NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 2

Čís. 2010.

»Ukrýváním (II. případ §u 214 tr. zák.) jest nejen uschování zločince, nýbrž i každý počin, jímž má býti postřehu pátrající vrchnosti utajen (na př. nepravdivé popření zločincova pobytu).
(Rozh. ze dne 5. června 1925, Zm I 233/25.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalované do rozsudku krajského soudu v Čes. Budějovicích ze dne 16. února 1925, jímž byla stěžovatelka uznána vinnou zločinem nadržování zločincům ukrýváním podle §u 214 tr. zák. mimo jiné z těchto
důvodů:
Marně popírá zmateční stížnost, že jednání obžalované nenaplňuje pojmu ukrývání ve smyslu §u 214 II případu tr. zák. Zjištěno je, že obžalovaná na dotaz četníků, přišedších do jejího bytu hledati Rudolfa N-a, jenž měl nastoupiti trest těžkého žaláře v trvání 10 měsíců za zločin krádeže a podvodu, — zda N. u ní není, odvětila, že u ní není, na další dotaz, kdy u ní byl naposledy, tvrdila, že byl u ní asi před 14 dny. Dále vzal soud za prokázáno ,že při prohlídce na to předsevzaté byl N. nalezen pod postelí a že obžalované bylo při příchodu četníků známo, že N. spáchal zločin. Pokud jde o zákonný znak ukrývání, jest pod jím dle obyčejné mluvy rozuměti nikoli uschování zločince, nýbrž vůbec každé jednání, kterým má býti zrakům pátrající vrchnosti odňat. Pojmu ukrývání odpovídá tudíž každý počin, který je způsobilý a určen k tomu, by zločinec byl postřehu pátrající vrchnosti utajen, takže pojem ten může býti opodstatněn i klamáním těch osob, jejichž zrakům hledaný chce uniknouti. Z toho plyne, že obžalovaná již svými nepravdivými údaji zločinci nadržovala a ho ukrývala, kdyžtě, vědoma si jsouc, že u ní ještě v bytě dlí, to pátrajícím četníkům popřela. Neboť již takovým zatajováním pobytu zločincova měla býti pátrající vrchnosti odňata možnost, osoby hledaného se zmocniti. Při tom nezáleží na tom, zda stihaný přišel jen náhodou ten den k obžalované a to krátce před příchodem četníků a jen na chvíli na návštěvu, poněvadž již pouhým popřením, že u ní není, mu napomáhala a ho před vrchnostenským stiháním chránila, nebylo proto zapotřebí o těchto okolnostech prováděti nabízené svědecké důkazy, ježto jde o okolnosti nezávažné. Zamítnutím důkazů těch nebyla proto obžalovaná zkrácena ve svých obhajovacích právech, a není proto důvodu zmatečnosti čís. 4 §u 281 tr. ř.

Citace:

č. 2010. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7, s. 334-335.