NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8534 —
Č. 8534.

Vojenské věci: * Dozorčí důstojník ve vojenském ústavě trestním nemá nároku na pracovní přídavek podle vl. nař. č. 440/21 k článku I. § 3 — VI. — Ch.
(Nález ze dne 4. dubna 1930 č. 4851.) — Č. 8534 —
Věc: Bedřich M. v K. proti ministerstvu národní obrany o přídavek pro dozorčí personál.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Podáním ze 16. prosince 1923 žádal st-1, tehdy nadporučík, aby mu byly obdobně přiřknuty služební přídavky, které podle služebního předpisu Hp-l (nyní H-II-1), příl. II. lit. Ch náležející dozorčímu personálu pro vojenské trestní ústavy, anebo aby mu byl povolen paušální měsíční přídavek dozorčí za dobu od června 1922, od kdy koná ve voj. trestnici v T. službu přiděleného dozorčího důstojníka. Při tom dovolával se st-1 též výn. mno z 27. června 1922 č. 619997 pož., dle něhož zmíněné přídavky náležejí také rotmistrům — vězeňským dozorcům. Výnosem z 9. října 1924 postoupilo 38. oddělení mno tuto žádost všeobecnému voj. odboru téhož min. k posudku, neměla-li by býti při chystané generelní úpravě těchto přídavků též vzata v úvahu, a vyrozumělo st-le, že jeho žádost bude projednána při generelní úpravě těchto požitků.
Podáním z 9. června 1927 žádal st-1 znovu o vyplacení přídavku pro dozorčí personál voj. trestnic za dobu od 22. června 1922 do 1. února 1924, kdy byl přidělen jako dozorčí důstojník ve voj. trestnici v T. Nař. rozhodnutím nevyhovělo žal. min. této žádosti z důvodu, že ke gen. úpravě pracovních přídavků, jíž se cit. výnos z 9. října 1924 dovolává, nedošlo, a že podle ustanovení služ. předpisu H-II-1 příl. II. lit. Ch. přísluší požadovaný přídavek pouze vězeňským dozorcům a nikoli též důstojníkům, kteří jsou voj. trestnicím přiděleni.
O stížnosti nss uvážil:
Stížnost míní, že nař. rozhodnutím byla st-lova žádost zamítnuta jedině z důvodu, že ještě nedošlo k řečené generelní úpravě. Tento výklad není správný, neboť, jak z právě uvedeného znění nař. rozhodnutí je zřejmo, jest jeho zamítavý výrok opřen ještě o důvod další, jímž se v podstatě vyslovuje, že důstojníci přidělení voj. trestnicím právního nároku na sporný přídavek nemají. Ostatně stížnost sama, neuplatňujíc proti důvodu čerpanému z okolnosti, že ke gen. úpravě pracovních přídavků dosud nedošlo, stižního bodu, brojí přímo proti zmíněnému druhému důvodu námitkou, že sporné přídavky náleží také dozorčímu důstojníku na systemisovaném místě, a to proto, že se vyplácejí i rotmistrům, kteří jsou rovněž gážisty. Tato námitka není důvodná.
Na přiznání a výplatu voj. služ. požitků a tedy i pracovních přídavků mají nárok jen ony kategorie voj. osob, jimž platné předpisy nárok takový přiznaly. Pracovní přídavek, na nějž si činí st-1 nárok, totiž denní přídavek 5 Kč, přídavek 1 Kč 50 h za každou hodinu denní služby konané přes 8 hodin denně, a přídavek 6 Kč za celonoční službu, byl vl. nař. č. 440/21 — vydaným k provedení zák. č. 195/20 o úpravě služ. požitků čsl. vojska — přiznán v čl. I. k §§ 3, 8, 11, 13 a 14 cit. zák. pod č. VI lit. Ch — a souhlasně i služebním předpisem H-II-1 příl. II. lit. Ch — toliko vězeňským dozorcům, čili dozorčímu personálu voj. trestnic a posádkových vězení a nemocnic. — Č. 8535 —
Které osoby tvoří tento dozorčí personál, stanoví služ. předpis pro voj. trestní ústavy J-IV v § 55 bodu 1., jenž zní: Přímý dozor nad vězni vykonávají rotmistři — vězeňští dozorci. Jim na podporu jsou k voj. trestním ústavům přiděleni poddůstojníci jako klíčníci. Tito orgánové jsou dozorčím personálem. — Dozorčí důstojník — jejž dle § 56 bodu 3. přidělí mno na výpomoc veliteli voj. trestnice, kde jest toho třeba pro rozsáhlejší služ. agendu, a jenž dle § 2 instrukce č. III, připojené jako dodatek ke služ. předpisu J-IV, na dozorčí personál a na vězeňskou stráž dohlíží a dle § 56 předpisu toho event. i velitele trestnice zastupuje — není označen za člena dozorčího personálu čili za vězeňského dozorce, a proto mu pracovní přídavek, určený pouze pro vězeňské dozorce, nenáleží.
Pak jest pro daný spor lhostejnou okolnost, že přídavek ten náleží též rotmistrům, kteří jsou voj. gážisty stejně jako důstojníci. Proto bylo stížnost, která jiných námitek neuplatňuje, zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 8534. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 614-616.