Č. 2882.

Státní zřízenci. — Legionáři: I. Zatímně ustanovený zřízenec nestane se definitivním již pouhým uplynutím určité doby, nýbrž teprve dodáním dekretu o jeho ustanovení definitivním zřízencem a to i tehdy, je-li legionářem. — II. Právo státní správy ke zrušení prozatímního poměru služebního podle § 10 služební pragmatiky z r. 1914 není vázáno na žádné podmínky nebo předpoklady.
(Nález ze dne 17. listopadu 1923 č. 19 588).
Věc: Methoděj K. v Ž. a Jaroslava K. v H. (adv. Dr. Frt. Kleveta z Brna) proti ministerstvu pošt a telegrafů (min. taj. Jan Bucek) o zrušení definitivního ustanovení a propuštění ze služby.
Výrok: Naříkané rozhodnutí, pokud se týká Methoděje K., zrušuje se pro vady řízení. Stížnost Jaroslava K. se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výnosem min. pošt z 25. února 1921 schváleno bylo ředitelstvím pošt a telegrafů v Brně navržené jmenování výpomocných sluhů, bývalých legionářů, Methoděje K. a Jaroslava K. poštovními úředními sluhy v prozatímní vlastnosti.
Dekretem ředitelství pošt a telegrafů v Brně z 4. září 1921 byl Methoděj K. potvrzen v trvalé vlastnosti jako zřízenec. Po šetření konaném dodatečně o bezúhonnosti obou jmenovaných předložilo ředitelství v Brně zprávou ze 14. ledna 1922 trestní spisy týkající se Methoděje K. a Jaroslava K. ministerstvu pošt k rozhodnutí o tom, mají-li býti ponecháni nadále ve službách poštovních.
Výnosem ze 6. května 1922 řízeným na ředitelství v Brně vyslovilo min., že služební poměr poštovních zřízenců v prozatímní vlast- nosti Methoděje K. a Jaroslava K. v Brně se zrušuje ve smyslu § 156 a 10 služ. pragm. a nařídilo, aby oba bezodkladně byli služby zproštěni.
Ředitelství v Brně vydalo pak výnosem ze 4. července 1922:
1. Methoději K. vyřízení tohoto obsahu: »Poněvadž potvrzení Vaše v trvalé vlastnosti stalo se proti ustanovením §§ 1 a 2 zákona z 25. ledna 1914 č. 15 ř. z. (služební pragmatiky), dle nichž jest zapotřebí svolení ústředního úřadu, má-li býti do státní služby přijat žadatel, jenž byl odsouzen pro zločin nebo přečin neb přestupek se zištnosti nebo proti veřejné mravnosti, zrušilo min. pošt a telegrafů výnosem ze 6. května 1922 toto potvrzení jako neplatné. Jste tedy i nadále poštovním zřízencem v prozatímní vlastnosti.
Vzhledem k nepříznivému výsledku šetření o Vaší mravní a politické zachovalosti nevyhověl Jste všem podmínkám stanoveným pro přijetí a ponechání ve státní službě, ředitelství pošt a telegrafů propouští Vás proto z rozkazu ministerstva (výnos min. z 6. května 1922 č. 3460/III) ze svých služeb ve smyslu ustanovení §§ 10 a 156 služ. pragm. s jednoměsíční výpovědí. Zprošťujete se ihned výkonu služby; Vaše služební požitky zastavují se Vám však koncem srpna 1922. Nevyplacených požitků bude použito ke krytí případných pohledávek státu, které za Vámi váznou. Služební oděv vraťte.«
2. Jaroslavu K. vydalo vyřízení tohoto znění:
»Vzhledem k nepříznivému šetření o Vaší mravní a politické zachovalosti nevyhověl Jste všem podmínkám stanoveným pro přijetí a ponechání ve státní službě. Ředitelství pošt a telegrafů propouští Vás tedy z rozkazu ministerstva (výnos min. z 6. května 1922 č. 3460/IIII) ze svých služeb ve smyslu ustanovení §§ 10 a. 156 služ. pragm. s jednoměsíční výpovědí.
