NPD documents search: Boh. adm., 11 (1929), sv. 1

Č. 7899.

Školství: 1. * Ve Slezsku není zákonné překážky, aby dítě národnosti německé mohlo choditi do menšinové školy s vyučovacím jazykem českým. — 2. Neodhlášení dítěte ze školy dosavadní při jeho přestupu do školy jiné je pouhým porušením pořádkového předpisu a nečiní přijetí dítěte do školy druhé nezákonným.
(Nález že dne 23. dubna 1929 č. 8202.)
Prejudikatura: Boh. A 6652/27 a 7887/29.
Věc: Místní školní rada ve V. proti ministerstvu školství a národní osvěty o přijetí dětí německé národnosti do menšinové školy české.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Min. škol. zřídilo výnosem ze 14. srpna 1926 podle § 5 zák. č. 189/19 a § 2 zák. 292/20 ve V. ve Slezsku veřejnou obecnou školu s vyučovacím jazykem čsl. s tím, že škola bude zatím jako jednotřídní otevřena počátkem školního roku 1926/27. S vyučováním na škole bylo započato 1. září 1926.
Mšr reklamovala podáním z 21. října 1926 u min-a devět dětí z české školy ve V. pro školu německou, poněvadž děti ty jsou — po názoru mšr-y — národnosti něm.; mimo to žádala, aby 4 z těchto dětí byly odkázány na školu německou ve V., do níž byly počátkem školního zapsány.
Min. škol. nař. výnosem žádost neuznalo za odůvodněnou. Předpisy platné ve Slezsku pro přijímání dětí do školy neskytají opory pro opatření, jímž by dítko mohlo býti vyloučeno ze školy, do níž jest zapsáno, proto, že jest národnosti rozdílné od vyučovacího jazyka školy. Ani výtku, že dítky byly předem zapsány do obecné školy německé, neshledalo min. důvodnou, poněvadž podle bodu 1. min. výn. z 28. září 1923 č. 92710/1 (Věstník min. škol. 1923 str. 537) nepotřebují dítky při vstupu do nově otevřené školy zvláštního povolení, aby do ní mohly býti přijaty.
Nss uvážil:
1. Stížnost vytýká nař. rozhodnutí nezákonnost, poněvadž po jejím názoru podle § 1 a 5 zák. 189/19 českou menšinovou školu smějí navštěvoval jenom děti, jejichž mateřským jazykem je čeština; podle § 139 o. z. o. a § 20 zák. o školách národních č. 62 ř. z. z r. 1869 mají rodiče zákonnou povinnost poskytovati svým dětem vyučování předepsané pro veř. školu národní a je povinnost návštěvy školní co do věku dítěte stanovena §em 11 zák. č. 226/22. Oněch 9 německých dětí bylo v roce 1926/27 takřka bez vyučování, ač učitel s nimi proti předpisu zák. 189/19 mluvil německy; tím byly porušeny předpisy § 139 o. z. o., § 20 zák. č. 62 ř. z. 1869, § 1 a 5 zák. č. 189/19 a § 11 zák. 226/22, poněvadž oněch devět dětí nebylo účastno vyučování předepsaného pro veř. školu národní a děti ty, z nichž ostatně žádné nebylo v prvém stupni věku školního, neučinily školní povinnosti zadost.
Námitku tuto neshledal nss důvodnou. Dovolávané předpisy nestanoví, že by dítě smělo býti vyučováno jen ve škole, jejíž jazyk vyučovací se shoduje s jeho národností, resp. s jeho mateřským jazykem. Takovým předpisem zejména není, jak nss ustáleně judikuje, (srov. nál. Boh. A 6652/27 a 7059/28) ustanovení § 1 zák. 189/19, který toliko stanoví, že pro určitou menšinu může býti zřízena jen menšinová škola s vyučovacím jazykem, odpovídajícím národnosti příslušníků oné menšiny, nedotýká se však otázky, zda do školy takové může choditi také dítě jiného jazyka. Poněvadž pak ve Slezsku není obdobného předpisu specielního, jakým