Ještě k českobrodské vraždě ze žárlivosti.

V číslech 9. a 10. „Soudní Síně“ referovali jsme podrobně o porotním přelíčení proti dcerušce českobrodského hostinského Marii Brožové, která střelila na svého milého Rudolfa Křepínského a přivodila tak jeho smrt. Je dosud v paměti ono martyrium, které bylo dívce vytrpět od jejího milence Rud. Křepínského, syna pensionovaného poštmistra a majitele realit v Č. Brodě, který dívku, když ji úplně využil, pak zavrhl a jednal s ní surově.
Za onoho líčení vyšlo najevo, že to byla matka Křepínského, která radila Marii Brožové, když otěhotněla, aby si dala pomoci, a také jí za tím účelem poslala do Prahy a dala jí peníze.
Pro tento delikt zodpovídala se minulý týden Marie Křepínská před senátem, jemuž předsedal vrch. rada Lev. Obecenstvo bylo právem zvědavo na tuto paní, která tehdy, kdy její syn měl s Brožovou známost, se vyjádřila, že její syn musí vyženit aspoň 200 000 Kč a že Brožová pro něho není. Paní Křepínská svému synu tehdy dovolovala známost s Marií Brožovou, ale dívala se na tento synův poměr tak, že dívka je dobrá mladému pánu Křepínskému právě jen jako poměr, jaký tací pánové mívají, než se ožení, obyčejně se služebnými. Proto tedy byla paní Křepínská ochotna pomoci Marii Brožové, aby syn se nedostal do nemilé situace a aby pak i dále mohl dívky používat.
Bylo to v r. 1923, kdy paní Křepínská, když od svého syna zvěděla, že jeho milenka je těhotná, dala si Brožovou pozvat do parku a tam jí řekla, že se ta věc musí srovnat. A pak Strana 153.
přímo dívce navrhla, aby jela do Prahy a dala si pomoci — jak je známo z porotního líčení s Brožovou. A nabídla dívce k tomuto účelu také peníze. Když se dívka nemohla k takovému činu odhodlat, tu paní Křepínská jí řekla: „To tak dnes dělají všecky, kam by se došlo, kdyby všecko se hrálo tak úzkostlivě.“
Ze soudních spisů o případu Marie Brožové je zjištěno, že paní Křepínská se tehdy k tomuto činu doznala. Přiznala, že Marii Brožovou naváděla k cestě do Prahy a že jí dala 1000 Kč na zaplacení lékaře za nedovolený zákrok. Nyní však paní Marie Křepínská popírala, že by byla slečnu Brožovou naváděla k onomu zákroku. Praví: „On, syn, byl uzavřený, s ničím se mi nesvěřoval.“
A předstupuje Marie Brožová. Je jednoduše, ale vkusně oblečena už podle jarní módy, na živůtku má kytičku fialek. V bledém obličeji jsou znaky utrpení a prudké, neústupné a snad i démonické povahy. Vypadá starší, než je, a to je zcela pochopitelno — po tom, co bylo.
„Vy jste Marie Brožová, 24letá, z Českého Brodu. Byla jste nedávno souzena před porotou...“
„Ano.“
„Proč?“
„Pro ten případ.“
„To nám musíte říci, pro jaký případ!“
Svědkyně tiše a zastřeným hlasem odpovídá: „Že jsem střelila na Křepínského.“
„Kde žijete teď?“
„U rodičů.“
„Máte svědčit o tom, že vás Marie Křepínská naváděla k tomu, abyste se zbavila následků těhotenství a že vám dala k tomu účelu peníze. Zákon vzhledem k tomu, že výpovědí mohla byste po případě i sobě způsobiti hanbu, anebo výpověď vaše mohla by míti za následek, že by třeba proti vám znovu mohlo býti zavedeno šetření, dává vám právo, vzdáti se svědectví. Chcete tedy svědčiti?“
Opět tak tiše praví svědkyně: „Nepřeji si svědčit...“
Ta, které byl zastřelen syn, sedí na židli; má nepříjemné oči, pohled panovačný a takový, který studí; nemá asi přítelkyň. A před ní stojí ta, která jí zabila syna. Obě ženy se chrání na sebe byť jen pohlédnout. Ale Marie Brožová učinila, co mohla. Ačkoliv v jejím srdci nemůže býti lásky k obžalované, snad ani k celému světu, který jí nedal prožít mládí a první lásku šťastně a radostně, přece prokázala matce toho, s nímž tak krůtě zúčtovala, značnou službu.
Senát odchází k poradě. Tu přichází i starý manžel obžalované paní Křepínské, líbá ji a hladí. Je to pěkné; jsou to evangelíci, lidé s vyspělou rodinnou a kulturní tradicí.
A pak senát paní Marii Křepínskou osvobozuje, jelikož jediná svědkyně, která tu padá na váhu, vzdala se svědectví.
Víme, že senát rozhodl přesně podle zákona; pak ale bylo zbytečno hájiti Křepínskou tak zvláštním způsobem, jak to učinil její obhájce Dr. Bouček, který končil svou obhajobu slovy, že obžalovaná zaujímá v Českém Brodě význačné společenské postavení, že vystupuje v nejlepší tamní společnosti a proto tedy má býti osvobozena...
Případ Marie Brožové je tedy skončen úplně. Dívce z její první lásky a z jejího mládí zůstala jen ta kytička fialek. Stačí to k novému životu? —ý.

Citace:

Týdenní schůze. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1911, svazek/ročník 20, číslo/sešit 1, s. 92-92.