NPD documents search: České právo, 16 (1934)

Č. 7047.

Spolkové právo. — školství: * I. K rozpuštění spolku podle § 113 úst. listiny stačí, jestliže činnost spolku objektivně porušuje veřejný pokoj a řád. — II. Může býti důvodem rozpuštění spolku, že udílí * soukromé vyučování jazykem německým dětem národnosti neněmecké?
(Nález ze dne 24. ledna 1928 č. 1327).
Prejudikatura: Boh. A:1397/22, 1952/23 a j.
Věc: Spolek »Ortsgruppe K. des Deutschen Kulturverbandes« v K. (adv. Dr. Ludv. Krieg) proti ministerstvu vnitra o rozpuštění spolku.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím zamítnuto bylo odvolání stěžujícího si spolku z výměru zplnomocněného komisaře čsl. republiky pro Ratibořsko z 15. srpna 1924, jímž byl stěžující si spolek podle § 24 zák. z 15. listopadu 1867 č. 134 ř. z. a § 113 úst. listiny úředně rozpuštěn, poněvadž tento nepolitický spolek rozvíjel činnost politickou, čímž překročil stanovami určený obor své působnosti a porušil tak veřejný řád. Pojednávaje o stížnosti do rozhodnutí toho podané, řídil se nss těmito úvahami:
Žal. úřad vychází ze skutkového zjištění, že k žádosti některých rodičů obrátila se stěžující si odbočka v r. 1923 na ústřední svaz »Deutscher Kuburverband« v Praze se žádostí, aby do K. vyslal něm. učitele, kteří by v obci té, v níž není něm. školy veř., dítkám jmenovaných rodičů udíleli domácí vyučování v jazyku něm., že ústř. svaz žádosti té vyhověl a do K. vyslal několik něm. učitelů, že pak do tohoto soukr. vyučování bylo přijato mimo jiné také 48 dítek, jež jsou národnosti české (moravské), že zápis těchto dítek do něm. vyučování provedl jednak předseda odbočky K. a zapisovatel Sl., jednak oni něm. učitelé, tito pak na jméno odbočky, a že osobám těmto při provádění zápisu musilo býti známo, že jde o děti národnosti moravské. — V této činnosti odbočky, t. j. v opatřování něm. domácího vyučování pro děti národnosti moravské a v přijímání jich do něm. vyučování spatřuje žal. úřad snahu po germanisování jich, kterouž uznává za činnost politickou. Poněvadž pak stěžující si odbočka podle svých stanov jest spolkem nepolitickým a má za účel podporovati snahy po udržení a výchově národnosti jen ohledně dětí německých, spatřuje žal. úřad v činnosti její překročení stanov, a to vzhledem k vyvíjení činnosti politické překročení takového rázu, jež porušuje veř. řád ve smyslu § 113 úst. listiny. Stížnost označuje sice ve svém úvodu rozhodnutí žal. úřadu za nezákonné, poněvadž stěžující si spolek prý nepřekročil nikterak svoji působnost stanovami vymezenou, nevyvíjel činnost politickou a tudíž v žádném směru neporušil veř. pokoj a řád. Toto svoje všeobecné tvrzení provádí však stížnost ,(§ 18 zák. o ss) v odstavcích hned po té následujících jen s toho hlediska, že tvrdí, že vyučovány byly jen děti německé národnosti, takže shora uvedené všeobecné výtce lze rozuměti jen tak. že stížnost ve vyučování dětí německé národnosti nespatřuje porušení stanov činností politickou, a tedy porušení veř. pokoje a řádu. Dále je pravda, že stížnost v dalším kontextu označuje jako »přímo nepochopitelné, jak mohl býti porušen veř. pokoj a řád tím, že st-lka opatřila vhodné učitelské síly německým rodičům ...« I tu vytýká tedy stížnost jenom, že vyučování německých dětí nebylo porušením veř. pokoje a řádu. To však nař. rozhodnutí ani netvrdí, spatřujíc naopak porušení veř. pokoje a řádu pouze v tom, že spolek opatřoval domácí vyučování dětem neněmeckým. Proti zásadnímu nazírání, že by organisování soukr. německého vyučování neněmeckých dětí nemohlo znamenati porušení veř. pokoje a řádu, dle toho, co právě řečeno, stížnost námitky neformuluje. Nemá proto nss důvodu, aby správnost právního názoru, na němž jest nař. rozhodnutí v tomto směru vybudováno, přezkoumával.
V dalším vytýká stížnost nař. rozhodnutí nezákonnost proto, že není správné tvrzení úřadu, jakoby vyučování bylo bývalo udíleno také dětem národnosti jiné než německé, — Dle toho je předmětem sporu, zda úřad právem vyslovil, že soukr. něm. vyučování v K. se udílelo také dětem jiným než německým. Otázka, jaké národnosti příslušely tyto děti, jest otázkou skutkovou. Stejně judikuje nss ustáleně (srovn. na př. nál. Boh. A 1397/22, 1398/22 a j.) ve příbuzné materii, totiž v případech aplikování předpisů § 20 mor. zák. o zřizování škol ve znění zák. z 27. listop. 1905 č. 4 z. z. mor. z r. 1906. Úsudek úřadu o národnostní příslušnosti dětí nemůže tudíž nss přezkoušeti po stránce meritorní, nýbrž může závěr, ke kterému úřad dospěl, zkoumati toliko s hlediska § 6 odst. 2 zák. o ss.
