Č. 2888.

Stavební právo. — Železnice: Udíleti stavební povolení pro stavbu na železničním pozemku přísluší ministerstvu železnic, třebas jde o stavbu k účelům soukromým; stanoviti stavební čáru přísluší však i při stavbách takových obecnímu zastupitelstvu (Morava).
(Nález ze dne 19. listopadu 1923 č. 3383).
Věc: Obec B. proti ministerstvu železnic o stavbu mostní váhy.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím z 27. června 1922 udělilo min. železnic podle §§ 19 a 22 min. nař. z 25. ledna 1879 č. 19 ř. z., ředitelství státních drah v Olomouci stavební povolení pro Rolnickou cukrovarnu ve V. ke zřízení mostní váhy na železničním pozemku u stanice v B. a zamítlo námitky, které obec B. při místním šetření v této věci konaném vznesla.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí obcí B. podané uvážil nss toto:
Stížnost především namítá, že min. žel. nebylo povoláno uděliti stavební povolení ke zřízení mostní váhy rolnické cukrovarny ve V., nýbrž stěžující si obec, poněvadž nejde o stavbu prováděnou od správy železnic, nýbrž o stavbu pro soukromé účely řečeného cukrovaru, prováděnou na železničním pozemku.
Podle spisů zaslalo ředitelství státních drah projekt na zřízení mostní váhy zsp-é k úřednímu jednání dle § 22 cit. min. nař. a nař. rozhodnutím bylo tomuto ředitelství uděleno stavební povolení. Než okolnost, jde-li o stavbu správy železniční čili o stavbu pro soukromé účely, jest nerozhodná. Rozhodno jest, že jde o stavbu na pozemku železničním.
Stěžující si obec dovolává se na odůvodnění svého odchylného názoru ustanovení 2. odst. § 28 mor. stav. řádu ve znění zákona ze 16. června 1914 č. 44 z. z., dle něhož jsou vyjmuty z kompetence stavebních úřadů stavby prováděné od správ železnic na území železničním, pro které byly příslušné plány schváleny od správy státní dle zvláštních ustanovení, platných pro stavby železniční, poukazuje dále na ustanovení dalšího odstavce, v němž se praví, že při těchto stavbách jest úřadu, jenž stavbu provádí, šetřiti také ustanovení řádu stavebního a tvrdí, že v daném případě neprovádí stavbu úřad, nýbrž podnik soukromý. Stížnost stojí tedy na stanovisku, že min. žel. není kompetentní uděliti stavební povolení, jde-li o projekt, který má býti zřízen na pozemku náležejícím k železničnímu tělesu, když jde o stavbu pro soukromé účely. Tento názor není správný. Z cit. ustanovení § 28 stav. řádu a z ustanovení § 48, v němž se výslovně nařizuje, že při stavbách na pozemcích železničních dlužno šetřiti předpisů v té příčině platných, jest zřemo, že tento zákon nezamýšlel ničeho měniti na dosavadních předpisech, které vyhrazují povolení určitých staveb souvisejících se železnicemi výlučné kompetenci min. obchodu, nyní min. železnic. Jaké stavby jsou vyňaty z kompetence autonomních úřadů stavebních (§§ 134 a násl. stav. řádu ve znění zákona ze 16. června 1914 č. 44 z. z.) a jsou přikázány do kompetence min. železnic, jest stanoveno v §§ 18 a 19 min. nař. ze dne 25. ledna 1879 č. 19 ř. z., kterým byly vydány předpisy o zdělávání projektů, vztahujících se k železnicím a o úředních jednáních s tím souvisících. Dle těchto předpisů žádná stavba, přestavba nebo přístavba, která se má provésti na dráze, nesmí se provésti bez povolení min. obchodu, nyní železnic. Stavbami na železničním pozemku jsou zajisté všechny stavby, které se provedou, aby se železnice zřídila a mohla býti provozována; jsou to však kromě toho zajisté též takové stavby, které jsou zřízeny »na železničním pozemku«, avšak neslouží provozu železnice, nýbrž jiným účelům, poněvadž i takové stavby, ať již slouží účelu jakémukoliv, jeví na provoz železnice stejné účinky jako stavby určené bezprostředně pro účely železnice. Uváží-li se, že účelem vyjmutí železničních staveb z kompetence stavebních úřadů jest, aby posouzení přípustnosti