Dubanowicz Edward, Zmiana konstytucyi krajowej (koniec rokowań i tekst nowych ustaw). We Lwowie 1914. Stran 141.
R. 1914, krátce před vypuknutím války reformováno bylo částečně po jedenáctiletých úsilovných pokusech zemské zřízení haličské a zemský volební řád. Osnovám nových zákonů dostalo se panovníkovy sankce, přes to však účinnost zákonů těch za příčinou vypuklé války odložena.
Poslední fází reformy zabývá se nadepsaná práce Dubanoviczova, v níž se zároveň podává tekst nových zákonů. Spisovatel líčí stadium vyjednávání stran před posledním sněmovním zasedáním i za něho ve druhé polovině r. 1913 a na počátku r. 1914. Na novém sněmě, vyšlém z voleb vykonaných koncem června a počátkem července 1913, připadlo ze všech 161 mandátů Polákům 126 a Rusínům 35. Ze stran polských získaly ty strany, jež vystoupily oposičně proti návrhu reformy z března r. 1913, o několik mandátů více, než měly ve sněmě rozpuštěném. Nabyly tím většiny mezi polskými členy sněmu. Rusíni získali 10 nových mandátů, dříve polských; všechny jejich mandáty až na jednoho rusofila připadly straně ukrajinské.
Po krátkém přerušení v měsících letních r. 1913 započala ve všech stranách sněmu intensivní práce. S novými projekty reformy vystoupily na počátku podzimu r. 1913 dva sněmovní kluby, klub středu a klub demokraticko-národní. Projekt klubu posléze uvedeného obsahoval řadu nových a úplně originálních návrhů. Spisovatel seznamuje s projekty obou řečených klubů. Maršálkovi zemskému nepodařilo se sice uvésti v soulad rozbíhající se požadavky stran, přece však došlo k dohodě dvou klubů, a sice klubu středu a klubu autonomistů o zásadních požadavcích reformy, vyjádřených v projektu klubu středu. Dále pokročila věc reformy na konci října 1913 na konferenci, které se vedle uvedených dvou klubův účastnil ještě svaz národně-lidový (poslanci strany demokraticko-národní a křesťansko-lidové). S druhé strany předložil místodržitel dne 5. listopadu 1913 representantům tří zmíněných skupin náčrtek projektu, který měl býti podán sněmu ve formě vládní předlohy.
Vládní předloha byla v měsíci listopadu předmětem jednání všech tří uvedených klubů polských a také ukrajinského Národního komitétu jakož i parlamentní komise sněmovního klubu ukrajinského. Ukrajinci vinili polské strany z rozbití volební reformy a prohlásili se za zproštěny všech závazků, přijatých jimi v původním kompromisním projektu.
Vyjednávání přeloženo do Vídně za přítomnosti min. předsedy hr. Stürgkha, ministra haličského Dlugosze a obou šéfů zemské vlády. Po vídeňských poradách svolán byl na den 5. prosince 1913 haličský sněm. Místodržitel vyložil stanovisko vlády v otázce reformy. Ukazoval na to, že zásady vládní předlohy opírají se o dosažené dorozumění obou národností haličských, s jichž zástupci vláda dlouho jednala. Základem jí byly výsledky dvouletých pracných úřad a usnesení permanentní sněmovní komise pro volební reformu, kterážto komise následkem rozpuštění sněmu v květnu r. 1913 přestala existovati. Sněm haličský má býti nadále založen na zastoupení zájmů jako sněm dosavadní, ale zastoupení na něm mají vedle toho dojíti i ti, kteří dosud byli vyloučeni, poněvadž nemají majetku. Tím vstupuje organisace zemského zastupitelstva v Haliči podobně jako v jiných, zemích na pole demokratisace ústavy. Reforma volebního řádu sněmovního jest kombinací konservativní zásady zastoupení zájmů s demokratickou zásadou všeobecného volebního práva. Jako novota navrženo ve vládní předloze — vedle dřívějších kurií — všeobecné právo hlasování v t. zv. všeobecné kurii měst a v kurii obcí venkovských, dále kurie středního majetku pozemkového s roční daní nad 100 korun (stranami byla