NPD documents search: Váž. civ., 6 (1924), sv. 2

Čís. 4499.

Na prozatímní správu (§ 158 ex. ř.) jest obdobně použíti předpisů o vnucené správě. Prozatímní správce jest oprávněn žalovati na vyklizeni nemovitosti toho, kdo ji neoprávněně drží.
(Rozh. ze dne 29. prosince 1924, Rv I 1824/24.)
Žalobě, jíž domáhal se prozatímní správce (§ 158 ex. ř.) na třetí osobě vyklizení vydraženého mlýna, bylo vyhověno soudy všech tří stolic. Nejvyšší soud uvedl v otázce, o niž tu jde, v
důvodech:
Dovolatel spatřuje nesprávné právní posouzení sporné věci v tom, že prozatímní správce vydražené nemovitosti nebyl oprávněn podati žalobu, nýbrž že k tomu oprávněna byla jedině vydražitelka, a že, čeho se žalobce domáhá v rozepři, mohlo býti dosaženo pouhým návrhem v exekučním řízení, totiž zavedením jeho v držbu jako prozatímního správce. Není tím podle č.§u 503 c. ř. s. uplatněný důvod opodstatněn. Prozatimní správa není exekucí (není vnucenou správou), nýbrž ochranným opatřením ku zajištění účastníků, ale při tom přece je soudní správou, při které ve příčině práv a povinností správcových dlužno užíti obdobně těchže předpisů jako při vnucené správě. Obdobně proto, poněvadž již nejde o exekuci, když uděleným příklepem vydražiteli dlužník přestal býti vlastníkem a tím vystoupil z celého řízení jako účastník. Účastníky přestali býti také ti, jichž práva zanikla udělením příklepu. Miní-li dovolatel, že, čeho se žalobce domáhá v rozepři, mohlo býti dosaženo pouhým návrhem v exekučním řízení, totiž zavedením jeho v držbu jako prozatímního správce, sluší uvésti, že by tímto způsobem nedosáhl žalobního cíle, poněvadž odevzdání nemovitosti správci děje se podle § 99 třetí odstavec ex. ř. jenom podle stavu dlužníku příslušejících práv držebních. Že by prozatímní správce nebyl oprávněn tuto žalobu podati, nedá se z předpisu § 109 ex. ř. odvoditi. Zákon vykonává v době mezi udělením příklepu a splněním dražebních podmínek vydražitelem na vydražené nemovitosti vzhledem k tomu, že příklepem přešlo vlastnictví už na vydražitele, jistý druh zadržovacího práva, ku ochraně účastníků a orgánem této ochrany je prozatimní správce (Strohal: »zur Lehre vom Eigentum an Immobilien« cit. v Neumannově komentáři k exekučnímu řádu v 2. pozn. str. 496 v §u 156). Aby tohoto účelu bylo dosaženo, nemůže býti zúžen podle §u 159 ex. ř. obor působnosti prozatimního správce v §§ 109—112 ex. ř. vytýčený potud, pokud je obdobné užití těchto předpisů při prozatimní správě podle povahy věci možné. To platí ovšem i ve příčině ochrany držebních a užívacích práv, jako je tomu v tomto případě.

Citace:

č. 4499. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 819-820.