Ze Sociálního ústavu Československé republiky. Dne 14. října 193t přednášel Dr. Karel Hoch, profesor Svobodné školy politických nauk o sociálně politických poměrech v Čechách před rokem 1848. První polovina XIX. věku je v Čechách politicky mrtvá, ale hospodářsky a sociálně je plna rozhodujících změn. Z nich jsou hlavními zahájení průmyslové éry ve výrobě a vznik proletariátu. Také zemědělství přechází v této době k intensivnějšímu hospodaření, ovšem jenom znenáhla. V textilní výrobě, nejrozsáhlejší ze všech, nastává však revoluce. Šíří se zpracování bavlny, jejíž předení se první provádí stroji a po továrničku, rostou veliké závody a vrhají na trhy množství rozmanitých tkanin kterých pro jejich láci a líbivost rychle se zmocňuje vznikající moda. Bavlna zle tísní plátenictví, které bylo nejrozšířenějším domáckým průmyslem, ale nyní ztrácí zahraniční trhy ve prospěch anglické konkurence, s níž vede svojí zaostalou ruční výrobou zápas, plný hladu a bídy Také soukeníci jsou tísněni rostoucí výrobou tovární. Kromě toho vedle sklářství a železářství rozvíjí se těžba uhlí a četná nová odvětví průmyslová, jmenovitě chemická, cukrovarnictví a potravinářství. Tak vzniká nový zjev, průmyslový proletariát, napřed na venkově, pak i v Praze a v Liberci. Rostoucí vrstva nezaměstnaných, která byla tehdy charakterisována pojmem pauperismu, byla považována i se strany státu za sociální anomalii a nepoužívala nejmenší ochrany. V r. 1844 dochází v Praze i v Liberci k prvním dělnickým bouřím; je to však jenom revolta z hladu, ani v dělnictvu, ani mino ně není ještě jasno o dělnické otázce.Dne 3. prosince 1931 přednášel univ. prof. Dr. Emil Schoenbaum o populačním problému a nezaměstnanosti. Řečník zmínil se úvodem o tom, že dnešní krise liší se určitými charakteristickými znaky od dřívějších krisí, hlavně vzrůstem cifer nezaměstnaných a důsledky etickými, sociálními a politickými. Populace přibývalo po staletí pomalu a rovnoměrně a rychlejší přibývání populace projevovalo se jen výjimečně, na př. po katastrofách a pod. Při jednoprocentním přírůstku populace zdvojila by se populace v v 70 letech. Přes to vidíme, že tomu tak není, ačkoliv do světové války byl populační přírůstek 1,16% ročně. Že se počet obyvatelstva úměrně rostoucí populací neznásobil, je také vlivem emigrace. Emigrují hlavně mladí lidé, většinou muži; během 20. století vystěhovalo se z Evropy na 60 mil. lidí, z toho více než 45 mil. do Ameriky. Z Čech, Moravy a Slezska vystěhovalo se ve XX. století asi 1280000 lidí. Světová válka emigraci ovšem zastavila. Úbytek obyvatelstva byl však asi týž, poněvadž možno počítati, že padlo asi 21/2 mil. lidí ročně. Po světové válce Spoj. státy severoamerické učinily ostrá opatření proti immigraci, z různých důvodů, na př. eugenických, sociálních, hospodářských atd. i ostatní státy zámořské: zahájily restrikční politiku immigrační a klesl tak počet vystěhovalců z Evropy na 1/2 předválečných cifer. Uzavření zámoří způsobí zajisté určitý tlak na pracovní trh; vždyť na př. ve Spojených státech severoamerických je 1382000 obyvatelů, kteří v první nebo v druhé generaci pocházejí z československé národnosti. Bude třeba dnes snažiti se o to, aby byla vyrovnána různá zalidnění světa a aby bylo vystěhovalectví dáno pod mezinárodní kontrolu V Československu přibylo za 10 let asi 1110000 obyvatel, což činí asi 0,8% všeho obyvatelstva. Při tom třeba si všimnouti, že kvóta osob výdělečně činných vzrůstá; toto vzrůstání kvóty osob výdělečně činných je také odůvodněno vnikáním žen do výdělečné činnosti vůbec. Toto vnikání žen do výdělečné činnosti vůbec je opět následkem zvýšené úmrtnosti mužů za války, čím bylo ženám znemožněno, aby se věnovaly rodinnému životu. Ženy pracují často za horších podmínek, než-li mají muži, což opět má nepříznivý vliv na pracovní trh. Přítomná doba po stránce populační politiky projevuje se podstatně dvěma znaky. Jednak snižováním úmrtnosti a jednak omezováním plodnosti. Moderní hygiena a moderní snahy sociálně-politické směřují dnes ku prodlužování života. Skutečnost tato projevuje se po stránce hospodářské tím, že se zvyšuje nezaměstnanost. Starší ročníky zaměstnanecké vyznačují se poklesem požitků a labilitou zaměstnání. Dnes se snižuje hranice stáří v tomto smyslu. Racionalisace vyřazuje určité skupiny s bohatými zkušenostmi a nepotřebuje již zkušenosti, které přináší stáří, nýbrž žádá rychlou přizpůsobivost, což je znakem mládí. Vidíme tedy, že hygiena prodlužuje dnes život, že však po stránce hospodářské ubývá možnosti, starší zaměstnance zaměstnance zaměstnati. Skutečnost tuto bude třeba upraviti úpravou služebních smluv a sociálního pojištění. U nás i v cizině od r. 1910přibývá, zaměstnanců ve vyšších službách daleko více než dělníků. Příčiny můžeme hledati ve změněných methodách výrobních, v rozrůstu závodů, v mechanisaci a pod. Do světové války bylo složení obyvatelstva dnešní republiky co do stáří stejné. Pokles porodů jevil se sice od let osmdesátých minulého století, po válce byl zastaven a od r. 1922 opět pokračuje. Naproti tomu úmrtnost obyvatelstva poklesla. Z toho vidíme, že nastaly podstatné změny v rozvrstvení obyvatelstva podle stáří; dnes se zvýšil podíl obyvatelstva mezi dvacátým a šedesátým rokem na úkor ročníků mladších, takže dnes převažuje obyvatelstvo aktivní a produktivní. Lze však očekávati, že populace Evropy ochabne a že skutečnost tato bude míti vliv na hospodářské poměry Evropy, poněvadž náš hospodářský život je zařízen na určitý přírůstek obyvatelstva. Až mladé ročníky, méně zastoupené, nahradí ročníky starší, dnes silně zastoupené, nastane přírůstek zestárlých ročníků a budou převládat osoby starší. Depopulace přinese ovšem úlevu na pracovním trhu a zvýšení životní úrovně. Uvolnění na pracovním trhu znamená ovšem i jeho zeslabení, které bude třeba vyvážiti zvýšením životní úrovně obyvatelstva. Můžeme s uspokojením konstatovati, že v naší republice i při přírůstku obyvatelstva výdělečně činného nebylo vlastně až do poloviny r. 1930 prakticky nezaměstnanosti. Pro budoucno bude třeba plánovitě omezovati nezaměstnanost. Dr. Jindřich.