující k navrácení v předešlý stav, v němž náhoda, opominutí nebo přehlédnutí sebe zdatnějšího a zkušenějšího úředníka nehraje rozhodující úlohu, vůbec neexistuje.
Stížnosti nelze upříti oprávněnost. Žal. úřad přehlédl především, že stěžující si banka jako důvod restituční, t. j. jako událost nepředvídatelnou, neuplatňovala nával korespondence, nýbrž toliko dočasnou ztrátu, resp. založení výměru, o který šlo, a ve své žádosti restituční vysvětlovala jen blíže poukazem na nával korespondence, která se na- — Č. 9954 —
hromadila v její podatelně v posledních dnech, kdy také onen výměr tam došel, jak došlo ke ztrátě, resp. založení jeho do jiných spisu, než kam náležel. To zdůrazňovala st-lka také zvláště ještě i ve svém odvolání k žal. úřadu, kde výslovně uváděla, že důvodem její žádosti o navrácení v předešlý stav není nával korespondence na sklonku roku, nýbrž že tento nával a nahromadění spousty spisů jest jen vysvětlením toho, že výměr málo nápadný byl zasunut (dostal se) do spisů jiných, a že to nebylo hned zpozorováno. Jestliže žal. úřad neuznává v nař. rozhodnutí nával korespondence za důvod restituční, jest z toho zřejmo, že vykládá si obsah žádosti restituční tak, jakoby v ní byl uplatňován nával korespondence za důvod pro povolení navrácení v předešlý stav. Tento výklad jest však, jak právě bylo dovoženo, nesprávný, neboť odporuje spisům.
Právně mylný jest pak názor žal. úřadu, že nedopatření úředníků, pověřených v podatelně stěžující si banky přijímáním korespondence a rozdělováním jejím do příslušných oddělení, které mělo za následek, že výměr, o který šlo, nebyl včas odevzdán do příslušného oddělení, nelze považovati za nepředvídatelnou událost ve smyslu § 84 odst. 1 cit. vl. nař. Z pojmu nepředvídatelné události ve smyslu tohoto ustanovení nelze po názoru nss-u za okolností osvědčených svědky slyšenými v řízení správním a priori vyloučiti ani nedopatření, sběhlé při manipulačních pracích, zejména v podatelně s tak rozsáhlou agendou, jakou má stěžující si banka. I takové nedopatření úředníka, je-li jinak naprosto spolehlivý, zkušený a obratný, může býti v konkrétním případě událostí, s níž zaměstnavatel normálně nepočítá a učinil-li náležitá opatření, aby manipulační práce se spisy mohly býti řádně provedeny, ani počítati nemůže, takže pro něho jest nedopatření zaměstnancovo událostí nepředvídatelnou.
Z úvah těchto dospěl nss k závěru, že výrok obsažený v nař. rozhodnutí, týkající se nevyhovění žádosti restituční, založen jest jednak na nesprávném výkladu obsahu restituční žádosti, jednak na mylném právním názoru a zrušil proto nař. rozhodnutí v celém rozsahu podle § 7 zák. o ss, neboť výrok odmítající zároveň námitky stěžující si banky jako opožděné jest pouhým důsledkem výroku, jímž byla zamítnuta žádost o navrácení v předešlý stav.

Citace:

č. 9954. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 124-126.