Č. 8175.

Pojištění nemocenské. — Spořitelny: Podléhají zaměstnanci obecní spořitelny nemocenské povinnosti pojistné podle zák. č. 689/20?
(Nález ze dne 14. října 1929 č. 6252.)
Věc: Okresní nemocenská pojišťovna v D. proti ministerstvu sociální péče o nemocenské pojištění.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Ve sporu vzniklém mezi okr. nemoc, pokladnou v D. a D-skou spořitelnou o nemoc. pojistnou povinnost zaměstnanců spořitelny rozhodla osp v D. výměrem z 23. září 1925, že zaměstnanci D-ské spořitelny a to ... pojistné povinnosti ve smyslu zák. z 30. března 1888 č. 33 ř. z. nepodléhají, ježto zřízení spořitelny bylo dle stanov obci D-ské za jejího ručení povoleno a shora jmenované úředníky a zřízence lze považovati za zaměstnance v službách obce, kteří majíce v případě onemocnění proti zaměstnavateli nárok na plné služné po dobu jednoho roku dle § 3 zák. č. 689/20 nemoc, pojistné povinnosti nepodléhají. Nař. rozhodnutím byl tento výměr v pořadu instančním z jeho důvodů potvrzen. O stížnosti uvážil mss toto:
Nař. rozhodnutí opírá se po stránce právní o předpis § 3 nemoc. zák., ve znění zák. č. 689/20, dle něhož »pojistná povinnost stanovená v § 1 nevztahuje se ke zřízencům, kteří jsou ustanoveni se stálým služným ve službě státu, země, župy, okresu, obce, municipálního města nebo veř. fondu, pokud zřízenci ti mají v případě onemocnění proti svému zaměstnavateli nárok na služné aspoň po dobu jednoho roku.« Dle toho jest osvobozený od pojistné povinnosti zde stipulované podmíněno jednak, pokud jde o osobu zaměstnavatele, aby jím byl některý z územních svazků, zde jmenovaných, po případě veř. fond, jednak, pokud jde o zaměstnance, aby byl ustanoven se stálým platem a měl v případě onemocnění nárok na služné po dobu jednoho roku.
Stížností vznesena na spor jedině otázka, lze-li zaměstnance, shora jmenované, považovat i za zaměstnance ve službě obce, kteroužto vlastnost stížnost popírá odůvodňujíc své stanovisko podrobně. Žal. úřad odůvodňuje svůj názor, že jmenovaní jsou zaměstnanci ve službách obce, jedině tím, že zřízení spořitelny bylo dle stanov obci D-ské za jejího ručení povoleno. Jest tedy názoru, že obec d-skou kvalifikuje za zaměstnavatelku jmenovaných zaměstnanců okolnost, že spořitelnu založila a za ni ručí.
Na otázku, koho jest pro obor nemoc, pojištění považovati za zaměstnavatele pojištěnců, dává odpověď zák. pojištění to upravující sám. Označuje v § 4 odst. 1 ve znění zák. č. 248/23 za »zaměstnavatele podle tohoto zák. onu osobu, na jejíž účet se vykonávají práce nebo služby uvedené v § 1 odst. 1«, t. j. onu osobu, v jejíž hospodářství se výsledky prací a služeb ať už positivně ve formě úspěchu, ať negativně ve formě ztráty objevují.
Okolnosti, že obec byla zakladatelkou D-ské spořitelny a že převzala ručební závazek, nejsou dle toho, co právě o znacích pojmu zaměstnavatele bylo řečeno, kriteriem pro vyřešení sporné otázky, zda obec d-ská jest zaměstnavatelem jmenovaných zaměstnanců, neboť z okolností těch ještě logicky neplyne, že by jmenovaní zaměstnanci vykonávali práce nebo služby na účet obce, že by tato nesla risiko výsledku jejich činnosti. Jen tato hlediska jsou směrodatná pro vyřešení otázky, zda zaměstnavatelem podle cit. § 4 jest obec D-ská či zda jest zaměstnavatelem někdo jiný, zejména je-li jím D-ská spořitelna jakožto samostatný, od D-ské obce rozdílný právní subjekt, jak tvrdí stěžující si pojišťovna. K dotvrzení svého stanoviska cituje st-lka zákon ze 14. dubna 1920 č. 302 Sb. a vzorné stanovy spořitelen podle § 34 tohoto zák. vydané, z nichž dovozuje, že spořitelna jakožto samostatný, obecně prospěšný veř. ústav peněžní jest samostatnou právnickou, osobou a nikoli ústavem obecním, dále poukazuje na to, že vliv obce na správní organism spořitelny se podle stanov vyčerpává v tom, že obecní zastupitelstvo volí výbor spořitelny, z jehož lůna jest voleno ředitelství spořitelny, naproti tomu však obec nemá vlivu na jmenovaní zaměstnanců spořitelny ani na úpravu jejich služ. poměru, na který neplatí služ. předpisy pro obecní úředníky a zřízence, nýbrž soukromoprávní kolektivní smlouva, sjednaná mezi svazy spořitelen a organisacemi úředníků bank a spořitelen, a zdůrazňuje, že obec spořitelnu nevydržuje a nemá podílu na jejím výtěžku. Všecky tyto momenty, ač stěžující si pojišťovna již během řízení správního svůj odchylný názor hájila, žal. úřad nechal nepovšimnuty a spokojil se odůvodněním, že zřízení spořitelny bylo dle stanov obcí d-ské za jejího ručení povoleno, jsa zřejmě mylného právního názoru, že tyto okolnosti — vlastnost zakladatelky a ručební závazek — jsou jedině rozhodnými pro vyřešení sporné otázky, zda obec D. jest zaměstnavatelkou jmenovaných zaměstnanců spořitelních.
Z těchto úvah dospěl nss ke zrušení nař. rozhodnutí podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 8175. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 263-265.