NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8509 —
Č. 8509.

Policejní právo trestní. — Právo shromažďovací (Slovensko): I. Policejní komisařství v Prešově je příslušno souditi jako policejní trestní soud o přestupcích práva shromažďovacího. — II. Kterými předpisy je na Slov. upraveno stíhání přestupků proti právu shromažďovacímu? — III. V policejním řízení trestním může rozsudek vynésti jen ten policejní soudce, který věc při hlavním líčení projednával. — IV. O kriteriích schůze jakožto veřejné. — V. Policejní soud trestní může se v rozsudku opírati pouze o důkazy při líčení provedené a uvedené.
(Nález ze dne 19. března 1930 č. 4464.)
Věc: Mikuláš B., Hana Sz., Alžběta G. a Alžběta Šp. v Prešově proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska o trestní nález.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Přednosta bezpečnostního oddělení v P. oznámil dne 12. března 1926 policejnímu komisařství tamtéž, že při rozpuštění nedovolené schůze, odbývané dne 11. března 1926 u příležitosti »Mezinárodního dnu žen« v dělnickém domě v P., zjistil, že na této schůzi řečnila tajemnice H., kteráž na jeho dotaz, jaká se to schůze odbývá, odpověděla, že jest to členská schůze. Zároveň učinil oznámení na předsedu komunistické strany v P. Mikuláše B., kterýž se této schůzi zúčastnil a její odbývání povolil, ač jako předseda měl o tom vědomost, že schůze nebyla povolena. Při úředním zakročení ohražoval prý se Mikuláš B., křiče, že dělnický dům jest jejich, že oznamovatel nemá práva schůzi rozpustiti, že schůze není veřejná. Dále oznámil Alžbětu Š., Alžbětu G. a Annu Sz., kteréž seděly u předsednického stolu a zúčastnily se nepovolené schůze. Schůzi navštívilo as 250 až 280 osob a asi 10 nedospělých dětí. Že vstup do schůze byl volný pro každého, vidno z toho, že schůze se zúčastnily děti a že v předsednictvu byla i Alžběta G., polská příslušnice. — Podle protokolu sepsaného dne 31. března 1926 byli u policejního komisařství v P. u přítomnosti policejního soudce Dra Lad. St. a zapisovatele Jabuka J. vyslechnuti: Mikuláš B., Hana Sz., Alžběta G. a Alžběta Š. Obviněná Zuzana H. byla slyšena dne 23. dubna 1926 u polic, ředitelství v Bratislavě.
Na to uznalo policejní komisařství v P. jako I. stupňová policejní vrchnost pro přestupkové záležitosti Mikuláše B., Hanu Sz., Alžbětu G., Alžbětu Š. a Zuzanu H. vinnými, že dne 10. března 1926 o 20.40 hod. odbývali v P. v dělnickém domě bez úředního povolení veřejnou schůzi, pokud se týče této se činně zúčastnili, čímž dopustili se přestupku proti nař. býv. uh. min. vnitra z 13. února 1898 č. 766 pres. a z 30. září 1913 č. 7430 pres.; všichni byli odsouzeni k různým trestům.
Z rozsudku toho podali všichni odsouzení odvolání, jemuž župní úřad v Košicích jako II. stupňový policejní trestní soud nevyhověl. — — — — — — Č. 8509 —
Z II. stupňového rozsudku dovolali se všichni odsouzení min.-a pro Slov., jež nař. rozhodnutím druhostupňový rozsudek župního úřadu v nenapadnuté části ponechalo netknutý, v napadnuté části však odvolání odmítlo.
Nss uvážil o stížnosti toto:
St-lé namítají předem, že řízení v I. stupni nevedla příslušná a zákonná vrchnost. Podle § 1 pol. trest. řádu, vydaného na základě zák. čl. XX:1901, měl v prvém stupni jednati okresní náčelník nebo jeho zástupce (jenž nastoupil na místo služného) a nikoliv policejní soud. Na tom nemůže nic měniti ustanovení § 2 zák. čl. 165/20, kde taxativně jsou vypočteny věci patřící do kompetence policejních komisařství; přítomná věc mezi záležitosti ty nepatří a nemůže ani patřiti, ježto jest nepřípustno, aby táž vrchnost, která jest povolána kontrolovati a která také v daném případě zamezila a rozpustila schůzi, současně soudila v této záležitosti, nehledíc k tomu, že jest vyloučeno, aby táž vrchnost, která rozpustila schůzi, v rozsudku svém ustálila, že spáchala trestný čin nebo že zneužila své úřední moci. Námitce této nemohl nss přisvědčiti.
