NPD documents search: Sborník věd právních a státních, 3 (1903) - Zeitschrift für die gesammte Strafrechtswissenschaft.

Právo trestní.

Zeitschrift für die gesammte Strafrechtswissenschaft svazek XXII., seš. 1.—6.
Ve článku »Humor im Würzburger Recht« pojednává docent Dr. Knapp poutavým způsobem o právních předpisech a obyčejích starého práva würzburgského. Práce, založená na bedlivém studiu pramenů, ukazuje ku mnohým stinným stránkám tehdejších právních poměrů. Pozornosti přívrženců trestu smrti a zastrašující jeho povahy zasluhuje líčení soudů hrdelních a poprav. Den soudu a výkonu trestu hrdelního byl slavností okolí, dnem veselí a pitek; spravedlnosť tu ovšem často velice trpěla, když soudcové, popravčí ano i assistující kněží tak zpiti byli, že nebylo jim lze úřadu svému zadost učiniti. Předpisy, jimiž tyto zlořády odstraněny býti měly, byly většinou bezúčinny, poněvadž lid příliš lpěl na svých »zábavách a slavnostech«.
Časovou otázkou, nevhodností dnešních ustanovení zákonných o trestání nepatrných přestupků, zabývá se státní zástupce Rosenberg v pojednání svém »Beiträge zur Bestrafung der Übertretungen«. Nápravu dle jeho názoru lze zjednati toliko tehdy, když osoby mladistvé, jakož i ty, jež kulposně přestupku se dopustily, při prvním přestupku podmínečně budou odsuzovány, a příkaz stíhati ex officio na vážnější přestupky se omezí.
O významu lítosti na přičítání činů trestných pojednává Dr. Liepmann (»Die Reue vom kriminalistischen Standpunkt«). Lítost je reflexem společenského a státního přičítání a má proto zvláštní význam pro poznávání zásad, jež nutno tu uplatniti; přes to však nelze při vyměřování trestu všeobecný význam jí přisuzovati, neboť jen částečně odpovídá větší neb menší lítosti i větší neb menší vina. Kdyby však i opak pravdou byl, nebylo by lze reakci státní dle velikosti lítosti pachatelovy měřiti, neboť nejen subjektivní, nýbrž i objektivní hledisko (cena poškozeného statku právního) je tu rozhodným.
Zákonodárstvím francouzským vztahujícím se k ochraně osob nezletilých zabývají se dva články Dr. Curtia »Artikel 4 und 5 des französischen Gesetzes vom 19. April 1898 »sur la répression des violences, voies de fait, actes de cruauté et attentats commis envers les enfants« — »Le patronage familial«. S organisací berlínské kriminelní policie seznamuje nás Dr. Lindenau v pojednání »Kriminal-Polizei und Kriminologie«. Dnes akutní otázce soubojové věnuje pozornost Bartolomäus ve článku »Über Zweikampf und Beleidigung«. Spisovatel správně poukazuje k tomu, že přední podmínkou úspěchu hnutí protisoubojového je stanovení přísnějších trestů za spáchané urážky, jakož i officielní stihání těžších urážek. Zájmy súčastněných osob bylo by ovšem nutno chrániti vyloučením veřejnosti řízení trestního k návrhu i jedné toliko strany.
Velice poučnou pro právníka je práce docenta filosofické fakulty university Vratislavské Dr. Sterna »Zur Psychologie der Aussage«. Táž spočívá na řadě pokusů v oboru experimentální psychologie a je přesvědčivým dokladem správnosti vývodů Grossových o nespolehlivosti výpovědí svědeckých i při osobách naprosto věrohodných a duševně zdravých. Přáli bychom si upřímně, aby alespoň některé z navržených Sternem pokusů praktiky našimi provedeny byly. Výsledek byl by zajisté velice zajímavý a přesvědčující. (Srov. náš referát o práci Schrenck-Notzingově ve Sborníku I. str. 278.)
Zmínky zasluhuje též anonymní článek »Ein Arbeiter Philosof«. Spisovatel, svědomitý a odborně vzdělaný soudce vyšetřující, podává tu pečlivě propracovanou studii z psychologie politického zločinu. — O přísežném slyšení obžalovaného jako svědka v řízení trestním, jež zavedeno bylo v Anglii zákonem »Criminal evidence act, 1898« uvažuje Dr. Rathenau (»Die eidliche Vernehmung des Angeklagten als Zeugen nach englischem Recht«. Spisovatel pronáší právem mnohé pochybnosti o správnosti této instituce, dovolávaje se též výroku Glaserova, že slyšení žalovaného jako svědka v řízení trestním je nejhorší myslitelnou formou přísahy očistné, před níž i nejpřísnější inkvisici přednost přísluší. Správně poukazuje Dr. Rathenau též k tomu, že marně se snažíme nalézti nějaký přesvědčivý důvod pro zavedení této nebezpečné instituce; důvody přívrženci citovaného zákona uvedené neodpovídají nikterak skutečným poměrům.
