Peníze sirotčí. — Pense státních úředníků, jich vdov a sirotků.
6. Konečně omezen byl v čl. IX. oběh státovek ode dne uzavření
úmluvy na obnos, který vychází zřetelem к dílčím hypotečním poukázkám
dle odst. 2. § 5 zák. ze dne 24. prosince 1867 č. 3 ř. z. z roku 1868
s oběhem státovek v maximálním obnosu 100,000.000 spojeným po ode-
čtení vyměněných a zničených státovek. Bude tedy po provedené výměně
nanejvýš za 112 milionů zlatých státovek po 5 a 50 zl. obíhati. O tom,
zda-li při hotových platech se strany státu vydávati se budou nové směnné
státovky za účelem pohodlí obecenstva, není dnes ještě ničeho stanoveno.
Peníze sirotčí viz Jistota pupilární.
Pense státních úředníků, jich vdov a sirotků.
í. Pojem.
Pense (výslužné) jest vůbec doživotní zaopatření, které zajištěno jest
následkem dostavivší se nezpůsobilosti ku dalšímu vykonávání povinností
služebních jistým osobám, jakož i vdovám a sirotkům osob těchto buď
zákonem nebo smlouvou. Nárok státního úředníka na pensi spočívá na
propůjčení a nastoupení státní služby a nemá tudíž nikterak povahy sou
kromoprávné, jakkoli dály se pokusy o to, zařaditi státní pense pod tu či
onu obecnoprávní normu (remuneratomi darování). Státní pense naopak
jest další odměna, která se zajišťuje zákonem státnímu služebníku pro případ
nezaviněné nezpůsobilosti к vykonávání služebních povinností, jakož i po jeho
smrti vdově a dítkám jeho. Nabývá tedy definitivním uvázáním se v určitý
úřad státní nároku netoliko na služné, nýbrž i na pensi. Způsob, jakým
úředník zastává úřad, jakož i kvalita služeb státu prokázaných nemá
zpravidla vlivu na výslužné. Zákon stanoví též podmínky, jichž je
třeba, aby nárok na výslužné vznikl. Rakouské normy o výslužném vy-
kazují dvě kategorie těchto požitků: takové, které poskytují se provždy,
resp. na doživotí oprávněného a ony, které jen pro určitý čas se udělují,
po který oprávněný služby jest sproštěn. Jen požitky prvého druhu jsou
výslužným ve vlastním a nejužším slova smyslu, kdežto druhé označují se
jako odpočivné. Nárok na výslužné předpokládá tedy, že dotyčný úředník
státní dán byl na trvalý odpočinek. Přeložení na odpočinek děje se z úřední
povinnosti nebo ku žádosti zřízencově. Oni státní úředníci, jichž plat akti-
vitní nepozůstává ve služném, nýbrž v pouhé odměně, nemají nároku na
výslužné, nýbrž toliko na provisi.
II. Nejstarší ustanovení sem spadající jsou normálie o výslužném
ze dne 30. listopadu 1771 č. 95 a ze dne 26. března 1781 (dv. dek. ze
dne 31. března 1781, Josef, sbírka zák., 4. svaz. str. 86). Normale o vý-
služném ze dne 30. listopadu 1771 obsahuje základní podmínky pro pense
vdov a sirotků úředníků státních : Zemřelý musil sloužiti věrně a úplně ;
žena a dítky musí býti nuznými a v chudobných poměrech ; kvotou pensijní
byla třetina fixního služného; zůstaly-li dítky zcela osiřelé, náleží jim šestina
fixního služného. Pense vdově a jejím dítkám zajištěná potrvá jí, pokud
zůstává vdovou ; nemá jí býti nic z této pense vzato, byť jedno dítko nebo
všechny zemřely; pense dítkám povolené přestanou dokončením 22 resp.
20 roku, dosažením zaopatření nějakého nebo zlepší-li se dostatečně jich
poměry. Normále o výslužném ze dne 26. března 1781 stanoví, že úředník
musil po 10 let dobře státu sloužiti, aby měl právo na pensi; pak má
nárok na třetinu svého služného, po 25 služebních letech na polovinu, po
40 letech na % služného. Požívání příbytečného přestává, jakmile úředník
vstoupí do výslužby; kdož před vysloužením 10 let sešílevše neb oslep-