Č. 12085.
Živnostenské právo (Slovensko): O potvrzování vysvědčení učebních a pracovních podle živn. zák. č. 259/1924 Sb. a podle dříve platného zák. čl. 17:1884.
(Nález ze dne 18. října 1935 č. 6867/34.)
Věc: Lajzer Mechel W. v M. proti ministerstvu obchodu o zrušení živn. listu.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje jednak pro nezákonnost, jednak pro vadnost řízení. Důvody: Lajzer Mechel W. opověděl u měst. notářského úřadu v Mukačevě obchod zbožím smíšeným a na průkaz způsobilosti k nastoupení této živnosti předložil učební vysvědčení z 30. října 1931, podle něhož byl zaměstnán v obchodě zbožím smíšeným Morice W. v K. v době od 10. srpna 1922 až do 10. února 1925 a v této době osvojil si potřebné znalosti uvedeného oboru. Pravdivost vysvědčení potvrdil obecní úřad v K. a okolní notářský úřad, a na základě těchto potvrzení i okresní smíšené živn. společenstvo ve S., jež v potvrzení podotklo, že existuje teprve od r. 1927. Dále předložil st-l vysvědčení o pomocnickém zaměstnání, vydané rovněž Moricem W. o tom, že byl zaměstnán v jeho obchodě zbožím smíšeným od 11. února 1925 do 28. dubna 1930, kteréžto vysvědčení má stejná potvrzení jako vysvědčení učební.
Měst. notářský úřad v Mukačevě vydal pak st-li živn. list ze 14. prosince 1931 na obchod zbožím smíšeným se stanovištěm v M.
Zem. úřad v Užhorodě výměrem z 23. června 1932 zrušil na základě § 243 odst. 4 živn. zák. č. 259/1924 Sb. z moci úřední tento živn. list a to z toho důvodu, že byl vydán, aniž st-l předložil průkaz způsobilosti předepsaný §em 14 živn. zák., neboť obě vysvědčení, která předložil, nevyhovují předpisům živn. zák. a prohlašují se proto za neplatná, ježto nejsou podle předpisů zák. potvrzena.
Rozhodnutí to bylo v cestě instanční potvrzeno nař. rozhodnutím z důvodů rozhodnutí zem. úřadu, při čemž podotknuto, že vysvědčení ona také materielně jsou nesprávná, poněvadž jsou vystavena otcem st-le, z čehož dlužno souditi, že st-1 nebyl v pracovním poměru, nýbrž vypomáhal pouze v obchodě jako člen rodiny.
O stížnosti, na toto rozhodnutí podané, uvažoval nss takto:
Podle § 14 odst. 1 živn. zák. č. 259/1924 Sb. je k nastoupení živnosti obchodu zbožím smíšeným kromě všeobecných požadavků zapotřebí ještě, aby opovídatel podal průkaz způsobilosti, který podle odstavce 2 cit. předpisu pravidelně záleží v předložení výučného listu nebo učebního vysvědčení o řádně ukončeném učebním poměru a v předložení vysvědčení o služební době aspoň dvouroční v obchodní živnosti, při čemž celé zaměstnání má obsahovati dobu aspoň 5 roků.
Živn. úřad 2. stolice zrušil živn. list na svrchu uvedenou živnost vydaný st-li z toho důvodu, že předložená jím vysvědčení o řádně ukončeném učebním poměru a o služební době ztrávené v obchodní živnosti nevyhovují předpisům živn. zák. ani po stránce formální ani po stránce materielní.
