NPD documents search: Sborník věd právních a státních, 13 (1913)

ZPRÁVY
.
Dne 2. května t. r. zemřel ve Vídni ve věku bezmála 85 let Dr. jur. Josef Unger, president soudu říšského a honorární profesor právnické fakulty university vídeňské.
V poslední době bylo mnoho psáno o Ungerovi státníku, právníku, učiteli a člověku. U nás zejména Právník (r. LII. č. IX.) přinesl z péra ministra ryt. Randy vzpomínku velezajímavou bohatstvím intimních zážitků a dojímající smutkem vyrůstajícím ze ztráty dávného, věrného přítele.
Na tomto místě budiž učiněna stručná zmínka o velikém významu Ungerově na poli naší civilistické právovědy. Se jménem jeho sluší spojovati renesanci tohoto oboru vědního. Jak poznamenává výše zmíněná posmrtná vzpomínka, ocitla se civilistika rakouská, když byla vyhynula generace, která ještě znala jiné právo občanské než zákonník občanský, ve stavu truchlivém. Unger to byl, per quem iuris prudentia paene extincta revixit. Navázav metodicky na učení školy historické v Německu, ukázal na bohatý proud, kterým lze oživiti spráhlé pole naší civilistiky, na výtěžky totiž docílené klassickými právníky římskými a mocně rozkvétající moderní právovědou romanistickou; spisy pak, které na tomto metodickém základě vybudoval, skvěle prokázal význam hájené metody a získal záhy řady přesvědčených a horlivých stoupenců. Jedné věci při tom nesluší zapomenouti. Důsledkem složité národnostní konfigurace této poloviny našeho mocnářství bylo by se působení Ungerovu sotva podařilo plně proniknouti v celé její oblasti. Lze ml uviti o šťastné náhodě, že Ungerovi dostalo se velmi záhy v Randovi spolubojovníka, jenž nejen kongeniálně působil na stejném fóru, nýbrž jenž mimo to učitelskou činností na universitě pražské rozšířil hnutí vědecké Ungerem inaugurované, v důležité části říše — v zemích českých. Než to jsou věci, které náležejí na jinou stránku. Více než půlstoletí uplynulo od doby, do které padá první vystoupení Ungerovo, vyznačené snahami, kterým zůstal věren po čas života. Doba dosti dlouhá, aby jejím během dostavily se zásadní změny v metodě i názorech. Přes to nenáleží jméno Ungerovo literární historii, a jeho způsob práce a jeho názory nejsou historickým materiálem. Co poskytl, je slovem živým. Ačkoli tedy zemřel ve vysokém věku, platí o něm v jistém smyslu, že plenus e vita conviva recessit. V posledních létech ovšem ozývají se hlasové nikoliv ojedinělí, kteří nové způsoby pěstění právovědy zavádějí. Dnes sotva lze říci, jak vývoj se stočí. Tolik však s bezpečností lze tvrditi, že činnost Ungerova vždycky bude počítána k epochálním zjevům naší civilistiky a že dlouho ještě bude kapitolou naveskrz aktuální.

Citace:

Zprávy. Sborník věd právních a státních, 13 (1913). s. 450-451.