Cenným příspěvkem ke studiu kriminální sociologie je důkladná práce Princingova »Sociale Faktoren der Kriminalität«. Pojednání vztahuje se k těmto faktorům: manželství, život venkovský a městský, život velkoměstský, povolání. Vývody opírají se o pečlivě sestavená data statistická. Přípravné práce k revisi justičních zákonů ruských jsou předmětem pojednání Stielmannova: »Aus den Arbeiten der russischen Komission zur Revision der Justizgesetze vom 20. November 1864.« Komise, jež před šesti léty úkolem tímto byla pověřena, ukončila již svoji práci; výsledek konečný však neuspokojil, neboť vše zůstalo při starém. Toliko pokud jde o reformu řízení trestního, lze o jakémsi zdaru mluviti; tak tomu je zejména při revisi § 760. řízení trestního, jenž o způsobu kladení otázek porotcům jedná. Zde odstraněno ono nepraktické a nebezpečné dělení pojmů právnických od neprávnických.
Konečně nutno uvésti obšírnou práci Ortloffovu: »Entschädigung für eine zu Unrecht erlittene Untersuchungshaft«, jež důkladnou bude pomůckou těm, kteří stejnojmennou prací sjezdovou se budou zabývati.
Z dalších prací uvádíme:
Dr. Siberschmied: Zu § 2. Abs. 2. des St. G. B. — Dr. Kallina: Die Versammlung des Vereins der deutschen Strafanstaltsbeamten in Nürnberg. — Dr. A. Brunner: Die Rechtssprechung des kk. ober. Gerichts- als Kassassionshofes in Wien. — Dr. Jacobi: Über Strafgesetze mit multiplikativ gebildeter Strafgrenze. — Dr. Herr: Die Streitfrage über die Vollendung des Delikts bei der Kuppelei. — Dr. Höpfner: Zur Lehre von der mittelbaren Thäterschaft. — Dr. Lehmann: Zur Lehre von dem autonomen Strafrecht öffentlichrechtlicher Verbände. — Arndt: Über einige staatsrechtliche Fragen des Strafprozesses. — Hagerup: Bernhard Getz. — Dieck: Die preussischen disciplinargesetzlichen Bestimmungen über Amtsverlust als Folge einer gerichtlichen Verurtheilung. — Dr. Heinze: Zwangserziehung nach Reichs- und Landesrecht. — Mumm: Strafprozessuale Fragen. — Bartolomäus: Die Militärstrafgerichtsordnung vom 1. December 1898.
Archiv für Kriminal-Anthropologie und Kriminalistik, svazek VII., seš. 1.—4.
Otázkou falšování a cenění starožitností, předem starožitných zbraní, zabývá se zkušený odborník Dr. sv. pán Potier (Ein Besuch in der Werkstätte eines Fälschers alter Waffen). Státní zástupce A. Amschl ve článku »Problematische Staturen« zaznamenává pro kriminalistu poučnou historii tělesně i duševně chorého neuropata. Důležitému a časovému problému, zřízení asylů pro pijáky, věnováno je pojednání Dr. M. Pollaka: »Criminal oder Irrenhaus? Ein Beitrag zur Frage der Trinkerasyle«. Potřeba těchto ústavů přesvědčivě tu dolíčena na praktickém příkladě. — Staří pijáci pohybují se stále v pověstném již kruhu: od policie k soudu, od soudu do vězení, z vězení do ústavu pro choromyslné; avšak ani vězení ani ústav pro choromyslné nejsou tu vhodnými prostředky k nápravě neb ochraně. Krátký trest nenapraví, opatření pak v ústavě děje se jen na škodu ostatních opatrovanců, proto také i odtud pijáci předčasně se propouštějí, by dále ohrožovali život řádných, bezbranných občanů.
S temnými stránkami praxe lékařské seznamuje nás článek stát. zástupce Sieferta: »Fahrlässige Tötung der Gebärenden durch den Geburtshelfer«. Spisovatel uvádí tu praktické případy zaviněného usmrcení rodičky lékařem ji ošetřujícím. — Stále se vracející otázce o základě práva trestního v subjektivním smyslu věnována ji práce Otty Grossa: »Zur Frage der socialen Hemmungsvorstellungen«. Auktor dospívá k důsledkům deterministickým; účelem trestu není odplata, nýbrž ochrana, základem není vina pachatelova, nýbrž nebezpečí sociální.