je na Moravě § 20 odst. 2 mor. zákona o zřizování škol ve znění zák. ze 27. listopadu 1905 č. 4 z. z. z r. 1906, není ve Slezsku zákonné překážky, proč by dítě nemohlo rite choditi do veřejné nebo soukromé školy, jejíž vyučovací jazyk se liší od jeho mateřského jazyka (resp. jeho národnosti) a nelze proto nahlédnouti, proč by i v tom případě, že děti, o které tu jde, jsou skutečně národnosti německé, resp. mateřského jazyka německého, děti ty návštěvou školy české nesplnily školskou povinnost podle § 11 zák. č. 226/22, resp. proč by rodiče, posílajíce děti do veř. školy s vyučovacím jazykem českým, nevyhovovali svým povinnostem s hlediska § 139 o. z. o. a § 20 zák. č. 62/1869 ř. z.
2. Stížnost dále vytýká jako vadu řízení, že nebyla konána šetření o německé národní příslušnosti oněch 9 dětí. Ani tato námitka není důvodná, poněvadž mohou-li podle toho, co řečeno sub 1, školu českou navštěvovati též děti německé, které jsou svými rodiči jako oprávněnými k tomu činiteli do školy té posílány, pak není šetření takového třeba.
3. Žal. úřad vyslovil v nař. rozhodnutí — jak shora již uvedeno — také, že není důvodnou výtka, že dítky byly předem zapsány do školy německé, a odvolal se na odůvodnění svého stanoviska na shora uvedený předpis svého výn. z 28. září 1923 č. 92710. Stížnost, popírajíc pravoplatnost cit. výnosu, vytýká, že tu nešlo o případ, jaký má na mysli cit. výnos, poněvadž česká škola menšinová ve V. byla zřízena před začátkem školního roku 1926/1927 a že na ní byl konán zápis 31. srpna 1926, přes to však že jen Alois M. odhlásil svoje tři děti ze školy německé, kdežto ostatních 6 dětí nebylo ze školy něm. vůbec odhlášeno, ač některé z nich chodily ještě počátkem září 1926 do školy německé.
Žal. úřad v nař. rozhodnutí nepopírá, že dítě při přestupu ze školy jedné do školy jiné má býti ze své původní školy řádně ohlášeno (srov. též § 22 říš. zák. o školách nár. z r. 1869 a § 43 def. řádu škol. z r. 1905) ani netvrdí, že by mšr nebyla jako zástupkyně školní obce a školy oprávněna vytýkati nešetření tohoto postupu, nýbrž dovolává se jenom předpisu cit. výn. z 28. září 1923, že »děti školou povinné a v obvodě školy bydlící, nepotřebují zvláštního povolení, aby byly přijaty do nové veř. školy, otevřené ve školním roce«.
Poukazem na tento předpis není sice vyvrácena námitka stížnosti, ani shora zmíněná výtka mšr-y, která podle žal. úřadem nepopřeného tvrzení stížnosti a podle znění nař. rozhodnutí samého byla vznesena v podání mšr-y z 21. října 1926; jednak totiž jde ze shora vylíčeného stavu věci a ze spisů správních, že česká škola ve V. nebyla zřízena ani otevřena ve školním roce, nýbrž před začátkem, resp. při začátku škol. roku, jednak i cit. min. výnos stanoví toliko, že dítě přestupující mezi rokem do nově otevřené školy nepotřebuje úředního povolení k tornu, cit. výnos však nestanoví, že by tu nebylo třeba řádného ohlášení dítěte ze školy dosavadní. Žal. úřad tedy uvedenou námitkou se nezabýval; avšak neodhlášení dětí ze školy německé je pouhým porušením pořádkového předpisu, které není způsobilo činiti přijetí dětí do školy druhé (české) nezákonným, takže nelze v opomenutí tom shledati ani podstatnou vadnost ani nezákonnost.

Citace:

č. 7899. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 650-652.