Jest sice pravda, že podle § 1 nař. býv. uher. min. vnitra a býv. uher. min. sprav. č. 65000 z roku 1909 ve věci jednotné úpravy policejního trestního řízení (policejní trestní řád), vydaného na základě § 28 zák. čl. XXXIV:1897 a § 22 zák. čl. XX:1901, vykonávají v záležitostech přestupkových, odkázaných do pravomoci policejních trestních soudů (§ 2), trestní soudcovskou moc ve smyslu §§ 13, 15 a 16 zák. čl. XX:1901, jednajícího o zjednodušení správního řízení, v prvé instanci: 1. v malých a velkých obcích vrchní slúžný, resp. slúžný a 2. v městech s regul. magistrátem a s právem municipálním policejní kapitán, resp. jeho náměstek, a jsou-li zaneprázdněni, úředník magistrátní k tomu zmocněný.
Jest dále pravda, že město Prešov jako město s regul. magistrátem bylo na základě zák. č. 210/20 vl. nařízením č. 275/22 (§ 4) přeměněno na velkou obec, takže zásadně platilo by stran kompetence polic. trest. soudu ustanovení § 1 odst. 1 č. 1 pol. trest. řádu. Než na základě zák. č. 165/20 bylo zřízeno vyhláškou min. vnitra č. 183/20 v městě Prešově policejní komisařství, do jehož působnosti spadají mimo jiné dle § 3 čl. 12 cit. vyhlášky i záležitosti trestního soudnictví o přestupcích přikázaných policii dle zákona trestního a záležitosti trestního soudnictví o věcech přikázaných adm. polic. vrchnostem.
Předpisy o stíhání přestupků proti právu shromažďovacímu jsou pro území Slov. upraveny nařízeními býv. uher. min. vnitra z 13. února 1898 č. pres. 766 a ze 30. září 1913 č. pres. 7430, pokud se týče nařízením min. pro Slov. ze 6. června 1920 č. 34 (4916 pres.). Podle těchto předpisů přísluší posouzení označených přestupků do působnosti správních úřadů jako policejních trestních soudů.
Z uvedeného se podává, že policejní komisařství v Prešově bylo příslušno, aby jednalo a soudilo jako policejní trestní soud o přestupcích práva shromažďovacího na podkladě shora uvedených norem a nikoliv — Č. 8509 —
vrchní slúžný, resp. slúžný, nebo okresní náčelník nebo jeho zástupce, jak tvrdí stížnost.
Tomu neodporuje okolnost, že úředník tohoto polic. komisařství intervenoval při schůzi a tuto rozpustil, ježto podle § 3 č. 5 vyhl. min.-a vnitra č. 183/23 spadají do oboru působnosti tohoto polic. komisařství i záležitosti spolkové a shromažďovací, kteréž záležitosti opatřuje komisařství nikoliv jako policejní trestní soud, nehledíc k tomu, že pro obě řízení platí různé předpisy a obzvláště pro záležitosti č. 5 § 3 cit. vyhlášky nikoliv policejní trestní řád.
St-lé namítají dále, že v polic. trest. řízení platí právní pravidlo, že jen ten trestní soudce může vydati rozsudek, který věc sám při hlavním líčení pojednával. V této věci však nebyl v I. stupňovém řízení správce polic. komisařství vůbec přítomen při výslechu obžalovaných, nýbrž věc vedl asistent K., načež st-lé byli postaveni před správce polic. komisařství, který vyhlásil rozsudek. Též zjištění, že výtka v bodě tomto učiněná jest nepravdivá, jest protizákonné, ježto nestačí se prostě odvolati na zprávu dotčeného úředníka, nýbrž třeba straně poskytnouti možnost, aby své právní stanovisko dokázala.
Výtku tuto činili st-lé již v řízení odvolacím a dovolacím. Nicméně nenavrhli ani v řízení tomto ani ve stížnosti k nss-u důkazů o správnosti tohoto tvrzení, nýbrž spokojili se prostým prohlášením, že udání úřadu, že projednával věc trestní soudce, jest nepravdivá. Protidůkazu nenabídli ani tehdy, když jim v II. stupňovém rozsudku bylo sděleno, že podle protokolu o I. stupňovém jednání a podle zprávy polic. komisařství vedl jednání polic. soudce Dr St. a nikoliv asistent K. Ze správních spisů jest pak patrno, že byli st-lé B., Hana S., Alžběta G. a Alžběta Šp. slyšeni dne 31. března 1926 polic. trestním soudcem Drem St. u přítomnosti zapisovatele Jakuba J. Jejich protokolární výpovědi byly jim podle poznámky v protokolech přečteny a jimi vlastnoručně po schválení podepsány. Protokol a rozsudek I. stupňovaný jest též podepsán správcem polic. komisařství jako polic. trest. soudcem Drem St. Ve zprávě z 12. srpna 1926, řízené k župnímu úřadu v Košicích, oznamuje pak polic. komisařství v Prešově, že záležitost st-lů projednával správce polic. komisařství jako polic. soudce osobně a nikoliv, jak tvrdí st-lé v odvolaní, asistent K. Dospěl-li žal. úřad za tohoto stavu věci k přesvědčení, že námitka vznesená st-li v tomto směru není pravdivá, nelze tvrditi, že by závěr tento spisům správním odporoval a nebyl logickým (§ 6 zák. o ss.). Ale pak jest námitka tato bezdůvodná.
