Č. 2917.

Vyvlastnění. — Administrativní řízení: I. Není porušením předpisu § 5, odst. 3 zák. o stav. ruchu č. 45/22, dá-li úřad odvolací k námitce rekurenta, shodné s námitkou vznesenou již v řízení před první stolicí podle § 5 zák., doplniti skutkovou podstatu neúplně zjištěnou. — II. Je podstatnou vadou řízení, byl-li znalec hospodářský, jehož slyšení bylo třeba, slyšen nikoli při šetření u přítomnosti stran a se strany úřadu rozhodujícího, nýbrž bez účasti stran a obecním úřadem, ač obec je vlastnicí vyvlastňovaného pozemku.
(Nález ze dne 28. listopadu 1923 č. 17 528).
Věc: Josef N. v U. proti zemské správě politické v Praze o vyvlastnění pozemku.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro vady řízení.
Důvody: Nálezem osp-é ve V. z 11. května 1922 vyvlastněna byla část parcely č. k. 66/4 v U. ve výměře asi 250 m2 ve prospěch st-le a to k rozšíření chléva, zřízení přístodoly, mlatu a kolny.
Vlastník pozemku vyvlastněného, obec U., podal z tohoto nálezu odvolání, v němž uplatněno zejména, že st-l Josef N. nepotřebuje své hospodářské budovy rozšiřovati, poněvadž má dva domky a může své pozemky obhospodařovati při domku č. 38, jehož hospodářské budovy úplně stačí. Josef N. chce však část jich obhospdařovati z domku č. 67 a proto chce při tomto domku zříditi hospodářské budovy a k tomu cíli půdu vyvlastňuje. V nevyšetření toho, potřebuje-li N. budov oněch, spatřovalo odvolání vadu řízení.
Když byla zsp dala šetření doplniti, vyhověla, přihlížejíc k ustanovení zákona z 25. ledna 1923 č. 35 Sb., podanému odvolání obce a zrušila nález I. stolice z důvodů, že vyvlastňovati lze pozemky jen pro stavbu nutných hospodářských budov drobného zemědělce. Dobrozdáním soudního znalce hospodářského však zjištěno, že žadatel nepotřebuje nutně stavěti hospodářské budovy a není tu tedy podmínky § 2 cit. zákona.
Stížnost podaná proti tomuto rozhodnutí namítá:
II. Nezákonným je, přihlížel-li žal. úřad k námitce vznesené teprve v odvolání; tím porušen předpis § 5, odst. 3. zákona z 27. ledna 1922 č. 45 Sb.
III. Vadným je řízení, poněvadž hospodářský znalec vyslechnut byl bez ingerence st-lovy a to obecním úřadem, tedy vlastně druhou stranou.
Uvažuje o této stížnosti veden byl nss těmito úvahami: — -— — ad II. Úřad I. stolice, vyvlastniv pro st-le na stavbu hospodářských budov plechu asi 250 m2 dle zákona o stavebním ruchu, vycházel zřejmě z předpokladu, že jde o stavbu nutných budov hospodářských když zákon jen pro stavbu takových nutných budov hospodářských vyvlastnění dovoluje.
Vlastnice vyvlastněné půdy, obec U., vytýkala v odvolání mimo jiné, že nebylo vůbec vyšetřováno, jde-li skutečně o takové nutné budovy hospodářské a vytýkala tím, že skutkové zjištění úřadu I. stolice v tomto směru je vadné, nemajíc ve spisech opory. Žal. úřad shledav výtku tu důvodnou, nařídil doplnění šetření za účelem zjištění, jde-li o stavbu nutných hospodářských budov či nikoli.
Neučinil tedy žal. úřad ničeho jiného, než že dal úřadem I. stolice neúplně zjištěnou skutkovou podstatu doplniti.
V tom nelze však shledati porušení ustanovení § 5, odst. 3. zákona o stav. ruchu, jak za to má stížnost, poněvadž tu nejde o novou námitku, teprve v odvolání uplatněnou, nýbrž o vyšetření a objasnění skutkového podkladu z něhož vycházela již prvá stolice, uznávajíc nutnou potřebu zamýšlených staveb ....
ad III. Žal. úřad opírá své zjištění, že nejde o nutné budovy hospodářské, o výpověď hospodářského znalce, slyšeného dodatečně dne 23. května 1923 u obecního představenstva v U. Již z § 5, odst. 2 vyplývá, že hospodářský znalec, je-li výslechu jeho zapotřebí, má býti slyšen při šetření na místě samém. Ze všeobecných zásad řízení správního pak plyne, že straně musí býti již v řízení administrativním poskytnuta příležitost, aby zaujala stanovisko k skutkovému zjištění úřadu a tedy i ku výpovědi slyšeného znalce. Že bylo výslechu znalce hospodářského potřebí, plyne z toho, že nař. výnos o tuto výpověď se opírá. Potom však měl býti vyslechnut při šetření u přítomnosti stran a takto měla st-li býti poskytnuta příležitost, aby k jeho výpovědi, jež tvoří podklad nař. rozhodnutí, zaujal stanovisko. Znalec, jak jde ze spisů, nebyl také vyslechnut při šetření úřadem konaném, nýbrž obecním úřadem obce U., jež v řízení byla stranou, a není ze spisů zřejmo, že byl obsah jeho výpovědí st-li sdělen. Dověděl se o něm patrně teprve v nař. rozhodnutí.
Proto trpí řízení, na jehož základě dospěl žal. úřad k zjištění, že nejde o stavbu nutných budov hospodářských, podstatnými vadami, a muselo tedy nař. rozhodnutí, ježto pro posouzení zákonnitosti jeho je rozhodným právě toto skutkové zjištění, býti zrušeno dle § 6 zák. o ss.

Citace:

č. 2917. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 1079-1080.