Čís. 1845.
Firmu nutno psáti tak, jak jest protokolována, nikoli foneticky podle výslovnosti v tom kterém jazyku.
(Rozh. ze dne 19. září 1922, R I 1105/22.)
Obchodní soud, zjistiv, že firma, zapsaná v rejstříku »Carl Mischka (Karel Mischka)« užívá v přípisech, fakturách a obchodních dopisech názvu jak Carl Mischka, tak Karel Miška, zapověděl jí, užívati jiného označení, než-li jak je zarejstříkováno (čl. 26 obch. zák.). Rekursní soud usnesení potvrdil. Důvody: Dle § 16 obch. zák. smí kupec jednotlivec jen svého jména rodného (občanského) za firmu užíti, musí tedy firma pravdivě a nepochybně vyznačovati majitele obchodu. Rodným jménem stěžovatelovým jest »Carl Mischka« a kdyby firma zněla také »Karel Miška«, neodpovídala by požadavku pravdivosti firmy, plynoucímu z nutné ochrany zájmů odběratelů a věřitelů, by věděli, o kterého obchodníka jde. Firma jest jméno, jež nutno podržeti, které v jedné toliko a to určité formě vystupuje a smí býti používáno, totiž v oné, ve které jest v obchodním rejstříku zaneseno. Proto také jsou odchylky při používání firmy, i kdyby se jednalo jen o změnu písmen, za účelem přizpůsobení českému pravopisu, jak praví stížnost, nepřípustny.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Ze znění článků 15 a 16 obch. zák., jimiž stanoveno, že firma obchodníkova je jménem, pod nímž obchodník obchody provozuje a jímž podpisuje, lze vyvoditi mimo jiné i zásadu, že firma musí při všech jednáních obchodníkových užívána býti věrně, to jest způsobem úplně stejným, patrným ze zápisu v obchodním rejstříku. Pravidlo to platí jak pro znamenání firmy při uzavírání obchodů, tak i pro jakékoliv užívání firmy. Každá úchylka od věrného užívání firmy jest neoprávněným užíváním firmy, zavdávajícím podnět k řízení podle čl. 26 a 27 obch. zák. Zjištěno jest, že Karel Mischka místo v rejstříku zapsaných pro české znění slov: »Karel Mischka« užíval v anoncích, plakátech, dopisech, tiskopisech atd. pojmenování »Karel Miška«. Toto, od firemního zápisu se lišící jakož i jiné pravopisně sice správnější označení »Karel Myška« není však věrným užíváním firmy. Nejde tu o znění firmy »Firmawerlaut« (doslovně vzato), jak se v rekursu tvrdí, nýbrž o označení firmy, jaké z rejstříku jest patrným. Nejde tu o to, aby jméno vždy stejně vyslovováno bylo, nýbrž o to, aby stejně psáno bylo. Způsob psaní musí souhlasiti s rejstříkem obchodním. Na omylu jest navrhovatel, když tvrdí, že nutno vždy přizpůsobiti psaní jména tomu jazyku, pro nějž jest psáno, tak aby stejně pak vysloveno bylo ve všech jazycích a že by na př. tedy pro anglické dopisy musil psáti své »Mishka« a pro maďarskou korespondenci »Miska«. Neudržitelnost názoru, že o »znění« (Wortlaut), »vyslovení« jména tu jde a ne o způsob psaní, jest patrna a vynikla by neudržitelnost takového názoru ještě zřejměji, kdyby se jednalo na příklad o způsob psaní česky zapsané jiné firmy jako »Arnošt Žába«, pro níž by hned při německé transkripci »Ž« nemohlo býti věrně přepsáno a pro francouzskou výslovnost akomodovaný způsob psaní »Erneste Jâba« by již těžko dal tušiti české označení firmy.