Č. 2887.Obecní úředníci: Přiznala-li obec svému úředníku příplatek k příbytečnému bez časového omezení a beze všech podmínek, nemůže mu přídavek ten později jednostranným svým aktem odníti.(Nález ze dne 19. listopadu 1923 č. 1610).Věc: Dr. Emil H. ve W. proti zemskému správnímu výboru v Praze stran příplatku k příbytečnému.Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.Důvody: Městské zastupitelstvo ve V. usneslo se ve schůzi z 13. února 1920 ke společné žádosti městských úředníků na nové úpravě jejich služebních poměrů ve smyslu zákona z 23. července 1919 č. 443 Sb. Provádějíc toto své usnesení vydalo st-li Dru Emilu H., řediteli městských jatek, dekret z 1. března 1920, v němž jej se zpětnou platností od 1. září 1919 zařadilo, vztažně stanovilo jeho služební požitky takto:Kategorie: odborná služba veterinářská. 1. Základní služné VIII. hodn. tř. 1. stup. Kč 5808.—, 2. 75%ní trienálky od 16. května 1899 jakožto dne nastoupení služby Kč 4356.—, 3. 30%ní příbytečné ze základního platu, včetně trienálek v obnosu Kč 3050 —, jež však následkem poskytování služebního bytu není splatno; 4. drahotní přídavek podle schématu zák. o požitcích státních úředníků ze 7. října 1919 (ženatý, 1 dítko) Kč 2628./, 5. příplatek k příbytečnému Kč 2000, celkem tedy Kč 14 792.—.Připojen pak dodatek, že požitky ty platí do 1. června 1920, kdy napadne nejblíže příští trienálka a nastane dle toho příslušející změna služebních požitků.Provádějíc zákon z 15. dubna 1920 č. 312 Sb., jímž přiznány obecním úředníkům zásadně stejné drahotní přídavky jako úředníkům státním, vydalo městské zastupitelstvo st-li nový dekret z 20. listopadu 1920, v němž vypočetlo jeho požitky takto: 1. základní služné Kč 5808.—, 2. 75%ní trienálky Kč 4356.—, 3. 30%ní příbytečné Kč 3185 32 h (jež se nevyplácí), 4. drahotní přídavky Kč 3600.—, 5. nákupní přídavky Kč 8400.—, celkem ročně Kč 22 164.— a dodalo, že se tím dekret z 1. března 1920 obsahově mění, pokud se týče doplňuje.Rozkladu, jímž se st-l domáhal, aby mu i nadále byl ponechán příplatek k příbytečnému, přiznaný mu dekretem z 1. března 1920, městské zastupitelstvo usnesením z 15. dubna 1921, sděleným výměrem z 29. dubna 1921, nevyhovělo, a toto usnesení postupem instancí potvrzeno nař. rozhodnutím zsv-u z toho důvodu, že nešlo o pevné, neodvolatelné zvýšení služebních požitků, nýbrž pouze o dobrovolný přídavek přechodného rázu, jejž mohlo městské zastupitelstvo kdykoliv zase odvolati, aniž při tom porušilo nějaké nabyté právo st-lovo.Stížnost do rozhodnutí toho podanou shledal nss důvodnou.Úpravu služebních poměrů městských úředníků, jejíž výsledkem byl dekret st-lův z 1. března 1920, provedlo městské zastupitelstvo V-ské na základě zákona z 23. července 1919 č. 443 Sb. Zákon tento stanovil minimální právní nárok obecních úředníků na služební požitky, t. j. na základní služné, trienálky a příbytečné, při čemž však ponechal nedotčeným právo obce přiznati svým úředníkům služební požitky vyšší. Služební požitky tam normované mají vesměs ráz požitků trvalých, t. j. takových, jichž přiznáním nabývá úředník právního nároku, že mu — mimo případ disciplinárního zakročení — nesmějí býti jednostranným projevem obce odňaty ani sníženy. O nějakých dočasných přídavcích z důvodů mimořádných poměrů nemá uvedený zákon ustanovení. Jestliže tedy za platnosti cit. zákona přiznalo městské zastupitelstvo svému úředníku zvýšení některé z oněch tří složek, jež tvoří dohromady služební jeho požitky, dlužno tomuto zvýšení přiznati stejně trvalý a definitivní charakter, jako složkám základním, jestliže obec, přiznávajíc takové zvýšení, nedala zcela jasně na jevo, že ono zvýšení chce poskytnouti jen dočasně.V dekretu, v němž byl st-li sporný příplatek k příbytečnému přiznán, není obsaženo nic, co by svědčilo pro výklad, že obec chtěla tu st-li přiznati pouze výhodu přechodnou. Z okolnosti, že sporný příplatek poskytnut výslovně jako příplatek k příbytečnému a nikoli k základnímu služnému, nelze dovozovati ničeho pro názor hájený žal. úřadem, neboť — jak již shora uvedeno — mohla obec za platnosti cit. zákona přiznati svému úředníku stejně zvýšení příbytečného jako zvýšení základního služného. Ani z označení »příplatek k příbytečnému« nelze dovoditi, že by tu šlo o výhodu jen dočasně poskytovanou, neboť nejen, že nevolen termín »přídavek«, obvyklý při přechodných přídavcích drahotních, příplatek k příbytečnému nemá ani s obvyklými drahotními přídavky nic společného, ty byly právě poskytovány s ohledem na zdražení jiných životních potřeb než potřeby bydlení, o niž zákonodárství dostatečně pečovalo zákony na ochranu nájemníků, a tato okolnost padá na váhu tím spíše u st-le, kterýž měl zajištěný byt služební.Že nelze konečně ani dočasnost sporného příplatku dovoditi z termínované platnosti dekretu, jímž příplatek ten byl přiznán, plyne ze samého znění oné doložky, na niž se tu žal. úřad dovolává. Doložkou tou nemělo zřejmě býti vyjádřeno nic jiného, než že od uvedeného tam termínu 1. června 1920 nastane automatické zvýšení stálých služebních požitků st-lových následkem jeho postoupení do další trienálky.Zúčastněná obec V. snaží se ještě ve svém odvodním spise dovoditi dočasnost sporného příplatku tvrzením, že prý dán byl st-li jako náhrada za to, že podle tehdejšího nazírání měl jeho byt nižší cenu, než činilo příbytečné. Než tvrzení toto jest v přímém rozporu s tím, co řečeno v dekretu z 1. března 1920, kde výslovně stanoveno, že st-li přísluší 30%ní příbytečné per 3050 Kč, jež mu však vzhledem k tomu, že má služební byt, vypláceno nebude, mimo to pak mu přiznán zcela samostatný příplatek k příbytečnému 2000 Kč.Ze všech těchto vývodů jde tedy na jevo, že sporný příplatek k příbytečnému byl st-li dekretem z 1. března 1920 přiznán jako trvalé zvýšení jeho služebních požitků, jež mu jednostranným aktem obce odňato býti nesmělo.Slušelo proto nař. rozhodnutí, vycházejíc z opačného právního názoru, zrušiti jako nezákonné.