Čís. 14096.

Ve smlouvě o dílo je úplata dodatečně ujednána tím, že podnikatel zaslal účet objednateli, jenž jej uznal a vyúčtovanou cenu bezvýhradně zaplatil.
Pro omyl, který se podnikateli při vyúčtování přihodil, lze takové ujednání úplaty napadati jen za předpokladů § 871 a násl. obč. zák.
(Rozh. ze dne 17. ledna 1935, Rv I 182/33.)
Žalobkyně provedla žalovanému stavbu přípojky k vodovodu. Účet za tyto práce ze dne 23. listopadu 1929 na 8638 Kč žalovaný dne 3. prosince 1929 zaplatil. Při sdělávání tohoto účtu sběhl se žalobkyni omyl spočívající v tom, že část rour, skutečně na stavbu přípojky dodaných, účtovala podle nižší položky. Rozdíl 1226 Kč, který tím vznikl a je nyní žalobou vymáhán, byl žalovanému dodatečně oznámen účtem ze dne 10. června 1930. Žalovaný odepřel zaplatili a ve sporu před prvým soudem namítl mimo jiné, že pochybení v účtování jde k tíži žalobkyně. Prvý soud uznal podle žaloby z těchto důvodů: Žalobkyně má nárok na odměnu ze smlouvy o dílo, kterou uzavřela se žalovaným a při jejímž uzavření bylo oznámení výše odměny vyhraženo konečnému súčtování. Zasláním účtu žalovanému, jeho přijetím a zaplacením byla mezi stranami uzavřena smlouva o uznání výše odměny. Jde o novaci kumulativní, jíž přistoupil k původnímu nároku ze smlouvy o dílo nárok z uznání (§ 1379 obč. zák. posl. odst.). Jest zkoumali, jaký právní význam měl omyl žalobkyně při provedeném vyúčtování odměny, a to, že žalovaný nesprávný účet uznal a zaplatil. Podle povahy věci bylo účelem zaslání účtu a uznání účtu zjistiti výši odměny, jež dosud byla neznáma, a dáti jí tím pevný podklad. V těchto případech působí omyl stejně jako při smíru a jest proto i tu použiti ustanovení § 1388 obč. zák., i když tu není jinak podmínek §§ 871 až 875 obč. zák., poněvadž jako smír i uznání směřuje k tomu, by nejisté okolnosti, zde výše odměny, byly na jisto postaveny. Platí zásada, že chyby v účtování nejdou k tíži účtovatelově a že i uznané účty platí i bez výhrady za uznané »salvo errore calculi, doli et ommissionis«. Může proto žalobkyně, zjistivši chyby a opravy účtu, rozdíl z toho se podávající dodatečně požadovati, Odvolací soud vyhověl odvolání a žalobu zamítl z těchto důvodů: Rozhodnutí sporu spočívá na řešení otázky, komu jde sběhnuvší se omyl k tíži. Odpověď na tuto otázku dávají ustanovení §§ 871 a násl. obč. zák., poněvadž podle § 876 obč, zák. jest použiti těchto ustanovení nejen při smlouvách, nýbrž i při všech projevech vůle, tudíž i při projevu vůle dlužníkem nebo věřitelem. V souzeném případě zavinil omyl v účtě, zaslaném žalované, úředník žalobkyně, za něhož žalobkyně podle § 1313 a) obč. zák. ručí. Jde proto omyl ten k tíži žalobkyně, poněvadž na něm žalovaná neměla účasti a také podle stavu věci nemohla a ani nemusila věděti, že se žalobkyně zmýlila. Poněvadž není ani jisto, zda případný užitek žalované z tohoto omylu by dosáhl výše požadovaného rozdílu, není ani námitka bezdůvodného obohacení opodstatněna.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Bylo by lze přisvědčiti právnímu názoru dovolatelky, kdyby byla ujednala již předem se žalovaným určité jednotné ceny, byť i s poukazem na ceny, jež měla ujednané s obcí, a kdyby se jí byl potom přihodil při vyúčtování patrný početní poklesek. Avšak dovolatelka netvrdila, že jednotné ceny byly ujednány se žalovaným. Přichází tedy v úvahu ustanovení § 1152 obč. zák., podlé něhož platí za vymíněný přiměřený plat, O něm se musí strany buď dodatečně dohodnouti neb musí býti stanoven soudcem. Takové dodatečné ujednání se však právě stalo ve sporném případě tím, že dovolatelka zaslala žalovanému, jak nesporno, účet ze dne 23. listopadu 1929, ve kterém byly udány jednotlivé ceny, a že žalovaný tento účet uznal a vyúčtovanou cenu bez výhrady zaplatil. Chce-li dovolatelka toto ujednání teď napadati pro přihodivší se jí omyl při vyúčtování odměny, může se tak státi jen za předpokladů § 871 a násl. obč. zák. a, poněvadž tyto předpoklady nejsou dány, musela se žaloba minouti s úspěchem. Stalo-li se o ceně dodaného díla dodatečné ujednání, jak již bylo podotknuto, nelze mluviti o bezdůvodném obohacení žalovaného tím, že mu omylem byly vyúčtovány nižší ceny.

Citace:

č. 14096. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 66-67.