NPD documents search: Váž. tr., 18 (1936)

Čís. 3905.

Pojem »zvláštních zevnějších zařízení podniku nebo závodu« ve smyslu § 29 (2) zák. proti nekalé soutěži.
Účel opatření podle § 40 zákona proti nekalé soutěži; případná škoda strany jest tu nerozhodná.
(Rozh. ze dne 27. června 1930, Zm I 226/30.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaných do rozsudku krajského soudu v Mostě ze dne 10. ledna 1930, jímž byli stěžovatelé uznáni vinnými, František R. přečinem zneužívání podnikových značek a zevnějších zařízení podniku podle § 29 zákona proti nekalé soutěži ze dne 15. července 1927, čís. 111 sb. z. a n., Josef Z. spoluvinou na témže přečinu podle §§ 5, 239 tr. zák. a § 29 cit. zák., a zamítl v neveřejném sedění odvolání obžalovaných z výroku o uveřejnění rozsudku, mimo jiné z těchto
důvodů:
Na dolíčení hmotněprávního zmatku čís. 9 a) § 281 tr. ř. stížnost uvádí, že v souzeném případě nejde o zneužití jména nebo firmy Josefa H-e nebo zvláštního označení jeho podniku nebo závodu ve smyslu § 29 odst. 1 zák. čís. 111/27, jak míní rozsudek, nýbrž jen o označení zboží a známky. Především jest zdůrazniti, že podle § 281 tr. ř. jest předpokladem zmateční stížnosti obžalovaného do odsuzujícího rozsudku možnost, přivoditi jí rozhodnutí pro stěžovatele příznivější, a že tudíž, není-li tu této možnosti, jest stížnost zavrhnouti jako neodůvodněnou. Dále podle §§ 262, 267 tr. ř. není předmětem obžaloby právní kvalifikace činu v obžalobě, nýbrž skutek, jejž jest soudu právně posouditi nezávisle na oné kvalifikaci. V souzeném případě, jde o užití »zvláštních zevnějších zařízení podniku nebo závodu, která v zákaznických kruzích platí za příznačná pro určitý jiný podnik nebo závod« ve smyslu § 29 odst. 2 zák. čís. 111/27, a jimiž podle § 11 odst. 3 téhož zákona jsou: úprava zboží nebo jeho označení, úprava obalů, tiskopisů, katalogů, reklamních prostředků, ceníků, návodů k upotřebení (sr. důvodovou zprávu). Měl tedy prvý soud skutek podřaditi pod ustanovení § 29 odst. 2 uv. zák. Avšak poněvadž přečin podle § 29 odst. 1 i přečin podle § 29 odst. 2 cit. zákona jsou podle § 37 stejně trestné, a správným podřaděním jest vyloučeno rozhodnutí pro stěžovatele příznivější, — jest stížnost v tomto bodě bezdůvodná.
Odvolání obžalovaných z výroku o uveřejnění rozsudku podle § 40 zák. čís. 111/27 uvádí, že soukromý obžalobce neutrpěl škodu a obžalovaný by byl uveřejněním rozsudku ve svém podniku těžce poškozen. O tom, má-li býti rozsudek uveřejněn, rozhoduje soud podle § 40 cit. zák. k návrhu soukromého obžalobce podle volného uvážení, nejsa vázán podmínkami, an je zákon nestanoví. Soud nařídí opatření to, by veřejnost, najmě kruhy soutěžitelů, byly poučeny o různých zjevech nekalé soutěže, by se zvítězivší straně dostalo dostiučinění morálního, a by nekalá soutěž byla účinněji potírána. Nerozhodnou zůstane případná škoda strany. Nebyla proto odvolání přiznána důvodnost.

Citace:

č. 3905. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1931, svazek/ročník 12, s. 365-366.