NPD documents search: Sborník věd právních a státních, 16 (1916)

LITERATURA.

Část všeobecná.
Novotný V., České dějiny. Dílu III. část I. Věk Poděbradský, Napsal R. Urbánek. S 29 vyobrazeními a 12 přílohami. V Praze 1915. Stran VIII. a 976. —
Po vydání prvních dvou svazků díla Novotného, obsahujících nejstarší dějiny do konce XII. století (srov. ref. ve Sborníku XIV. 363—5), začíná vycházeti druhá část celého díla prací Urbánkovou obsahující začátek věku Poděbradského, to jest krátkou vládu Albrechta II. a první léta mezivládí po něm do roku 1444, jinými slovy statný svazek téměř tisíce stran obsahuje přibližně historii sedmi let, jdeť práce velmi do podrobností. Práci předeslán jest jakýsi úvodní přehled obsahující pod názvem předpoklady tři kapitoly: Husitství a cizina, kompaktáta, Utrakvismus a katolictví v Čechách, jejich država i vůdčí osobnosti politické. V dalším pak probírá autor velmi důkladně, a při tom způsobem přístupným politickou historii tehdejší doby.
Pro právního historika jest zde prozatím málo, pouze jednotlivé otázky v běhu jiných událostí řešené. K soustavnému probrání ústavy a správy není v této době vlastně ani příležitosti, poněvadž jest rozvrácena. Autor k tomu co z ní přece zůstalo, patrně přihlédne později. Z jednotlivých otázek právníka zajímajících možno uvésti především podrobné rozebrání významu a obsahu kompaktát (str. 88—136) a potom soustavné vypsání državy pod jednou i pod obojí po válkách husitských (str. 137 a n.).
Při volbě Albrechtově autor velmi pečlivě sestavil všechny proudy, které tu byly, zvláště vylíčil první zápas práva volebního s právem dědickým, v němž právo volební zvítězilo i u vlastní strany rakouské, třebas do jisté míry i k dědičnému právu dcery Sigmundovy bylo přihlédnuto (str. 238 a n.). Že zvítězila volba nad dědičností nejlépe je viděti z předložené volební kapitulace, od jejíhož přijetí teprve právo Albrechtovo stává se závislým. Není možno souhlasiti pouze s výklady autorovými o testamentu Karla IV. (str. 238), kde s Wostrym dovolávaje se jeho výkladů přikládá tomuto testamentu státoprávní ráz. Wostry sám v uvedené práci krátce jen konstatuje, že není správno tvrzení Turbovo, že testament Karlův má ráz pouze rodový, nýbrž že třeba mu přisuzovati význam státoprávní z toho důvodu, že je v něm klausule „mit rechten wissen und mit rate unser getruwer undertanen“ — Že testamenty panovníků v Čechách tehdy neměly rázu státoprávního samy o sobě, není sporu. Element stavovský byl tehdy již tak vyvinut a právě v otázce nástupnické měl tolik oprávnění, že bez jeho spolupůsobení změna aneb ustanovení posloupnosti trůnní státi se nemohlo. Uvedená věta z testamentu Karlova nestačí k takovému souhlasu země či stavů. Že nestačí, toho nejlepším důkazem jest, jak jinak jasně vystupuje spolupůsobení země-stavů při státoprávní úpravě posloupnosti dědické ať ordinací Janovou, nebo při holdovacích listinách 1350—1 anebo i při dědických smlouvách lucembursko-habsburských. Z těchto důvodů nelze přiznati testamentu Karla IV., který proti starším zákonům ustanovuje pro potomstvo ženské jistý pořad, žádné jiné platnosti nežli testamentu krále Jana, tedy pouze rodový. Také v pozdějším vývoji otázky, trůnní posloupnosti, nikdy na testament Karlův odvoláváno se nebylo jako na státoprávní akt. Hned na závěti Albrechtově (str. 459 a n.) je viděti ráz a význam takových závětí pro korunu českou.
Podrobně probírá autor dále organisaci v Čechách provedenou listem mírným z roku 1440 a landfridy po krajích na něm vybudovaných (str. 468 a n.). Konečně pro právního historika má význam i jasné vylíčení volby a volební kapitulace z roku 1440, kdy marně snažili se čeští stavové v osobě Albrechta Bavorského získati krále. —
Přejeme autorovi, aby práce jeho byla hojně čtena a rychle postupovala.
J. Kapras.

Citace:

Reichsfinanzreform und Innere Republik. Sborník věd právních a státních, 16 (1916). s. 211-211.