Č. 6133.

Policejní právo trestní. — Administrativní řízení: I.* Přestupku § 11, věty 2. nař. č. 96/1854 dopouští se také ten, kdo způsobem tam uvedeným projevuje nechuť k státní formě republikánské. — II. * Ustanovení § 20 zák. na ochranu republiky (č. 50/23) nebylo derogováno ustanovení 2. věty §u 11 nař. č. 96/1854, stíhající demonstrativní jednání, kterým se projevuje »nechuť k vládě nebo nevážnost k jejím nařízením.«
(Nález ze dne 9. prosince 1926 č. 25562.)
Věc: Josef K. ve V. B. proti zemské správě politické v Praze o přestupek §u 11. nař. z 20. dubna 1854 čís. 96 ř. z.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nálezem osp-é ve S. byl st-l uznán vinným přestupkem § 11 cís. nař. z 20. dubna 1854 č. 96 ř. z., jehož se dopustil tím, že 17. července 1923 při hádce s domkařem Václavem D. pronesl hanlivý výrok o republice a byl odsouzen dle § 11 cit. nař. k pokutě 50 Kč, pro případ nedobytnosti do vězení 5 dnů; nař. rozhodnutím nebylo odvolání z toho nálezu vyhověno z důvodu, že výpovědí svědků jest prokázáno, že st-l dne ... při hádce s domkařem Václavem D. na místě veřejném pronesl výrok: »Ty jsi republikán soused? Na .... na takovou republiku!«, kterýmžto výrokem dal na jevo svůj odpor vůči státu čsl. Jest tedy v jeho jednání dána skutková podstata přestupku 2. věty § 11 cit. cís. nař. — — — —
Stížnost namítá, že ve smyslu cit. cís. nař. jest trestné pouze demonstrativní jednání projevující odpor proti vládě nebo nevážnost vůči jejím nařízením, tedy proti představitelům státní moci, nikoliv proti státu samému. V tomto směru nss uvážil, že výrazem vláda bývá označován nejen soubor orgánů státní moci, nýbrž i organisace této moci, t. j. státní forma sama. Po té stránce poukázati jest na terminologiii zákona trestního z r. 1852, který mluví jednak o orgánech vlády (§§ 300, 492), jednak o vládní formě (§§ 58 a 65 a). Jestliže cís. nař. č. 96 z r. 1854, časově trestnímu zákonu velmi blízké, užívá v § 11 výrazu »vláda« o sobě, jest odůvodněno míti za to, že tím zahrnuje oba pojmy svrchu vytčené, že tedy trestní sankci stanoví na demonstrativní projevování nechuti jak proti orgánům státní moci tak i proti vládní formě. Neshledal proto nss nezákonnosti v tom, jestliže žal. úřad také projev odporu proti republice jako vládní formě státu čsl. subsumoval pod trestní normu § 11 uvedeného cís. nařízení. Tento výklad jest ostatně také s patrným účelem a úmyslem předpisu toho v úplné shodě.
Stížnost dovozuje dále, že výrok st-li za vinu kladený mohl by zakládati jediné skutkovou podstatu přestupku § 20 zák. z 19. března 1923 č. 50 Sb., ohledně něhož však trestní řízení soudní bylo zastaveno.
Ani v tom nemohl nss dáti stížnosti za pravdu. Přestupku § 20 cit. zák., jehož trestání náleží ovšem soudům, dopustí se, kdo potupí jméno republiky. Ustanovením tím nebylo však po názoru soudu derogováno předpisu § 11 cís. nař. z r. 1854, jímž byl za delikt policejní prohlášen demonstrativní projev nechuti proti vládě t. j. jak bylo vyloženo, také proti vládní formě. Nelze zejména uznati, že by tento předpis byl s uvedenou trestní normou zák. č. 50 z r. 1923 v rozporu a že by tudíž podle § 41 zák. toho byl onen předpis § 11 cís. nař. z r. 1854 jen z části zrušen. Jestliže však vydáním zák. č. 50 z r. 1923 nepominula kompetence policejních úřadů k trestání činů, jež zakládají skutkovou podstatu přestupku cís. nař. z r. 1854, nemohl nss nalézti, že by nař. rozhodnutí bylo nezákonným proto, že trestní řízení soudní proti st-li zavedené pro přestupek § 20 zák. č. 50 z r. 1923, bylo zastaveno. — — —

Citace:

č. 6133. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 744-745.