Známý psychiatr Schrenck-Notzing uvádí opětný případ deliktu proti mravopočestnosti spáchaný na osobě hypnotisované. (»Der Fall Mainone«.) Poučným i pro našeho soudce je pojednání charkovského rady vrch. soudu zem. Loewenstimma: »Eid und Zeugnisspflicht nach den Ansichten des Volkes«. Spisovatel předem pojednává o lidových názorech na přísahu a svědectví v civilisace vzdálených krajích kavkazských, leč i našim poměrům věnována pozornost. Z uvedených příkladů je patrna souvislost dnešních přísah lidových s dřívějšími ordály, jakož i těsný styk víry s pověrou vůbec. Pokyny, jež spisovatel správě soudní udílí, pokládáme celkem za správné; má-li již přísaha v řízení soudním býti zachována, nutno zajisté jak nejvíce se přiblížiti názorům lidovým, založeným na starých tradicích jednotlivých národů.
Moderními ústavy detektivními zabývá se Dr. Weingarten (»Detektivinstitute«.) Ústavy ty zabývají se předem těmito úkoly: 1. kontrolou počestnosti a věrnosti osob zaměstnaných, 2. ochranou obchodů před krádežemi a zpronevěrami, 3. pátráním po původcích pomluv a anonymních dopisů, 4. pozorováním a střežením manželů, 5. pátráním po zmizelých neb ukrývaných osobách, 6. opatřováním zpráv o majetku, povolání, karakteru, způsobu života jistých osob, zejména svědků, na jejichž hodnověrnosti záleží, 7. opatřováním polehčujícího materiálu v trestních sporech. — Ač nelze upříti, že ve všech těchto směrech ústavy detektivní mnoho dobrého vykonaly, bylo by si přece většího dohledu se strany veřejných orgánů přáti, neboť neméně důležitými a výnosnými jsou také tyto úkoly: 1. provokace k cizoložství, 2. návodcovství při křivé přísaze, 3. snižování hodnověrnosti svědků, 4. nabádání k činům trestným, 5. vydírání a zpronevěra. Koncese měla by se udíleti jen řádným a osvědčeným osobám.
Ve stati »Wohin gelangen wir nach Lombroso?« podává Bruno Stern stručnou úvahu učení Lombrosova. Spisovatel vytýká nedostatky učení tomuto, aniž by způsobem dnes obvyklým, zásluhy jeho prohlížel. Cenné, byť i nikterak nové, pokyny obsahuje práce Lohsingova: »Vom Alibi-Beweis.« Za větší spisovatelskou činnost praktických kriminalistů přimlouvá se auditor Dr. Lelewer. (»Über den Nutzen schriftstellerischer Bethätigung activer Kriminalisten.«)
Na bohatých zkušenostech založena je práce Dr. Kowalského: »Über den Nutzen des Studiums der gerichtlichen Medicin für den Juristen und über die Nothwendigkett der Anstellung von beamteten Ärzten bei Landes- und Kreisgerichten.« Spisovatel poukazuje právem k tomu, jak nespolehlivými jsou často znalecké posudky praktických lékařů, jak nepatrné bývají odborné znalosti jejich, pokud jde o skutečnosti v řízení trestním nejdůležitější. Osud, často i život, nevinného dán je v ruce lékaře nedostatečně kvalifikovaného. Nutná náprava by se alespoň částečně zjednala, kdyby úřad soudního znalce byl podmíněn fysikátem, úplnou však nápravu bylo by lze zjednati toliko zřízením stálých lékařů-úředníků při soudech sborových, kteří by ovšem lépe než dnes za těžké služby své musili býti placeni. S vývody spisovatelovými nelze než souhlasiti.
Velice zajímavý příklad po stránce psychologické zaznamenává státní zástupce Dr. Nemanitsch: »Ein Kannibale«. Otec zavraždil svoji dvanáctiletou dceru; když týž spaluje mrtvolu její v domácím ohništi, tu pohledem na pekoucí se maso sveden je, jsa hladov, ke kannibalství. (Případ z r. 1900. Štýrsko.)
Sporné názory dvou vynikajících kriminalistů Stoosse a H. Grosse o praktickém případu v roč. VI. Archivu (str. 272—296) státním zástupcem Nemanitschem sděleném obsahují stejnojmenné články, Stoossův a Grossův. Poslední obhajuje přesvědčivě proti theoretickým námitkám Stoossovým základní poznatky svého učení.
Za odstranění trestu smrti při anarchistech přimlouvá se prof. H. Gross ve článku: »Todesstrafe und Anarchisten«. Stát nemá napomáhati anarchistům k dosažení jejich cílů. Vývody Grossovy postrádají potřebné objektivnosti a tím i přesvědčivosti.
Další články: v. Kahle: Topografische Aufnahmen mit einfachen Hilfsmitteln. — Kornfeld: Irrthum und Irrsinn. — Bauer: Bestimmung der Abgangsrichtung eines Gewehrgeschosses. — H. Gross: Zur Frage des reflectoiden Handelns.
Pk.

Citace:

Zeitschrift für die gesammte Strafrechtswissenschaft.. Sborník věd právních a státních. Praha: Bursík & Kohout, 1903, svazek/ročník 3, s. 533-537.