NPD documents search: Zprávy Právnické jednoty moravské, 18 (1909) - Příspěvek k otázce o přípustnosti pořadu práva při poškození slavení vojenskou přípřeží. Forum litis consortii dle § 93 j. n.

Čís. 1910.

Trestání válečné lichvy (zákon ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n.).
Směrnice pro posuzování přemrštěnosti nájemného, pronajímá-li se starý dům poprvé k účelům obytným.
Subjektivní náležitost skutkové podstaty §u 8 zákona.
(Rozh. ze dne 2. března 1925, Zm I 785/24.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížností obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Mostě ze dne 27. října 1924, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem podle §u 8 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 Sb. z. a n., zrušil napadený rozsudek a vrátil věc soudu prvé stolice, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Zmateční stížnosti nelze upříti oprávnění, pokud napadá rozsudek s hlediska objektivní i subjektivní skutkové podstaty prečinu podle §u 8 zák. o lichvě, z něhož jest viněn. Jest vycházeti z toho, že šlo o dům, jenž po prvé byl pronajímám k účelům obytným, a že proto při zkoumání, zda bylo požadované nájemné zřejmě přemrštěné, nepřichází v úvahu zákon o ochraně nájemníků ze dne 26. dubna 1923, čís. 85 Sb. z. a n. (§§ 8, 9 a 31 zákona), nýbrž že sluší pojem »zřejmé přemrštěnosti« posouditi podle všeobecných zásad §u 18 zák. ze dne 17. října 1919, čís. 567 Sb. z. a n. V této příčině zmateční stížnost s hlediska důvodů zmatečnosti podle čís. 5 a 9 a) §u 281 tr. ř. právem uplatňuje, že výrok nalézacího soudu o rozhodovacích okolnostech je již co do objektivní podstaty neúplným a z části neodůvodněným. Dle obsahu důvodů rozsudku dovozuje nalézací soud zřejmou přemrštěnost požadovaného nájemného v podstatě z toho, že obchodní cena domu, určená podle průměru jednak hodnoty staveniště a stavby samotné, jednak vypočteného kapitálu na základě 4% zúrokování, činí jen 65000 Kč, kdežto obžalovaný požadoval jako nájemné částky, odpovídající 8% úrokům z hodnoty domu.
Než způsob, jakým byl tento základ pro určení hodnoty domu zjištěn, není bezvadným. Zmateční stížnost namítá právem, že v domě byla až do ledna 1924 výhradně provozována živnost kavárenská a hostinská, že po lednu 1924 byl dům upraven pro účely obytné a že nutno vyšetřiti, jakou skutečnou cenu měl dům ten v lednu 1924, jaký náklad byl s přeměnou tou spojen, zda-li a do jaké výše hypotekární zápůjčky v tvrzené výši 30000 Kč bylo skutečně použito ve prospěch domu, jaké úroky ze zápůjčky té byly placeny a jaké nutné vedlejší náklady byly s opatřením jejím spojeny. Neboť, bylo-li zápůjčky té upotřebeno ve prospěch domu jako obytného domu, byl oprávněn obžalovaný, jak ony náklady, tak i úroky dotyčné části hypotekární zápůjčky zakalkulovati do nájemného a nebyl povinen je sám ze svého hraditi. Při vyšetření skutečné ceny domu jest dále přihlížeti к jeho poloze, neboť příznivější polohou domu stoupá i cena bytů. Nalézacímu soudu bude postupovati tak, jako kdyby se jednalo o dům nový, na nějž se nevztahují ustanovení zákona o ochraně nájemníků čís. 85/1923, bera v úvahu skutečnou cenu domu v lednu 1924, a přihlížeje ke shora naznačeným okolnostem. Právem dále zmateční stížnost poukazuje na to, že, povoluje-li § 12 zák. o ochraně nájemníků ze dne 26. dubna 1923, čís. 85 sb. z. a n. zvýšení dosud placeného nájemného o tolik, oč vzrostly některé výlohy pronajímatelovy, může obdobně i majitel domu, jenž byty po nejprve pronajímá, zakalkulovati nejen výlohy v důvodech rozsudku uvedené, nýbrž na příklad i výlohy požárního pojištění a pojištění proti škodám z poruchy vodovodu, dále částky na umoření výloh spojených s obnovením části domu, pokud nejsou beztak zahrnuty ve výlohách udržování a správy domu. Po případě bude na soudě, by obdobně použil i předpisů zákona o stavebním ruchu ze dne 25. ledna 1923, čís. 35 sb z. a n. a vládního nařízení ze dne 19. července 1923, čís. 160 sb. z. a n. Výtka neúplnosti soudcovského výroku podle čís. 5 §u 281 tr. ř. s hlediska objektivní skutkové podstaty jest proto plně oprávněna.
Než uplatňovaný důvod zmatečnosti podle čís. 5 §u 281 tr .ř. jest dán i ve směru subjektivní skutkové podstaty přečinu. Stížnost právem vytýká, že v rozsudku není zejména obsaženo a odůvodněno zjištění, zda obžalovaný byl si subjektivně vědom toho, že nájemné, jež za byty požadoval (poskytnouti si dával), jest zřejmě přemrštěné. Neobíráť se soud vůbec subjektivní stránkou případu, ačkoli to bylo jeho zákonnou povinností, poněvadž nezbytným předpokladem opodstatněnosti odsuzujícího výroku jest též nepochybné zjištění subjektivního zavinění pachatelova. Zavinění to záleží u přečinu podle §u 8 zák. o lichvě v úmyslném požadování takového nájemného, o kterém požadující jest si vědom, že jest zřejmě přemrštěné a to za využití mimořádných poměrů válkou vyvolaných. V tomto případě měl nalézací soud této povinnosti tím spíše dostáti, ježto k tomu nabádaly zvláštní okolnosti, zejména ta, že šlo o dům, ve kterém až do 1. ledna 1924 byla výhradně provozována živnost kavárenská a restaurační a který v této době byl teprve po prvé pronajímán k účelům obytným. Výtky tyto jsou takového rázu, že se nelze obejíti bez nařízení opětného přelíčení. I bylo proto zmateční stížnosti vyhověti, rozsudek zrušiti, a věc vrátiti soudu prvé stolice, by ji znova projednal a rozhodl.

Citace:

č. 1910. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7, s. 132-134.