Zprošťujete se ihned výkonu služby; Vaše služební požitky však zastavují se Vám koncem srpna 1922. Nevyplacených požitků bude použito ke krytí případných pohledávek státu, které za Vámi váznou. Služební oděv vraťte.«
Do výnosu min. pošt ze 6. května 1922 č. 3460/III podali oba jmenovaní stížnosti.
Stížnost Methoděje K. vytýká, že st-l jako trvale ustanovený zřízenec mohl býti ze služby propuštěn, resp. definitivního ustanovení zbaven jen cestou disciplinárního řízení ve smyslu služební pragmatiky, a dále nesprávné právní posouzení věci, poněvadž st-li byly rozhodnutím presidenta republiky z 13. října 1921 prominuty tresty, k nimž byl rozsudky soudu odsouzen, a tím všecky následky trestního odsouzení prominuty, takže jest jej pokládati za bezúhonného.
Stížnost Jaroslava K. uvádí, že st-le jest pokládati za definitivního zřízence, poněvadž vykazuje jednoroční uspokojivou službu a měl proto dle §u 168 služ. pragm. již býti ustanoven definitivně, následkem čehož nelze ho propustiti bez provedení disciplinárního řízení, a obsahuje dále stejnou námitku jako prvá stížnost, ježto tresty st-li soudy uložené byly prohlášeny rozhodnutím presidenta republiky z 30. července 1921 za odčiněné.
Nss uvažoval takto
I. o stížnosti Methoděje K.: Jak z vylíčeného děje patrno, obsahuje nař. rozhodnutí ve znění, které bylo st-li doručeno, a proti kterému se strana ovšem jedině v tomto znění stížností může brániti, a které tedy také jen v této formulaci soud musí zkoumati, dva výroky.
Jednak výrok, že min. zrušilo potvrzení st-le jako poštovního zřízence v trvalé vlastnosti jako neplatné, a že st-l jest na dále zřízencem v prozatímní vlastnosti, dále výrok, že se st-l propouští ze služeb ve smyslu ustanovení §§ 156 a 10 služ. pragm.
Z originálního znění výnosu min. ze 6. května 1922, jež shora bylo uvedeno, jest však patrno, že prvý výrok výnos ten vůbec neobsahuje; min. vycházelo ze skutkového podkladu, že st-l jest poštovním zřízencem v prozatímní vlastnosti a ničím ani nenaznačilo, že a proč dekret poštovního ředitelství ze 4. září 1921 zrušuje.
K podstatným formám řízení správního náleží, aby rozhodnutí vyšších stolic straně bylo sděleno ve svém skutečném obsahu. Prohřešení proti této zásadě je vadou řízení ve smyslu § 6 zák. o ss.
Výrok druhý — o propuštění st-lově ze služby — ministerstvo vskutku vyneslo, vycházejíc při tom, jak již bylo řečeno, že skutkového předpokladu, že st-l je provisorním zřízencem.
Tento předpoklad jest však v rozporu se spisy, podle kterých byl st-l výnosem ředitelství pošt v Brně ze 4. září 1921, tedy dříve než vydáno bylo nař. rozhodnutí, potvrzen ve smyslu §u 168 služební pragmatiky a výnosu »ministerstva pošt a telegrafů z 28. února 1921 č. 14.477 dokončením jednoroční služby v trvalé vlastnosti.«
Tento rozpor mezi skutkovou podstatou, na níž spočívá nař. rozhodnutí, a obsahem spisů správních zakládá rovněž podstatnou vadu řízení.
Proto bylo zrušiti nař. rozhodnutí pokud se týká Methoděje K. podle §u 6, odst. 2 zák. o ss.
