NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 1

Č. 6543.

Známky: I. * Se zřetelem na předpis čl. 7 unijní smlouvy Pařížské v úpravě Washingtonské nelze uznati, že zákon ze 17. března 1921 č. 128 Sb. vztahuje se na známky šlechtitelských podniků cizozemských. — II. O podmínkách výmazu známky.
(Nález ze dne 12. května 1927 č. 9863). Prejudikatura: Boh. 621/20 adm.
Věc: Firma Zuckerfabrik K. W., dříve R. und G. A. G. v K. (adv. Dr. Jos. Sixta z Prahy) proti ministerstvu obchodu (min. r. Egon Málek) stran ochranné známky.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím nařídilo min. obch., opírajíc se o § 21 lit. d) zák. o známkách ochranných a §§ 11 a 12 zák. č. 128/21, výmaz ochr. známky zapsané pro stěžující si firmu u obch. komory v Praze pro semena řepná pod č. 20103.
O stížnosti proti tomu podané uvážil nss toto:
Námitce, uplatňující právo nabyté z osvědčení vydaného obch. komorou v Praze o tom, že známka, o niž jde, byla původně zapsána dne 27. července 1919, nelze přisvědčiti. Podle § 21 lit. d) známk. zák. provede se výmaz známky, jestliže neměla býti podle rozhodnutí min. obch. zapsána. Při posuzování otázky, zdali známka neměla býti zapsána, sluší podle zák. č. 65/13 hleděti ke všem zákonným překážkám zápisu, tedy zásadně i k předpisu §§ 11 a násl. zák. č. 128/21. Proti tomu nelze s úspěchem namítati, že nejde o původní zápis známky, nýbrž o pouhou jeho obnovu, neboť podmínky obnovení známky jsou, jak tento soud již v nál. Boh. 621/20 adm. vyslovil, tytéž, jako při zápisu původním. V daném případě stalo se však obnovení známky, o niž jde, roku 1922, tudíž v době, kdy již platil zák. č. 128/21, a nelze proto důvodně tvrditi, že žal. úřad nebyl v zásadě povinen a oprávněn k ustanovení tohoto zák. přihlédnouti.
Stížnost však obsahuje ještě výtky další, jichž smysl jest ten, že cizozemci mají podle mezinárodních smluv nárok na ochranu svých známek a tudíž i na zápis jich do známkového rejstříku. St-lka dovolává se tudíž smluv mezinárodních. Třeba že bližší odůvodnění této námitky nelze uznati případným — jmenovitě citace madridské úmluvy na daný případ zřejmě nedopadá —, nelze přece přes námitku tu přejíti, nýbrž nutno se jí blíže zabývati.
Podle § 32 známk. zák. jsou pro ochranu známek cizozemských podniků směrodatny smlouvy a konvence uzavřené s dotyčnými státy. Toto ustanovení nebylo §§ 11 a násl. zák. č. 128/21 změněno, naopak zákon tento se výslovně zákona známkového a jeho novel dovolává. Podle vyhlášky č. 364/21, uveřejněné v částce 85 Sb., vydané dne 10. října 1921, přistoupila republika čsl. k mezinárodní pařížské úmluvě o ochraně živn. vlastnictví v úpravě washingtonské. Nutno tudíž tuto smlouvu, jejímž kompaciscentem jest i Německo, považovati za součástku právního řádu republiky čsl. a nutno ji při posuzování daného sporu použíti, ježto jde nesporně o podnik cizozemský a to německý.
Podle čl. 7 cit. unijní smlouvy nemůže býti povaha výrobku, který má býti známkou opatřen, nikdy na překážku registraci známky. V daném případě uznal však žal. úřad na výmaz známky právě vzhledem k povaze výrobku touto známkou chráněného, totiž z toho důvodu, že jde o osivo nebo sáď, pro něž lze podle zák. č. 128/21 chrániti známky jen za dalších zvláštních předpokladů. Je-li však právním pramenem, pokud jde o cizozemce, cit. čl. 7 unijní smlouvy, nemůže podle tohoto ustanovení býti povaha zboží překážkou registrace. Vycházel-li tudíž žal. úřad v daném případě z opačného právního názoru a založil na něm nař. rozhodnutí, odporuje rozhodnutí platnému právnímu řádu, a bylo je proto zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 6543. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 825-827.