NPD documents search: Všeobecný slovník právní, sv. 4

Sebevražda.

I. Čásť všeobecná.
Sebevražda jest vědomé, násilné usmrcení vlastního života. Motivy tohoto činu jsou rozličny. Statistika sebevražd dokazuje, že nejvíce případů sebevražd ve stavu nepříčetnosti se páše. To stává se tím, že pomatení zastře ducha anebo tím, že prudké a mocné dojmy působí na rozhodnutí sebevrahovo tou měrou, že zbaví ho úplně svobody v jednání. Sebevražda neschvalovala se nikdy, ať si nastala z jakýchkoli pohnutek; jest však naprosto nemravnou a zavržitelnou, zavdá-li k ní podnět neřest nebo zločin, má-li původ ve zbabělosti nebo slabosti, která nedovede odvrátiti nebo snésti neštěstí.
II. Sebevražda pojímala se v dobách starších jako delikt; podle církevního práva odpírá se úmyslnému sebevrahovi za trest křesťanský pohřeb; tolikéž nelze zaň konati slavnostní obřady (exekvie), nýbrž možno za něho sloužiti pouze tichou mši (viz Helferta str. 669), druhdy býval pokus sebevraždy trestán vězením a jinými tresty. Podle dnešního stavu zákonodárství upuštěno téměř ve všech státech — vyjímaje Angliii a Severní Ameriku — od trestání pokusu sebevraždy, protože, jak podotknuto, ve většině případů jest moment příčetnosti záhadný a protože dřívější ohledy církevní a náboženské v dnešním zákonodárství trestním již nerozhodují. Bývá namítána ještě otázka, zdali pomáhání nebo návod k samovražde někým jiným vzbuzený jest trestným. Herbst podotýká případně, že pomáhání nezbytně jest trestno a to jako zločin vraždy, vyzval-li sám usmrtivší se pachatele, aby vykonal na něm vraždu (§§ 4 a 134 tr. z.), nebo jako přečin proti bezpečnosti života, byla-li při sebevraždě poskytnuta pomoc, vražedný skutek však byl vykonán od usmrceného samého (§ 335 tr. z.).
III. Policejní opatření.
Ve příčině té platí následující ustanovení:
Pokud jeví se sebevražda jakožto častý účinek prudkého zmatení smyslů, trudnomyslnosti nebo zoufalosti a lze-li na člověku pozorovati známky takového stavu duševního, mají ti, u nichž se takový člověk zdržuje, bez meškání udati to příslušným úřadům bezpečnosti, aby nešťastník ihned byl odstraněn (úřední pouč. v záležitostech policejních a bezpečnostních ze dne 23. listopadu 1789, I. odd. a cirkulář pro Dolní Rakousy ze dne 14. července 1807). Na místo trestního zakročení při pokusu sebevraždy dejž politický úřad poučiti pachatele duchovním správcem nebo podle okolností dopraviti ho do veřejného ústavu léčebního nebo do jinakého bezpečí (cís. pat. ze dne 17. ledna 1850 č. 24 ř. z.). V případech, kdy nalezne se mrtvola neznámého člověka, budiž s oznámením vždy předložen zevrubný popis nalezené osoby a její příslušnost u sousedních obcí a ve zvláštní situaci budiž zavedeno pátrání po okolnostech, které zavdaly podnět k sebevraždě (výn. ze dne 19. června 1853 č. 174). Dřívější předpisy o pohřbívání samovrahův a o vyšetřovacím řízení, které po každé předcházelo, byly úplně zrušeny. V té příčině platí nyní v takových případech, co se týče pohřbu, nař. čl. XVI. cís. pat. ze dne 17. ledna 1850 č. 24 ř. z., že pohřbívání samovrahův má se díti v tichosti a na hřbitově, pro správní organy jako výlučná norma. Samo sebou se rozumí, že tím nebylo se nikterak dotknuto otázky o oprávněnosti církevních orgánů, chtějí-li pohřbení samovrahů na hřbitově doprovázeti obřadními úkony či chtějí-li výkon těchto obřadů odepříti (nař. min. vnitra ze dne 24. srpna 1873 č. 11627).
IV. Podléhá-li sebevrah pravomoci vojenské, budiž vyhledávací akt, pokud jej bez toho nesepíše vojenský úřad sám, vždy odevzdán příslušnému vojenskému úřadu, vedle toho však budiž také učiněno udání obsahující nejhlavnější události případu toho presidiu místodržitelství (nař. čes. místodrž. ze dne 10. března 1857 č. 1433). Co se týče sebevraždy spáchané vojenskými osobami, obsahuje vojenský služební řád podrobnější předpisy: Vždy musí předcházeti před ohledáním mrtvoly komisionelní pátrání po příčině samovraždy; pátrání po tom, nastala-li sebevražda ve stavu nepříčetném čili nic, konejž se jen tenkráte, je-li to nutno k posouzení nároků na zaopatření nebo na jinaké platy pozůstalým sebevrahovým. Samovrahovi budiž předepsaný vojenský kondukt (průvod) tehdy odepřen, vyhnul-li se zločinec k smrti odsouzený popravě sebevraždou; mrtvola zakopá se v noci a bez vojenského konduktu na místě zvláště k tomu ustanoveném; taktéž lze odepříti vojenský průvod, jestliže trestné jednání sebevrahovo, které sebevraždě předcházelo a s ní souviselo, způsobilo značné veřejné pohoršení (nař. okružní ze dne 22. června 1875 č. 1232).

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Sebevražda. Všeobecný slovník právní. Díl čtvrtý. Rabat - Švakrovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 4, s. 396-398.