Čís. 13935.


Zákon ze dne 24. února 1934, čís. 33 sb. z. a n., o dočasných opatřeních v exekučním a konkursním řízení proti zemědělcům.
»Pojistnými premiemi« v § 3 lit. d) zákona jsou jen dávky vybírané a placené podle pojišťovací smlouvy, nikoliv však pojistné ukládané a placené podle zákona sociálního.

(Rozh. ze dne 15. listopadu 1934, R I 1193/34.) Zemědělská nemocenská pojišťovna vedla proti statkáři exekuci k vydobytí premií starobního a nemocenského pojištění. Návrh dlužníka, by byl povolen odklad exekuce podle zákona ze dne 24. února 1934, čís. 33 sb. z. a n., soud prvé stolice zamítl. Rekursní soud vyhověl návrhu a odložil prodej zabavených věcí až po 31. prosinci 1934. Důvody: Ačkoliv první soud vyslovil v napadeném usnesení, že jde v souzeném případě o příspěvky sociálního pojištění a že se ustanovení § 3 písm. d) zákona nevztahuje k takovým příspěvkům, zamítl přece návrh povinné strany na odklad exekuce. Jest souhlasiti s prvým soudem, že se ustanovení §§ 1 a 2 zákona netýkají vymáhání pojišťovacích premií a že příspěvky sociálního pojištění nepatří k pojišťovacím příspěvkům uvedeným v § 3 písm. d) zákona. Poněvadž povinnou stranu je pokládati za hospodáře ve smyslu zákona ze dne 24. února 1934 čís. 33 sb. z. a n., bylo odložiti prodejové řízení.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Podle § 3 písm. d) zákona čís. 33/1934 sb. z. a n. neplatí ochrana tohoto zákona o vymáhání pohledávek z pojistných premií. Podle exekučních návrhů a připojených exekučních titulů (platebních výměrů Zemědělské nemocenské pojišťovny) vymáhají se v projednávaném případě nedoplatky pojistného podle § 175 zákona o sociálním pojištění čís. 221/1924 v doslovu zákona čís. 184/1928 sb. z. a n. Jde tedy o to, zda vymáhané nedoplatky pojistného lze zařaditi pod pojistné premie ve smyslu § 3 písm. d) cit. zákona, takže dlužníku ochrana tohoto zákona nepřísluší, či zda je tam zařaditi nelze, takže dlužník ochrany tohoto zákona požívá. Zákon čís. 33/34 sb. z. a n. jakožto vyjimečný zákon jest vykládati přesně. Poněvadž se v něm výslovně mluví o pojistných premiích — v důvodových zprávách k uvedenému zákonu není o tom ani zmínky — jest zřejmo, že zákonodárce mínil pojistnými premiemi premie podle § 23 a násl. zákona o pojišťovací smlouvě čís. 501/1917 ř. z., tedy dávky vybírané a placené podle pojišťovací smlouvy. Pro tyto dávky jakožto dávky smluvené ochrany zákona pro dlužníka netřeba, proto je zákonodárce z ochrany zákona vyloučil a vedení exekuce připustil. Naproti tomu při vymáhání pojistného jakožto dávky povahy veřejnoprávní, ukládané a placené podle zákona sociálního, má se dlužníku ochrany zákona dostati a jest vedení exekuce na zemědělce pro tyto dávky nepřípustné.
Citace:
Čís. 13935.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 344-345.