stavebního projektu bylo svěřeno úřadu, jemuž jest svěřena ochrana zájmů dopravy železniční a jenž jako odborný úřad může nejlépe posouditi všechny, pro udělení stavebního konsensu rozhodné okolnosti, nemůže býti pochybnosti, že ministerstvu železnic bylo vyhrazeno i schvalování takových projektů staveb, které se mají zříditi na pozemku patřícím k tělesu dráhy, i když jde o stavby, které nejsou určeny pro účely dráhy. Jest tedy okolnost, zda stavbu na železničním pozemku projektovanou provádí správa železnice či podnik soukromý, a zda tato stavba má sloužiti účelům železničním či soukromým účelům, vzhledem na ustanovení §§ 18 a 19 min. nař. ze dne 25. ledna 1879 pro řešení otázky kompetence k udělení stavebního povolení nerozhodná. Vzhledem k tomu byl žal. úřad kompetentní povoliti zřízení této stavby a nikoli stavební úřady autonomní.
Dále vytýká stížnost, že žal. úřad nepřihlédl k námitkám stěžující si obce, dle nichž zamýšlená stavba odporuje schválenému polohovému a regulačnímu plánu obce a že projektantka dosud nepodala žádost, aby jí byla úředně oznámena stavební čára a svah. Při komisionelním jednání bylo zjištěno, že projektantka žádost takového obsahu nepodala, že ve schváleném polohovém plánu jsou zakresleny hranice pozemku dráhy, na němž se stavba mostní váhy projektuje, dále již zřízená obecní váha a stodola za ní položená a že »změna stávající stavební čáry podél stodoly a hranic pozemku dráhy v tomto plánu na- vržena není«. Nař. rozhodnutí stojí na stanovisku, »že bez výslovného souhlasu státní správy železniční nemohou býti železniční pozemky, ani jejich části pojaty do polohového plánu obce« a »že obec by ani ne- mohla vyhověti žádosti stavebníka za určení stavební čáry proto, že stavba je na železničním pozemku, podél něhož nebyla vůbec určena stavební čára, tudíž nemohla býti navržena ani její změna«. Současně však vyslovil žal. úřad, že ředitelství státních drah, jako stavebník projektované váhy, bylo povinno zakročiti u obce o určení svahu, poněvadž přístup k váze jest jen po obecním pozemku, jenž je veřejnou cestou. Z toho jest patrno, že žal. úřad stojí na stanovisku, že v daném případě vůbec není třeba určiti stavební čáru, resp. že jemu jako úřadu kompetentnímu k udělení stavebního povolení přísluší určení stavební čáry tím, že stavbu povolí.
Tento právní názor není ve shodě se zákonem.
Dle § 18 mor. stav. řádu ve znění zákona z 16. června 1914 č. 44 z. z. má stavebník, jde-li o stavbu při veřejné třídě neb ulici, ještě dříve, než zakročí o povolení k stavbě, žádati, aby mu byly úředně oznámeny stavební čára a rovinná výše (niveau) a má za tím účelem předložiti polohopisný plán a plán rovinné výše.
Pokud jde o kompetenci, jest dle § 6 mor. stav. řádu a dle § 135 téhož zákona ve znění zákona ze 16. června 1914 č. 44 z. z. stanovení stavební čáry a rovinné výše vyhrazeno usnesení obecního zastupitelstva a jest dle § 134, odst. 2. v případech stanovených v § 135 stavební úřad povinen před udělením stavebního povolení vyžádati usnesení ob. zastupitelstva. Ohledně staveb na pozemcích železničních přísluší ministerstvu železnic pouze funkce stavebního úřadu, nepřechází však na ně usnášení, které není přikázáno stavebnímu úřadu, nýbrž jest vyhrazeno obecnímu zastupitelstvu. Když však žal. úřad, vycházeje z mylného právního názoru, že jemu přísluší stanovení stavební čáry a že rovinná výše může býti po udělení stavebního povolení stanovena dodatečně, udělil stavební povolení, aniž by si byl před tím vyžádal usnesení ob. zastupitelstva o stanovení stavební čáry a rovinné výše, pak jednal proti ustanovení § 18 stav. řádu.
Bylo tedy nař. rozhodnutí zrušiti dle § 7 zák. o ss, aniž bylo třeba zabývati se ostatními námitkami stížnosti.

Citace:

č. 2888. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 1015-1017.