St-lé namítají dále, že zjištění, že jde o veřejnou schůzi, jest protizákonné. St-lé nabídli prý důkaz o opaku. Jizba, kde se schůze odbývala, stačí asi na 60 lidí a vedla se presenční listina, do které policie mohla nahlédnouti. Než úřad na důkazy ty nevešel, čímž porušil prý právo obžalovaných na obhajobu. Ani tuto námitku nelze uznati důvodnou.
V rozsudcích jest obšírně vyloženo, jak úřady dospěly k přesvědčení, že šlo v daném případě o veřejnou neohlášenou schůzi a že se jí st-lé — Č. 8509 —
zúčastnili. St-lé potírají názor ten ve stížnosti jen poukazem na to, že schůze se odbývala v uzavřené místnosti, kam se vejde 60 lidí, a že se vedla presenční listina, která byla úřadu k disposici, k níž však nevzal zřetele. Náměty tyto nemohou samy o sobě vyvrátiti závěr žal. úřadu, že šlo o veř. neohlášenou schůzi, ježto i takováto schůze může býti odbývána v uzavřené místnosti, kam se vejde as 60 lidí, pokud jest přístup dovolen i cizím osobám. Taktéž okolnost, že se vedla presenční listina, sama o sobě nevylučuje ještě nutně, že by odbývaná schůze musela býti v takovém případě neveřejnou. Úřad měl po ruce hlášení intervenujícího orgánu a výpovědi obviněných. Dospěl-li proto k názoru, že schůze se zúčastnil velký počet osob, že měli ke schůzi přístup i cizí státní příslušníci (obviněná G. jest polskou příslušnicí, což stížnost sama nepopírá), pak nelze seznati, že by závěr úřadu byl nesprávným a že by spisům odporoval. — — —
Bezdůvodná jest též námitka stížnosti, že st-1 Mikuláš B. nebyl vůbec na schůzi přítomen, ježto to byla ženská schůze. Jen náhodou prý se zdržoval v domě, kde jest oddělení sekretariátu komunistické strany. Až když slyšel, že přišla policie a rozpustila ženskou schůzi, šel prý tam, aby věděl, oč jde. Schůze samé se nezúčastnil, a nelze proto uznati, že se schůze zúčastnil, jak to praví III. stupňový rozsudek.
Žal. úřad dospěl k přesvědčení, že popírání st-le B., že se schůze vůbec nezúčastnil a že o jejím odbývání neměl vůbec vědomosti, neodpovídá skutečnosti, na podkladě udání spoluobviněné G., úředního hlášení intervenujícího úředníka a okolnosti, že st-1 jest předsedou komunistické strany v Prešově a že zodpovídá za robotnický dům.
Správní úřady a i trestní policejní soud podle § 154 atd. pol. trest. řádu může se opírati v rozsudku pouze o důkazy při líčení provedené a uvedené. To se v daném případě podle spisů stalo. Hodnocení důkazů děje se podle volné úvahy. Nss může hodnocení takové přezkoumati jen s hlediska § 6 zák. o ss, totiž jen z důvodů formálních. — — —
Stížnost namítá konečně, že nebyla zachována právní pravidla o vyměření trestů a zjištění přitěžujících okolností. St-lky H. Sz., Alžběta G. a Alžběta Š. nebyly vůbec nikdy trestány. Nemohl proto rozsudek právně vžiti za prokázáno, že trestány byly. Nebylo lze ani jako přitěžující okolnost vzíti, že »přestupky proti veř. pořádku tohoto druhu jsou v Prešově předáky komunistické strany opětovně páchány«. Padá-li okolnost, že byly jmenované st-lky trestány a shora uvedená přitěžující okolnost, pak nelze uložiti trest, jak se stalo. Ani této námitce nelze dáti za pravdu.
Že by st-1 B. nebyl již dříve býval trestán, stížnost sama netvrdí. Že by st-lky Alžběta G. a Alžběta Š. byly bývaly trestány, nevzal za podklad svého rozhodnutí ani I. ani II. ani III. stupňový rozsudek. Naopak prvostupňový rozsudek i nař. rozhodnutí vycházejí se stanoviska, že obviněné G. a Š. ještě trestány nebyly. Jen stran st-lky Sz. nalezl úřad, že byla již trestána. Zjištění toto odpovídá však spisům správním.

Citace:

č. 8509. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 561-564.