Č. 7394.

Zajištění bytu: * Byt, obývaný 19. srpna 1922 státním zaměstnancem, pozbývá povahu bytu, způsobilého k zajištění dle § 13 zák. č. 225/1922 ve znění zák. č. 87/1923, jestliže po 19. srpnu 1922 se uprázdnil způsobem, zajištění vylučujícím, nebo jestliže úřad, ač mohl, bytu toho nezajistil nebo od zajištění upustil.
(Nález ze dne 4. července 1928 č. 18975).
Prejudikatura: Boh. A 6347/27 a 7246/28.
Věc: Ella W. v P. (adv. Dr. Jos. Steiner z Prahy) proti zemské správě politické v Praze o zajištění bytu.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost. Důvody: St-lka jest knihovní vlastnicí domu čp. ... v Č. V přízemí domu toho bydlel 19. srpna 1922 berní ředitel Vojtěch P. Výměrem z 27. prosince 1924 zajistila osp v Č. na základě § 13 zák. č. 225/22 ve znění zák. č. 87/23 přízemní byt ten, uprázdnivší se služ. přeložením berního ředitele Vojtěcha P. do S., pro oficianta berní správy Jana K. — K odvolání vlastnice domu bylo šetřením zjištěno, že oficiant K. najal byt v obecním domě v Č., načež zem. fin. ředitelství v Praze prohlásilo, že na zajištění bytu dále netrvá. Odvolatelka byla k rozkazu zsp-é vyrozuměna, že odvolání její se stálo vzhledem ke zmíněnému prohlášení zem. fin. ředitelství bezpředmětným. — St-lka pronajala na to onen byt z volné ruky štábnímu kapitánu Františku N.
Výměrem z 1. října 1927 zajistila osp v Č. k žádosti posádkového velitelství na základě § 13 zák. č. 225/1922 ve znění zák. č. 87/23 zmíněný byt po štábním kapitánu N., který byl přeložen, pro štáb. rotmistra Jakuba P., ježto byt byl obýván 19. srpna 1922 státním zaměstnancem, který byl služebně na jiné místo přeložen a výpověď z bytu dána nebyla.
V odvolání bránila se st-lka námitkou, že byt nebyl 19. srpna 1922 obýván týmž státním zaměstnancem, jehož služ. přeložením se nyní uprázdní.
Nař. rozhodnutím nevyhověla zps odvolání, ježto zákonné předpoklady pro zajištění bytu jsou dány.
Rozhoduje o stížnosti, byl nss veden těmito úvahami:
Stížnost vytýká, že zde není předpokladů pro zajištění bytu, ježto zajištěný byt nebyl od 19. srpna 1922 až do vydání zajišťovacího rozhodnutí nepřetržitě obýván státním zaměstnancem, který byl nyní služebně přeložen na jiné místo. Neboť byt byl obýván 19. srpna 1922 berním ředitelem P., byl sice po jeho vystěhování zajištěn, úřad však od zajištění upustil, a st-lka pronajala byt z volné ruky. Podle § 13 cit. zák. lze zajistiti toliko byt, obývaný 19. srpna 1922 státním zaměstnancem a uvolnivší se tím, že zaměstnanec byl služebně přeložen do obce jiné, při čemž tímto zaměstnancem logicky nutno rozuměti právě onoho státního zaměstnance, který 19. srpna 1922 byt obýval a byl služebně přeložen. — O této námitce nss uvážil:
§ 13 zák. č. 225/22 ve znění zák. č. 87/23 stanoví, že lze zajistiti byt, který byl obýván 19. srpna 1922 státním zaměstnancem a uprázdní se tím, že zaměstnanec byl služebně přeložen do obce jiné. — Nss v Boh. A 6347/27 vyslovil a obšírně odůvodnil právní názor, že zajištění bytu ve smyslu § 13 cit. zák. je přípustno nejen tehdy, když byt se uprázdní služebním přeložením onoho státního zaměstnance, který byt 19. srpna 1922 obýval, nýbrž i tehdy, když se byt uprázdní služebním přeložením státního zaměstnance, v jehož prospěch byt ten byl po 19. srpnu 1922 ve smyslu § 13 cit. zák. zajištěn.
Jest tedy stížnost na omylu, pokud se domnívá, že lze zajistiti byt jen tehdy, když se uprázdní služebním přeložením právě onoho státního zaměstnance, který byt 19. srpna 1922 obýval a byl pak služebně přeložen do obce jiné, nýbrž ve smyslu vývodů cit. nál. lze vysloviti zajištění bytu i tehdy, když byt byl obýván 19. srpna 1922 stát. zaměstnancem, uprázdnil se jeho přeložením, byl pak úřadem podle § 13 cit. zák. zajištěn a uprázdní se pak vystěhováním stát. zaměstnance, pro kterého byl po 19. srpnu 1922 zajištěn. Leč mezi faktem, že ten který byt byl 19. srpna 1922 obýván státním zaměstnancem, a mezi skutečností, že se uprázdní služebním přeložením stát. zaměstnance do obce jiné, musí zde býti vždy kontinuita v ten rozum, že byt musí po celou tu dobu jako byt pro státní zaměstnance zajistitelný zůstati v disposici úřadu, do které přišel faktem, že byl dne 19. srpna 1922 obýván státním zaměstnancem. Byla-li tato kontinuita jednou přerušena a byt se dostal opět do volné disposice vlastníka domu, pozbylo tím faktum posléze uvedené svého právního významu, a dotyčný byt ztratil tím onu obj. povahu bytu, která jest kvalifikována tím, že byt úředním zakročením, totiž zajištěním, byl pojat do kategorie bytů, které v zájmu veř. jsou objektivně určeny k tomu, aby sloužily k ubytování stát. zaměstnanců. Byt obývaný 19. srpna 1922 stát. zaměstnancem pozbývá tedy povahy bytu, způsobilého k zajištění podle § 13 cit. zák., jestliže se po 19. srpnu 1922 uprázdnil způsobem, zajištění vylučujícím, nebo jestliže úřad, ač mohl, bytu toho nezajistil, nebo od zajištění jeho upustil.
Ve sporném případě byl byt, o nějž jde, sice 19. srpna 1922 obýván stát. zaměstnancem, po přeložení jeho byl zajištěn pro stát. zaměstnance jiného, avšak k odvolání vlastnice domu prohlásil žal. úřad, že neshledává důvodu rozhodovati o odvolání, ježto úřad, jenž k zajištění dal podnět, oznámil, že na zajištění bytu netrvá. Tím zřekl se úřad pro vždy nároku, s oním bytem disponovati ve prospěch stát. zaměstnanců, a byt se vrátil do volné disposice vlastníka domu. Nemohl proto úřad, když vlastnice domu mocí svého nyní neobmezeného práva vlastnického byt pronajala z volné ruky nájemníkovi, ani když nájemník ten byl stát. zaměstnancem, neb osobou jemu na roven postavenou a byt se uprázdnil jeho služ. přeložením, dále na byt sáhnouti a jej zajistiti, ježto byt po 19. srpnu 1922 nebyl již zajištěn pro stát. zaměstnance, nýbrž pronajat právem volné disposice majitelky domu.

Citace:

č. 7092. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 312-314.