Umluvena-li při koupi mouky cena, převyšující nejvyšší úředně stanovenou cenu, jest celá kupní smlouva neplatná.


Důvody:
Nesprávné právní posouzení věci spatřuje žalobcovo dovolání v tom, že odvolací soud pokládá kupní smlouvu uzavřenou mezi spornými stranami jedině a pouze proto za neplatnou, že ujednaná kupní cena za žitnou mouku byla vyšší nežli bylo stanoveno ministerským nařízením ze dne 28. listopadu 1914, č. ř. z. 325, resp. vyhláškou, c. k. místodržitele pro království České ze dne 6. prosince 1914, č. 349,207, zvláště když ani ministerské nařízení, ani vyhláška místodržitelství neobsahují žádného ustanovení, dle něhož při překročení nejvyšší ceny byla by celá kupní smlouva neplatná; smlouva jest prý tedy platnou, jen nesmí žalovaná žádati na žalobci žádné vyšší kupní ceny, nežli úředně určenou nejvyšší cenu.
Tento názor jest nesprávný; z toho, že zmíněné ministerské nařízení, resp. vyhláška místodržitelství vydaná prováděním nařízení toho, neprohlašují kupní smlouvu, uzavřenou s překročením stanovených nejvyšších cen, výslovně za neplatnou, neplyne ještě dovolenost, případně platnost takové smlouvy. Neboť neplatnost kupní smlouvy vyplývá z jiných předpisů občanského práva. Dle §u 878. obč. z. nemůže býti předmětem platné smlouvy, co nemůže býti plněno, co jest přímo nemožným neb nedovoleným. Výraz »předmět« má zde týž význam, jako výraz »obsah«, takže obsahem platné smlouvy může býti jen to, co může býti plněno, není přímo nemožným neb nedovoleným. Dle §u 1054. obč. z. nesmí pak býti kupní cena u kupní smlouvy ani neurčitá, ani nesmí odporovati zákonu. Obsahem kupní smlouvy, na jejímž základě se žalobce domáhá dodání 52 1/2 q žitné mouky, byly prodej a dodávka právě zmíněného množství žitné mouky v 70 pytlech po 75 kg. za určitou kupní cenu, totiž za 53,5 K z a 1 kg. Tato smlouva jest smlouvou úplatnou dvoj- strannou, souhlasná vůle obou stran musí se týkati jak prodaného předmětu, tak i smluvené kupní ceny. Tato kupní cena nesmí se dle §u 1054. obč. z. příčiti zákonu. Ačkoli pak vyhláškou c. k. místodržitele pro království České ze dne 6. prosince 1914, č. 349,207, č. zem. zák. pro Čechy 69, jež byla v platnosti v době uzavření smlouvy a vydána byla prováděním nařízení ministra obchodu ze dne 28. listopadu 1914, č. ř. z. 325, vydaného na základě cís. nař. ze dne 10. října 1914, č. ř. z. 274, v dohodě s ministerstvy orby a vnitra ohledně stanovení nejvyšších cen pro obilí a mouku, byla pro velkoobchod (a o takový běží jen dle §u 3. ministerského nařízení, ježto smlouva dodací byda uzavřena mezi výrobcem a obchodníkem) v království Českém stanovena nejvyšší cena za žitnou mouku obnosem 46 K za jeden metrický cent a na překročení nejvyšších cen byl §em 9. citovaného ministerského nařízení stanoven trest peněžité pokuty neb vězení, ujednaly sporné strany již zmíněnou dodací, smlouvu, určivše kupní cenu obnosem 53,5 K za 1 q. Toto určení kupní ceny, zákazu odporující, nečiní toliko bezúčinnou onu část úplaty, jež smluvena byla nad úředně stanovenou nejvyšší cenu, nýbrž má dle §u 878. obč. zák. a dle §u 1054. obč. z. v zápětí neplatnost celé kupní a dodací smlouvy, jako příčící se zákazu, a nemohou se z ní žádnou a proti žádné z obou stran smluvních vyvozovati nějaká práva neb nějaké závazky. Že překročení nejvyšší ceny nemůže míti pouze za následek, že by prodatel nebyl toliko oprávněn, žádati onu část ujednané kupní ceny, jež převyšuje nejvyšší cenu, jde mimo to na jevo též z toho, že smluvní vůle obou stran musí býti souhlasnou jak ohledně předmětu koupě, tak i ohledně kupní ceny, a jest otázkou, zda-li by žalovaná, vystupující jako prodatelka, byla bývala ochotnou, prodati žalobci svou zásobu mouky za nejvyšší cenu. Na § 1174. obč. z. nelze se odvolávati, ježto žádná strana smluvní nedala dosud něčeho k uskutečnění nedovoleného jednání, což by ovšem dle tohoto ustanovení nemohla žádati zpět. Neboť následek, plynoucí z neplatnosti smlouvy, že se žalovaná nemůže státi povinnou ku dodání, nemůže se pokládati za něco, co bylo dáno k uskutečnění nedovoleného jednání. Stala-li se však kupní smlouva následkem překročení úředně stanovených nejvyšších cen bezpodstatnou, jest úplně lhostejno, jaké kupní a trhové ceny byly v době uzavřené kupní smlouvy obvyklé a za jakou kupní cenu žalovaná prodala žitnou mouku, jež jest předmětem sporu, někomu jinému.
(Rozhodnutí nejv. soudu ze dne 28. prosince 1915 č. j. Rv II 706/15/1.) —i—
Citace:
VESELÝ, X.. Důkaz pro věčnou paměť. Všeobecný slovník právní. Díl první. Accessio - Jistota žalobní. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1896, svazek/ročník 1, s. 402-404.