Po stránce formální nevyhovují podle náhledu žal. úřadu proto, poněvadž, pokud svědčí o zaměstnání st-le před platností živn. zák. z r. 1924 a před utvořením příslušného živn. společenstva v roce 1927, nejsou potvrzena hlavnoslužnovským resp. okr. úřadem, jak to předpisoval dříve platný zák. čl. 17: 1884, pokud pak osvědčují zaměstnání po uvedené době, jsou sice potvrzena živn. společenstvem, ale potvrzení ta nelze uznati, poněvadž nestala se na základě přihlášky st-le u společenstva a vlastních záznamů společenstva, nýbrž pouze na základě potvrzení těchto vysvědčení obecním úřadem a okolním notářem. Nss nemohl uznati, že tento důvod je ve shodě se zákonem. Pokud jde o vysvědčení učební, svědčí toto o skončení učebního poměru dnem 10. února 1925, tedy za platnosti zák. čl. 17:1884. Potvrzeno bylo však vysvědčení to teprve v roce 1931, tedy za platnosti živn. zák. č. 259/1924 Sb. Potvrzovati učební vysvědčení za platnosti tohoto zák. přináleží podle § 147 odst. 2 a § 160 odst. 3 lit. c) tohoto zák., je-li zaměstnavatel členem společenstva, příslušnému živn. společenstvu a nikoli okr. úřadu, jehož pravomoc k vydávání vysvědčení podle § 67 zák. čl. 17: 1884 pominula tím dnem, kdy nabyl účinnosti pozdější živn. zák. č. 259/1924 Sb., t. j. dnem 1. června 1925.
Jedná se jen o to, zda živn. společenstvo za účinnosti živn. zák. č. 259/1924 Sb. bylo oprávněno potvrditi též vysvědčení dosvědčující skončení učebního poměru před účinností tohoto zák., či zda smělo tak učiniti jen ohledně učebního poměru započatého a skončeného za platnosti nového živn. zák. Otázku tu dlužno zodpověděti ve smyslu alternativy první, neboť pravomoc okr. úřadů k vyhotovení vysvědčení podle § 67 zák. čl. 17: 1884 tehdy již pominula a společenstva utvořená podle nového zák. nebyla omezena v tom směru, že smějí osvědčovati jen zaměstnání započaté a skončené za účinnosti nového zák. Dlužno proto míti za to, že za účinnosti nového živn. zák. bylo živn. společenstvo povoláno i taková vysvědčení potvrzovati. Na tom nic nemění okolnost, že st-l nebyl jako učeň u společenstva přihlášen a že společenstvo nevedlo jej ve svém záznamu učňů, neboť z toho, že společenstvo nemohlo na základě svých vlastních záznamů vysvědčení potvrditi, plyne pouze tolik, že se společenstvo mělo jiným způsobem přesvědčiti o věcné správnosti vysvědčení a dle toho potvrzení uděliti nebo odepříti, nikoliv ale, že potvrzení, bylo-li uděleno, je již proto neplatné, že nebylo provedeno na základě vlastních záznamů společenstva. V daném případě společenstvo, odvolávajíc se na potvrzení obecního úřadu a okolního notáře, učební vysvědčení potvrdilo, což podle toho, co svrchu uvedeno, odpovídá zákonu.
Totéž platí i o předloženém pracovním vysvědčení, pokud jím osvědčuje se pracovní doba, ztrávená v živnosti obchodní před platností nového živn. zák., resp. před utvořením příslušného živn. společenstva. Ale společenstvo mohlo potvrditi zaměstnání st-le v živnosti obchodní i ohledně doby, kdy již existovalo, třeba st-l jako obchodní příručí nebyl u něho přihlášen, neboť nepřihlášení nemá za následek neplatnost pracovního poměru, nýbrž pouze trestnost zaměstnavatele, a může tedy a má společenstvo i takové vysvědčení potvrditi, leda by zjistilo nesprávnost údajů v něm obsažených.
Než žal. úřad odepřel uznati vysvědčení, která st-l předložil, za průkaz způsobilosti, vyhovující předpisu § 14 živn. zák., i z toho důvodu, poněvadž vysvědčení ta vydána jsou otcem st-le, z čehož prý plyne, že st-l nepracoval v živnosti v poměru učebním nebo služebním, nýbrž vypomáhal v živnosti pouze na základě poměru rodinného. Pro tento náhled však neuvádí žal. úřad nic, než že vysvědčení vydána jsou otcem st-le. Z pouhé okolnosti této však nelze logicky usuzovati, že je vyloučeno, aby st-l byl v živnosti svého otce zaměstnán jako učeň neb obchodní příručí, kdyžtě naopak je zjevem zcela pravidelným, že děti vyučují se živnosti u svého otce a u něho i po vyučení jako pomocníci pracují. Je tedy skutkové zjištění žal. úřadu, že st-l nebyl ani v učebním ani ve služebním' poměru ke svému otci, vadným.