Č. 2921.

Honební právo: * Právo výkonu honitby na vlastních pozemcích vzchází tím dnem, kdy se splní podmínky, jichž zákon pro výkon tohoto práva požaduje, pokud se týče tím dnem, kdy vlastník pozemků, u něhož se podmínky ty splnily, právo své u úřadu uplatní. Úřad smí skutečný výkon tohoto práva odsunouti na den nejbližšího 1. února.
(Nález ze dne 28. listopadu 1923 č. 20 289.) Prejudikatura: Boh. 32.
Věc: Výbor honebního společenstva v E. a v K. proti zemskému správnímu výboru v Praze o rozšíření vlastní honitby Antonína F. na nově získané pozemky.
Výrok: Stížnost, pokud jest podána honebním výborem v K., odmítá se jako nepřípustná; pokud jest podána honebním výborem v E , zamítá se jako bezdůvodná.
Důvody: Podáním z 15. prosince 1920 oznámil Ant. F., majitel velkostatku v K. a vlastník samostatné honitby tamtéž, osk-i v P., že koupil pozemky č. kat. 605/2 a 606/2 v E., čímž docílil přímého spojení jemu vlastnicky náležejících pozemků č. kat. 852, 869/1, 870, 873, 874 a 875 v K. se svým pozemkem č. kat. 141 v K. a přes tento pozemek s ostatními svými pozemky v K., jež právě tvoří již jeho samostatnou honitbu. Zároveň pak zažádal, aby shora uvedené parcely č. kat. 605/2 a 606/2, tvořící dosud součást společenstevní honitby E., a pozemky č. kat. 852, 869/1, 870, 873, 874 a 875, tvořící dosud součást společenstevní honitby K. byly připojeny k jeho samostatné honitbě počínaje novým honebním obdobím resp. honebním rokem, t. j. 1. únorem 1921.
Rozhodnutím z 10. června 1921 vyhověla osk v P. žádosti té, neuvedla však, od kdy pozemky do vlastní honitby majitele velkostatku přecházejí.
Rozhodnutí to k odvolání honebního výboru v E. potvrdil zsv nař. rozhodnutím a doplnil je potud, že uvedené tam parcely prohlašují se za součást vlastní honitby velkostatku v K. s právní účinností od 1. února 1921.
Do rozhodnutí tohoto podaly společnou stížnost výbory honebních společenstev v E. i v K. a vytýkají mu vadnost řízení, již spatřují v tom,
1. že nekonána pochůzka na místě samém, jak prý v honebním zákoně předepsáno, aby se zjistilo, jak a pokud požadované pozemky s tou neb onou honitbou souvisejí, a
2. že přikázání pozemků s právní účinností od 1. února 1921 nemá ani theoreticky ani prakticky smyslu a nedá se prováděti, neboť nedá se zjistiti, co bylo zatím na oněch pozemcích odstřeleno a zda vůbec něco odstřeleno bylo, následkem čehož se také plniti nemůže.
Tuto stížnost, pokud jest podána honebním výborem v K., shledal nss nepřípustnou, neboť tento honební výbor se z rozhodnutí osk vůbec neodvolal, vešlo tedy rozhodnutí to proti němu v právní moc a poněvadž tedy tento honební výbor v řízení rekursním procesní stranou vůbec nebyl, slušelo stížnost jeho odmítnouti podle §§ 21, 2 a 5 zák. o ss.
Mohl se tedy nss zabývati jen stížností tou, pokud jest podána honebním výborem v E.
Námitkou, že nebylo konáno místní šetření, vytýká stížnost žal. úřadu nesprávnost postupu při zjišťování otázky, souvisejí-li pozemky, jichž přičlenění k vlastní honitbě majitel velkostatku se domáhal, způsobem takovým, jak předepsáno v § 2 hon. zák. Okolnost tuto však, jak ze spisů patrno, zástupci stěžujícího společenstva ve správním řízení výslovně doznali, nebylo by tedy lze v tom, že úřad v tomto směru žádného šetření nekonal, spatřovati podstatnou vadu řízení ani tehdy, kdyby zákon pro zjišťování oné okolnosti skutečně konání místního šetření předpisoval.
Než ani námitku druhou neshledal nss důvodnou, neboť právo výkonu honitby na vlastních pozemcích vzchází podle hon. zákona tím dnem, kdy se splní podmínky, jež zákon pro výkon tohoto práva požaduje, resp. tím dnem, kdy vlastník pozemků, u něhož se podmínky ty splnily, právo své u úřadu uplatní. Úřad tu prostě vydává výrok deklaratorní, že a od kdy podmínky ty jsou splněny, a může jediné z důvodů přirozených a honebně-policejních skutečný výkon práva vlastní honitby odsunouti až na počátek příštího honebního období, t. j. ve smyslu §§ 17 a 19 hon. zák. na den nejbližšího 1. února. Za tuto nejzazší mez správní úřad bez souhlasu vlastníka jíti nesmí. Okolnost, že nař. rozhodnutí, obsahující tento deklaratorní výrok, vydáno bylo teprve po 1. únoru 1921, a že honitba byla už také na tento rok propachtována, nemůže na těchto kogentních předpisech honebního zákona ničeho měniti. (Zásadu tuto vyslovil nss už ve svém nálezu Boh. 32; stejně Budw. 2971/12, 2696/04 a j.)
Slušelo tedy stížnost honebního výboru v E. zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 2921. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 1084-1086.