František Havelka: Služební právo státních úředníků a zřízenců, Praha 1937. Nadpis knihy slibuje poněkud více, nežli je pravým jeho obsahem, neboť jde o komentář, a to především služební pragmatiky se změnami a doplňky, jež se staly platovým zákonem č. 103/1926. Tyto dva zákony s komentářem zahrnují více nežli tři čtvrtiny knihy, zbývající část je pak vyplněna některými podružnými předpisy a interními výnosy.
Vlastnímu komentáři je předeslán kratičký úvod, ve kterém je heslovitě promluveno o veřejnoprávní povaze služebního poměru a o řízení ve věcech služebního poměru státně zaměstnaneckého. Autor se však v těchto úvodních poznámkách omezuje na velmi stručné vývody, neboť i tu je používáno v hojné míře judikatury (tak zejména je téměř celý otištěn rozsudek konfliktního senátu z r. 1920, který řeší otázku právní povahy služebního poměru zaměstnanců obce pražské). Snad by se bylo doporučovalo přihlédnouti v této části blíže k známé otázce o tom, jak vzniká služební poměr veřejnoprávní. (O tom viz mou studii Právní konstrukce vzniku služebního poměru státních zaměstnanců ve veřejnoprávním poměru, Pocta Hoetzelova 1934, která není v soupisu literatury zmíněna.) Autor, zdá se, by byl ochoten přikloniti se k názoru, že vznik služebního poměru děje se veřejnoprávní smlouvou (sbr. 14), s čímž podepsaný souhlasiti nemůže. Naprosto nelze také býti srozuměn s míněním (str. 12), že je vyloučena veřejnoprávní povaha služebního poměru oněch státních zaměstnanců, kteří »nejsou ustanoveni podle služební pragmatiky v pragmatikálním poměru veřejnoprávním«. — Ve stručném konstatování stavu procesu ze služebního poměru postrádá se obšírnější výtah z nálezu Boh A 12236/35, který vývoj judikatury o tom, které procesní právo platí na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, zřejmě uzavřel; judikatura starší, která, je s novějším judikátem v rozporu, má sotva valnou cenu v praktické příručce, neboť může jen sváděti k nedorozumění. — Poukaz na analogii nař. č. 8/1928 pro řízení v otázkách (služebního poměru (str. 16) mohl odpadnouti, ježto analogie je vzhledem k výslovnému ustanovení § 1 nař. č. 8/1928 vyloučena. Autor chtěl tu patrně vyjádřiti, že judikatura vybudovala obnovu řízení ve služebním poměru stejně jako v obecném řízení správním. Uvedení v předešlý stav je pak ovšem také nepřípustné, právě tak jako v obecném řízení správním. Pro Slovensko a Podkarpatskou Rus nemůže platiti ovšem nic jiného, jakmile se ztotožníme s názorem, projeveným v nálezu Boh A 12236, kterým bylo vysloveno, že na Slovensku a v Podkarpatské Rusi platí v plném rozsahu jak materielní, tak i procesní právo, platné v zemích českých.
Při komentování služební pragmatiky je postupováno tak, že jest otiskován úřední překlad zákona, při čemž v poznámce se uveřejňuje autentický text německý, pak následuje stručný výklad autorův, poukazy na jiné souvisící právní předpisy a bohatá judikatura, především ovšem, jak to plyne z povahy věci, nejv. spr. soudu. Pro svou osobu je podepsaný toho názoru, že je výhodnější provésti nové zčeštění německého textu autentického, kdyžtě úřední překlad je stejně nezávazný a jazykově značně vadný, avšak autor se obával toho — jak praví v předmluvě — aby se sám nedopustil opravy textu. Jinak je komentář k jednotlivým paragrafům velmi přehledný a důkladný, znalost judikatury je pak opravdu obdivuhodná. — Na konci knihy je soupis literatury, v němž by mohla býti postrádána kniha Hoetzelova Nauka o správních aktech, dále chybí vedle mé studie, shora citované, také článek Matějkův, Členství v zákonodárném sboru a veřejný úřad, Pocta Hobzova, 1936, který by snad ovlivnil autora při výkladu § 49 služ. pragm. (str. 166) a § 1 služ. pragm. (str. 28), kde stanovisko autorovo o povyšování státních zaměstnanců — členů N. S. sdíleti naprosto není možno, konečně stál za zmínku článek Krejčího, Kompetence atd., Moderní stát, roč. VI. str. 33, kde se řeší problém pravomoci k pensionování úřednictva.
Pokud je možno všeobecně přehlédnouti, jsou poukazy autorovy, výklady a citace judikatury spolehlivé. Je přirozené, že při tak rozsáhlé práci, jakou kniha představuje, není možno se vyvarovati některým nedopatřením nebo postupu, který není nejvhodnější. Tak na př. lze říci, že při výkladu § 1 služ. pragm. jsou na doklad toho, že proti nejmenování úředníkovu nelze si stěžovati, citovány nálezy nejv. spr. soudu, které s věcí nemají vlastně nic společného (str. 32). Jindy zase postrádáme velmi závažné judikáty k § 10, odst. 3 zákona č. 76/1919, zejména nálezy Boh A 2852/23 a 10619/33; citované zákonné ustanovení, jakkoli je pro státní zaměstnance, zastávající funkce v obecní samosprávě, nejvýš důležité, není ostatně autorem vůbec komentováno. Někdy opět bychom rádi znali úsudek autorův o případech, kdy služ. pragm. předpisuje určitý postup, kdy však úřad, věc vyřizující, poruší dotyčný předpis; to se týká na př. otázky, jaký důsledek nastává, jestliže je přijata do služeb osoba, která nevyhovuje podmínce věku, aniž se jí dostane dispense (str. 40), a obdobné otázky, jak se to má, je-li přijata osoba, která vstupem do služeb dostane se do poměru nadřízenosti nebo podřízenosti k svému příbuznému, aniž se tak stane s dovolením ústředního úřadu (str. 44, jde o § 3 služ. pragm.). Při výkladu § 26 (str. 94) vzniká pochybnost, proč je reprodukováno ustanovení čl. 4 zákona č 125/1927 a proč je citován nález nes. Boh A 12 331. Na str. 99 (při výkladu § 29) je uvedeno usnesení vlády o dietách pro cesty k zdravotním prohlídkám, podle něhož na diety není nárok, na str. 101 je však citován nález Boh A 11 390, který nárok takový uznává. Bylo by bývalo dobře věc náležitě stručným výkladem vyjasnit, a uvésti ji v souvislost také s výkladem na str. 246 (k § 78 služ. pragm.). K poznámce u § 58 služ. pragm. resp. k § 147 plat. zákona na str. 182 sluší poznamenali, že úprava nároků na náhradu služ. výloh může se státi podle § 25 zákona č. 204/1932 také usnesením vlády.
Tyto namátkové poznámky, jež by arci bylo možno ještě rozhojnit, nemají nijak za účel snižovati hodnotu vlastního komentáře, který je opravdu důkladný a svědomitý. Je třeba jen litovati, že autor neotiskl také důvodovou zprávu a parlamentní materiálie, které poskytují leckdy pro výklad jednotlivých ustanovení služ. pragm. velmi cenné směrnice. Ovšem při cíli, který si autor vytkl (praktická příručka), je pochopitelné, že materiálie byly vypuštěny.
Není pochybností, že svůj úkol komentář vykoná a že bude často vyhledáván.
Jiří Havelka.