tato kurie později zamítnuta) a konečně kurie živnostenských sdružení města Lvova a Krakova. Volby navrženy všeobecné, přímé a tajné. V kurii venkovských obcí užito plurality hlasů. Ženám přiznáno aktivní volební právo v prvých třech kuriích, totiž v kurii velkých statků, v kurii statků středních a v censové kurii měst. Sněm měl míti 227, pokud se týče 228 členů, z těch 215 volených a 12, pokud se týče 13 virilistů (v brzké době má přibýti 1 virilista, totiž rektor rusínské university). Rusínům přiznáno 27,2% všech mandátů. — V kurii většího majetku pozemkového, ve dvou okresích censové kurie měst a v kurii obchodních a živnostenských komor navrženo, aby každý volič volil tolik poslanců, kolik jich připadá na jeho volební okres. V několika dvoumandátových okresích censové kurie měst navržena volba podle poměrného zastoupení. Mandáty rusínské v kurii většího i středního majetku pozemkového, dále v kuriích censové i povšechnměst zabezpečeny vyloučením rusínských voličů na základě posledního sčítání lidu a zařáděním jich do zvláštních jednomandátových okresů volebních. V kurii venkovských obcí a ostatku měst a městeček, jimž přiznáno 99 mandátů a z těch 45 rusínských, navržena volba na základě všeobecného hlasování s prostou pluralitou hlasů (totiž s novým hlasem, ale jen jedním) z důvodu placených daní. — Počet poslanců vyšlých ze všeobecného hlasování činiti měl 111, počet poslanců volených censovými kuriemi pak 104.
Vládní předloha přidělena byla ihned komisi volební reformy, jež ve dnech 6.—9. prosince provedla o ní speciální debatu. K pojednání o sporných otázkách zvoleny dva subkomitéty, politický a subkomitét volební geometrie. Ustanovení nesporná přijata podle vládní předlohy. Subkomitét politický prohlásil se pro zrušení kurie středního majetku pozemkového. V druhé sporné otázce o složení zemského výboru nedošlo se k jednotě. Věc vrátila se do sněmovních klubů. Klub ukrajinský prohlásil, že Rusíni pokládají uskutečnění volební reformy za možné jen za jistých uvedených jím podmínek. Společná porada předsednictev klubů polských a ukrajinských konaná dne 17. prosince nevedla k cíli pro odpor klubu ukrajinského.
Jednání další navázáno teprve po uplynutí několika neděl v měsíci lednu 1914 v situaci zostřené jednak obstrukcí ukrajinského klubu na říšské radě ve Vídni a dalekosáhlými usneseními učiněnými o vánočních svátcích na výročním shromáždění Národního komitétu ukrajinského, jednak novinářskými odhaleními o politickém dorozumění mezi ukrajinským Národním komitétem a hlavním výborem berlínského Ostmarkenvereinu. Opětovné námahy místodržitele a min. předsedy hr. Stürgkha nejen ve Vídni, nýbrž i za jeho pobytu ve Lvově ve dnech 3. a 4. ledna 1914 rozbily se o neslučitelná stanoviska obou stran.
Prostřednictvím metropolity Šeptyckého došlo konečně ke sblížení obou táborů. Mírnější požadavky rusínské, jím přednesené, byly na druhém shromáždění předsednictev klubů dne 28. ledna 1914 oficiálně podporovány osvědčením ukrajinského klubu, že přijímá na důkaz své nejdále jdoucí ústupnosti prostředkující proposice metropolitovy s jistými výhradami. Jedna z nich byla ta, že strana polská ve sněmě i na říšské radě projeví souhlas s co nejrychlejším zřízením ukrajinské university. Presidia polských klubů ve zvláštní deklaraci učinila Rusínům ústupky, a tak se zdálo, že otázka reformy je skoncována. Než ještě jednou došlo k novým sporům mezi polskou a rusínskou stranou. Ale i nové nebezpečí bylo zažehnáno, strany se dorozuměly. Dne 10. února 1914 konány o zprávě obou subkomitetů porady v plné komisi volební reformy, a na 14. února položeno sedění sněmu. Téhož dne byla reforma sněmem přijata.
