Č. 2880.

Vojenské věci: Okolnost, že bývalý rak.-uh. vojenský gážista byl po vydání zákona č. 194/1920 příslušným okr. doplňovacím velitelstvím vzat do evidence jako gážista v záloze a že složil vojenskou přísahu, nenahrazuje jeho přijetí do čsl. armády podle § 1 zák. č. 194/ 1920.
(Nález ze dne 17. listopadu 1923 č. 19 169.)
Věc: Pavel M. v T. proti ministerstvu národní obrany (odb. rada Dr. Frt. Mestek) o převzetí do československého vojska v hodnosti gážisty.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l, narozený roku 1884, sloužil v bývalé rak.-uh. armádě jako vojenský zvěrolékař v záloze a žádal o převzetí do čsl. armády v hodnosti gážisty v záloze přihláškou ze dne 13. října 1919.
Nař. rozhodnutím z 2. srpna 1922 zamítlo mno přihlášku tu jako opožděnou bez dostatečného odůvodnění předloženou podle ustanovení § 1 zák. z 19. března 1920 č. 194 Sb. a zařadilo st-le jako prostého vojína k jezdeckému pluku č. 1.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
Stížnost spatřuje v zamítnutí st-lovy přihlášky degradaci st-le, jenž byl po vydání zákona z 19. března 1920 č. 194 Sb. od doplňivacího okr. velitelství v Ch. jako veter. nadporučík v záloze do evidence vzat a k jízdeckému pluku č. 1 v Terezíně přidělen a jenž k příkazu téhož velitelství vykonal vojenskou přísahu. Byl prý tedy st-l jako veter. nadporučík od svého příslušného vojenského úřadu převzat a jest prý proto nezákonným rozhodnutí, jímž se toto nastalé převzetí mění.
Předpoklad stížnosti, že st-l byl do čsl. armády jako gážista již převzat, a to okr. doplňovacím velitelstvím v Ch., a že tedy v době vydání nař. rozhodnutí byl již čsl. vojenským gážistou v záloze, není správný.
Přejímání vojenských gážistů bývalé rak.-uh., rak. a uh. armády jest upraveno výlučně zákonem z 19. března 1920 č. 194 Sb. § 1 zák. toho udílí právo gážisty ty přejímati jedině mno. Bývalý rak. gážista vojenský jest do čsl. armády převzat a stává se čsl. vojenským gážistou tedy jedině výrokem mno a nikoli výrokem jiného úřadu. Zejména nestává se bývalý gážista čsl. gážistou tím, že složil vojenskou přísahu a že byl evidenčním úřadem vojenským jako gážista v záloze do evidence vzat a zařaděn, neboť § 7, posl. odst. nař. z 27. července 1920 č. 470 Sb. nařídil právě o bývalých gážistech, kteří se přihlásili, ale jejichž přihláška ještě vyřízena nebyla, že mají býti prozatím dále vedeni v evidenci jakožto vojenští gážisté.
Že by byl st-l před vydáním naříkaného rozhodnutí převzat jako gážista ministerstvem národní obrany, stížnost ani netvrdí.
Nebyl tedy st-l ani do vydání nař. rozhodnutí čsl. vojenským gážistou, nýbrž jen osobou podléhající za podmínek branného zákona branné povinnosti, pročež není jeho nepřevzetí degradací. Námitky vyvozované stížností z domnělé st-lovy degradace jsou tedy bezpředmětny.
Další námitka stížnosti, že nař. rozhodnutí není opatřeno důvody, jest bezdůvodná, neboť rozhodnutí to se odvolává jednak na § 1 cit. zák. a tím dostatečně poukazuje na to, že žal. ministerstvo rozhodlo podle volného uvážení, — jednak uvádí jako další důvod zamítnutí st-lovy přihlášky její opožděné předložení.
Že přihláška st-lova byla podána po lhůtě k tomu stanovené, doznal st-l v řízení správním tím, že výslovně omlouval její opožděné podání.
Bylo tedy zamítnouti stížnost jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 2880. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 1000-1001.