Žal. úřad dospěl k svému úsudku o národnosti dětí úředním šetřením, jehož výsledky jsou ve správních spisech uloženy a při ústním veř. líčení byly předneseny. Stížnost po této stránce především vytýká, že rodiče dětí, o něž jde, se vždy přihlašovali za Němce a při opětném šetření, konaném na popud Ústředí spolku při této přihlášce setrvali. Vychází tedy stížnost z právního názoru, že pro určení národnosti určité osoby je rozhodno její subjektivní prohlášení. S tímto názorem však souhlasiti ne lze. Naopak trvá nss i v tomto případě na názoru, který zastává konstantně svojí judikaturou v případech obdobných, totiž jak při zjišťování národnosti v řízení dle cit. § 20 cit. mor. škol. zák,, tak při provádění zák. o sčítání lidu (srovn. na př. Boh. A 1952/23), že ke zjištění národnosti určité osoby nestačí subjektivní její prohlášení, nýbrž že úřad je oprávněn a povinen národnost zjišťovati podle různých znaků objektivních, jako jsou na př. národnostní původ, výchova školská a domácí, obcovací jazyk v rodině, v povolání a ve veř. stycích společenských, četba, činnost v různých organisacích politických a kulturních a pod. a že úřad může dospěti při svém šetření také k výsledkům, lišícím se od subj. prohlášení strany, pakli ovšem úchylka taková je jinakými výsledky šetření podepřena. — Tímto způsobem úřad také — jak ze správních spisů je patrno — při svém vyšetření národnostní příslušnosti dětí, resp. rodin jejich postupoval.
Stížnost ovšem vytýká, že o tomto domnělém zjištění nebyli vyslechnuti ani soukromí učitelé ani funkcionáři spolku tak, aby se mohli o něm vyjádři ti a výsledky průvodního řízení uvésti na pravou míru. Tím vytýká stížnost podstatně, že úřední šetření o národnosti dětí se dělo bez účasti stěžujícího si spolku a že výsledky tohoto šetření nebyly spolku sděleny. Takto formulovanou námitku však stěžující si odbočka ve svém min. rekursu nevznesla, pravíc tam toliko, že něm. učitelům nebylo možno konati šetření o národnosti dotyčných rodičů, takže se musili spokojí ti s jejich prohlášením, že jsou něm. národnosti, tím spíše, když toto prohlášení se shodovalo s údajem, který rodiče učinili o své národnosti při sčítání lidu, kteréžto přiznání nebylo vůči stranám pro- hlášeno za nesprávné. Těmito vývody nevytýkal však min. rekurs to, co obsahuje shora zmíněná výtka stížnosti. Žal. úřad neměl proto příčiny zabývati se věcí s hlediska stížností nyní vytýkaného a nemohl se proto také nss podle § 5 svého zák. uvedenou námitkou meritorně zabývati.
Je-li tomu tak a není-li tu pak přípustné výtky stížnosti, že šetření úřadu o národnosti uvedených dětí se stalo způsobem vadným, pak musil také nss, — který neshledal ani vad, k nimž bylo by mu z moci úřední přihlížeti, — podle zásady vyslovené v § 6, odst. 1 zák. o ss, vycházeti z téhož skutkového závěru, z jakého vycházel žal. úřad, totiž z toho, že řada dětí, jimž bylo udíleno soukr. vyučování něm., národnosti něm. nebyla.
Jeví se tedy námitka stížnosti, že vyučování omezeno bylo na děti něm., bezdůvodnou a zbývá soudu již jenom zabývati se další námitkou, že totiž stěžující si pobočka nevěděla o tom, že jde o děti národnosti ne německé. Touto námitkou vytýká tedy stěžující si spolek nedostatek subj. zavinění na tom, že nastal stav, který úřad pokládá za porušení veř. pokoje a řádu ve smyslu § 113 úst. listiny. Nss však má za to, že podle znění § 113 úst. listiny, dle něhož spolek může býti rozpuštěn jen, když jeho činností byl porušen veř. pokoj a řád, stačí k rozpuštění spolku, jestliže objektivně činnost spolku veř. pokoj a řád porušuje, aniž by bylo zapotřebí dokázati subj. zavinění na straně spolku nebo jeho funkcionářů. Jelikož pak stížnost — jak uvedeno shora — nevytýká, že by organisace vyučování dětí neněmeckých v jazyku něm. nemohla tvořiti porušení veř. pokoje a řádu, a jelikož dále nss dle toho, co řečeno, musí vycházeti z toho, že ono vyučování bylo udíleno dětem neněmeckým., shledal stížnost i v tomto bodu bezdůvodnou a zamítl ji.

Citace:

č. 7047. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 224-227.