NPD documents search: Boh. adm., 10 (1928), sv. 2

Čís. 919.

K žalobě, jež sice označena jako žaloba podle § 37 ex. ř., obsahem svým však v pravdě domáhá se jen uznání žalobcova přednostního práva zástavního, nelze podle § 42 čís. 5 ex. ř. odložiti exekuci.
(Rozh. ze dne 15. února 1921, R I 103/21.)
Osoba, rozdílná od vymáhajícího věřitele a dlužníka, domáhala se žalobou uznání nepřípustnosti exekuce, ježto jí bylo dáno zabavené zboží do zástavy a od ní také jako ruční zástava do skutečného držení převzato, a žádala zároveň za odložení exekuce. Soud prvé stolice exekuci odložil, rekursní soud návrh na odložení exekuce zamítl. Důvody: Důvody pro odložení exekuce vypočteny jsou v § 42 ex. ř. taxativně. V tomto případě není odložení exekuce v souhlasu se zákonem, zejména pochybno jest podřadění skutkového děje pod ustanovení §§ 37 a 42 čís. 5 ex. ř. V žalobě žádá se sice o zjištění nepřípustnosti exekuce, ale z obsahu žaloby jest vidno, že právo, žalobkyní tvrzené (zástavní právo), není takovým právem, jaké předpokládá § 37 ex. ř., které bylo by způsobilé vyloučiti exekuci na zboží, o něž jde (§ 258 ex. ř.). Jedná se tudíž jen formálně, nikoliv fakticky o odpor ve smyslu § 37 ex. ř. a nejde vůbec o žádnou ze žalob v § 42 čís. 5 ex. ř. zmíněných a bylo proto odložení exekuce neprávem povoleno.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu. Důvody:
Usnesení rekursního soudu shoduje se úplně se zákonem a stavem věci a nejsou vývody dovolacího rekursu s to, aby napadené usnesení vyvrátily. Východisko rozhodnutí musí tvořiti úsudek o tom, zda v tomto případě běží o žalobu podle § 37 ex. ř., poněvadž jenom v tomto případě jest odůvodněn návrh, aby byla exekuce odložena. Správně se tedy rekursní soud zabýval rozborem žaloby, kterou dovolací stěžovatelka označila jako žalobu §u 37 ex. ř., a nepředbíhal tím nikterak rozhodnutí sporu. Žaloba výslovně uvádí, že zabavených pět beden zboží bylo dáno straně žalující, t. j. dovolací stěžovatelce, do zástavy, že je převzala v držení a že jí přísluší věcně právo zástavní, označujíc sama toto právo zástavní jako přednější, zajisté v poměru ke straně žalované. Již podle žaloby běží tedy pouze o pořadí práva dovolací stěžovatelky a žalované strany, t. j. vymáhající věřitelky, nikoliv však o právo, které činí exekuci nepřípustnou a jež může býti důvodem k odložení exekuce podle § 42 čís. 5 ex. ř. Právo dovolací stěžovatelky a právo vymáhající věřitelky mohou vedle sebe obstáti, ježto vymáhající věřitelka dojde později úhrady, nežli dovolací stěžovatelka, bude-li exekuce do konce provedena (§ 286 odstavec třetí ex. ř.). Přes to, že konečný návrh žaloby zní, aby exekuce byla prohlášena nepřípustnou, není zde žaloby podle § 37 ex. ř. obsahově, nýbrž jenom formálně, jak to již správně vytkl soud rekursní. Dovolací stěžovatelka snaží se teprve v dovolacím rekursu opodstatniti žalobu svým právem odporu proti zabavení (§§ 258, 262 ex. ř.), leč toto tvrzení nemůže přijíti nyní v úvahu, poněvadž o návrhu na odložení exekuce dlužno rozhodovati jen podle toho, co bylo uvedeno v žalobě.

Citace:

č. 8179. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 987-990.