Sněm haličský skládati se bude nyní ( § 3 zem. zřízení) z těchto členů: 1. z dvanácti virilistů (a až bude zřízena universita rusínská, ze třinácti), tak jako dosud; jsou to: arcibiskupové římsko-katolický, řecko-katolický a arménsko-katolický ve Lvově, kníže biskup římsko-katolický v Krakově, 2 biskupové v Přemyslu (římsko-a řecko-katolický), biskup římsko-kato- lický v Tarnově a řecko-katolický v Stanislavově, president krakovské akademie, rektoři universit a polytechniky ve Lvově, 2. ze 215 volených poslanců, a to: a) ze 45 poslanců za velkostatky, volených osobami oprávněnými k volbě na základě placení reálních daní ve výši uvedené v § 1 vol. řádu, b) ze 46 poslanců censové kurie měst a městeček vyjmenovaných v tabulkovém dodatku k volebnímu řádu; voliti zde možno na základě kvalifikace osobní i daňové (§ 2 vol. řádu), c) ze 12 poslanců všeobecné kurie týchž měst a městeček, d) z 5 poslanců kurie obchodních a živnostenských komor, e) ze 2 poslanců živnostenských sdružení města Lvova a Krakova, organisovaných podle zákona z 5. února 1907, f) ze 105 poslanců z kurie obcí venkovských a ostatních měst a městeček, volených na základě všeobecného práva hlasovacího s prostou pluralitou hlasův u těch osob, jež mají volební právo na základě kvalifikace osobní a daňové. Na Rusíny připadá v novém sněme celkem 61 členů sněmu; kromě 3 virilistů jest to 58 poslanců, a to 1 za velké statky, 6 v censové kurii měst, 3 ve všeobecné kurii městské a 48 v kurii venkovských obcí. K některým okresům městským připojeny jsou určité vesnice, a to buď pro jejich městský ráz, nebo z důvodů národnostních. Ve většině volebních okresů censové kurie měst volí se po jednom poslanci; pouze na Lvov připadá jich 8, na Krakov 6 a v pěti okresích po dvou. Mezi těmito 5 okresy je však rozdíl ve způsobu voleb. Ve dvou okresích (přemyšlském a kolomyjském) volí totiž každý volič oba poslance. Naproti tomu ve třech okresích volí každý volič jen jednoho poslance, byť na okres ten připadali dva poslanci. Zvoleni jsou tu (§ 43 vol. řádu) ti dva kandidáti, kteří obdrželi relativně nejvíce hlasů, mají dohromady více než 70%, a každý z nich více než 30% všech odevzdaných hlasů. Kdyby dva kandidáti neobdrželi onoho počtu hlasů, dlužno přikročiti k užší volbě. Jediné město Tarnov rozděleno jest na dva okresy, z nichž každý volí jednoho poslance. Obyvatelstvo rusínské v městech východní Haliče vyloučeno je v kurii censové na základě národnostního katastru ve zvláštní okresy jednomandátové; všech jest 6. Také ve všeobecné kurii měst vyloučeno jest rusínské obyvatelstvo východní Haliče z ostatního (polského) obyvatelstva na základě katastru ve zvláštní volební okresy (3 proti 9 okresům polským). Právo hlasovati mají v této všeobecné kurii — a také v kurii venkovských obcí — všichni zletilí státní občané rakouští — muži —, mají-li ve volební obci sídlo aspoň po jeden rok v den vypsání volby. I v kurii venkovských obcí jsou některé okresy — 14 — dvoumandátové. Tam jest vyhraženo národnostním menšinám po jednom mandátě tím způsobem, že každý volič volí jen jednoho poslance, a že za zvolené pokládají se ti dva kandidáti, kteří obdrží více než 30% hlasů, mají-li oba dohromady nad 70% hlasů. Jiné volební okresy jsou v kurii venkovských obcí vesměs jednomandátové. Voliči rusínští jsou vyloučeni z okresů skoro úplně polských, a voliči polští zase z okresů převážně rusínských.
Jak viděti, je volební právo do zemského sněmu haličského reformováno způsobem velmi komplikovaným.
Zemský výbor skládá se pod předsednictvím zemského maršálka a 8 členů; jednoho z nich volí poslanci velkostatkářští, jednoho poslanci z kurie censové i všeobecné měst i obchodních a živnostenských komor z kurie živnostenských sdružení, jednoho poslanci venkovských obcí národnosti polské, jednoho poslanci téže kurie národnosti rusínské; 3 členy volí všichni poslanci polští společně s virilisty polskými, jednoho všichni poslanci rusínští s virilisty národnosti rusínské.
Karel Kadlec.