II. O stížnosti Jaroslava K.:
Není sporu o tom, že tento byl podle výnosu min. z 25. února 1921 jmenován poštovním úředním sluhou (zřízencem) v prozatímní vlastnosti a že nebyl do dne, kterého vydáno bylo nař. rozhodnutí, pokud se týče do dne skutečného propuštění ze služby státní ustanoven definitivně v trvalé vlastnosti. St-l namítá, že jest jej ve smyslu §u 168 služ. pragm. pokládati za definitivně ustanoveného zřízence.
Námitka ta není odůvodněna. Dle § 6 zákona z 25. ledna 1914 č. 15 ř. z. vyhotoví se o ustanovení úředníka ve státní službě dekret, v němž jest udati úřední titul a služební požitky a je-li úředník ten prozatímně ustanoven; má ustanovení v dekretu jeho prozatímním býti označeno.
Dle § 7 pak počíná služební poměr ke státu dnem doručení dekretu o ustanovení, vyjma že by v dekretu tom jiný den byl výslovně ustanoven.
Z ustanovení těchto daných v prvním dílu o ustanovení úředníků, jichž je dle §u 156 služ. pragm. obdobně použíti na sluhy (zřízence), plyne, že zákon jasně rozlišuje ustanovení prozatímní od ustanovení definitivního, že každé z nich jest samostatné a že prozatímní ustanovení nepřechází nikdy pouhým uplynutím určité doby v ustanovení definitivní, nýbrž že toto počíná teprve doručením dekretu, kterým dosud prozatímní ustanovení zaměstnance jest jmenováno definitivním. Plyne to také z §u 168 služ. pragm., který ustanovuje, že prozatímně ustanovený sluha má po jednoroční uspokojivé službě nárok na to, aby byl definitivně ustanoven, z čehož plyne, že teprve takovýmto ustanovením a nikoli pouhým uplynutím lhůty se jeho služební poměr poměr změní v definitivní. Rovněž vyžaduje § 13, odst. 3. vlád. nař. z 30. prosince 1920 č. 12 ai 1921 Sb., pokud jde o legionáře, jmenování provisorního sluhy definitivním.
Ježto st-l nebyl definitivně ustanoven, netřeba se zabývati námitkou, kterou st-l připíná na svůj názor o tom, že jest ho pokládati za definitivního zřízence, a v níž dovozuje, že jako takový mohl být ze služby propuštěn jen po provedení řádného disciplinárního řízení.
Stížnost namítá dále, že žal. úřad není oprávněn neuděliti st-li po téměř dvouleté bezvadné službě definitivu, tím méně jej propustiti z důvodů ve výnosu uvedených, poněvadž účinky trestů, k nimž byl st-l odsouzen, byly prohlášeny rozhodnutím presidenta republiky z 30. července 1921 za odčiněné, čímž byl st-l v době vydání nař. výtnosu rehabilitován a schopným nabýti státního úřadu. Také tato námitka jest neodůvodněna. Nař. rozhodnutí opírá se o ustanovení §u 10 služ. pragm., jehož jest dle §u 156 služ. pragm. použiti obdobně u zřízenců.
Dle těchto paragrafů jest prozatímní služební poměr úředníka resp. sluhy (zřízence) identický se služebním poměrem úředníka, resp. sluhy (zřízence), který byl ustanoven s výhradou odvolání, a poměr tento může být za dodržení modalit v § 10 uvedených kdykoliv zrušen.
Zákon použití práva státní správy k zrušení takového poměru neváže na žádné podmínky neb předpoklady, státní správa může tedy prozatímní poměr služební zrušiti dle svého volného ničím neomezeného uvážení a nemusí ani důvody pro své rozhodnutí propuštěnému prozatímnímu zaměstnanci sděliti.
Jest proto bez významu, byly-li, jak st-l tvrdí, právní účinky spojené s odsouzením st-le pro činy trestní cestou milosti udělené presidentem republiky prohlášeny za odčiněné, neboť ať účinky tohoto aktu jsou jakékoli, přece ničeho nemění na právu státní správy, vytčeném v § 10 služ. pragm.
Z úvah těch byla stížnost Jaroslava K. zamítnuta jako bezdůvodná.

Citace:

č. 2882. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 1003-1006.